Max Tears [1] ✔️ Avengers

9 | Cár papíru

Jejich výzva byla úspěšně ignorována a tak jsem sebou ignorantsky plácla na postel. Oni to bohužel brali jako souhlas a ozvalo se skřípání dveří. Čučela jsem nepřítomně před sebe. Vešli dovnitř a stoupli si přímo přede mne. Zvedla jsem hlavu a usmála se.
,,Jdete mi snad dávat kázání?" uculila jsem se a spojila své ruce na klíně.

,,Kázání ne, ale pomoc ano." uchechtl se Bucky a kapitán nejistě kývl. Nadzvedla jsem obočí, naznačujíc zvědavost a nechápavost.

Pomoc? Jak mi oni dva můžou pomoct? Jeden mne sem dostal a druhý pracuje pro Avengers.
,,Dostaneme tvé přátele do bezpečí." upřesnil kapitán Afrika a založil si ruce na prsou. Uchechtla jsem se. ,,To je absurdní."

,,Není to absurdní Max.." odmlčel se kapitán a chystal se pokračovat. Byl předehnán mnou. ,,a co chceš jako dělat? Jít běhat po lese a řvát Heej! Michaele a Nemessis, jste tady někde?! Halo! Tady kapitán Amerika! Ukažte se! ?" svraštila jsem obočí a vstala z postele. Kapitán ustoupil o dva kroky vzad, nejspíš aby se mnou nedýchal ten stejný vzduch, podíval se ustaraně na Buckyho.
,,Je to pitomost, co chci, obstarám si sama." založila jsem si opět ruce na prsou a naštvaně hodila pohledem Buckyho. Nejspíše vyžvanil kapitánovi dost velkou část mé práce a minulosti. To nikdy nevěstí nic dobrého. Můj propalující pohled ignoroval, při tom koukal do země a byl duchem nejspíš úplně jinde.

,,A teď ven." vyštěkla jsem. ,,Stejně jsem chtěla mluvit jenom s Barnesem, ne s ním." doplnila jsem pohotově a zamračila se, na důkaz váhy těch slov.
,,Co prosím?" vyhrkl vyjeveně kapitán a rozhlížel se, jako by netušil kdo to řekl.
,,Řekla jsem, že ven!" prskla jsem, vystrkala je z cely a následně za sebou i zavřela. Oba dva stáli jako opaření před celou a kapitán se neubránil dost překvapivému výrazu. Bucky jen kroutil hlavou.

,,Nenecháš si pomoct, já tě nechápu Max. Prober se sakra." otočil se na patě a odešel.

Kapitán tam stále stál, po chvilce jeho dlaně sevřeli chladné mříže a tichem se ozval jeho hluboký výdech. Mé tělo se natočilo směrem k němu a se zájmem ho pozorovalo. Poplasené bušení mého srdce musel slyšet snad i on. Upřeně mne pozoroval a snažil se navázat oční kontakt. Nevydržela jsem to a do jeho očí se podívala. Nevydrželo to moc dlouho.. ,,Jdi pryč.." zašeptala jsem a sedla si zpět na postel.

Své přátele si zachráním sama. Ještě dnes.

Vytáhl z kapsy malý papírek a položil ho na zem. Naposledy mi věnoval krátký pohled a odešel. Nevydržela jsem to a má ruka se natáhla pro cár papíru. Stálo na něm něco, co mi v tu chvíli přišlo jako pitomost.
607 890 443
Kdyby jsi někdy potřebovala pomoc od "symbolu Ameriky", ozvi se.
Steve Rogers

Malý kousek papíru jsem po nějaké té minutě zíraní zmuchlala a dala do kapsy. Nyní už mi zbývalo jen čekat na jedno. Neschopného hlídače, jenž by mi každou chvíli měl přinést ten blaf, kterému tu říkají večeře...

Nuda a mé myšlenky mne hryzali každou sekundu. Vše se točilo hlavně ke Stevovi.
A teď si to zapamatujte, protože mu Steve zase dlouho neřeknu.

Vůbec mi hlava nebrala, proč pomáhá někomu jako jsem já. SHIELD má být něco, z čeho jde strach. Má být něco, které ve vás budí pocity strachu. Nic takového mi tu ale nepřišlo. Nikdo mne tu nemlátil, ani na mne nekřičel. Ano, chovali se ke mne jako k agentovi Hydry, ale chování jako v Hydře tu neexistovalo. Nyní se mi v hlavě rodil pomalu, ale jistě plán na můj útěk. Ta poslední vize mi nasadila velkého brouka do hlavy a ne a ne ho dostat pryč. Ta látka, kterou si Smith poctivě chrání, by mi dala mnohem větší sílu a schopnost v boji. Mohla bych za pomoci svého těla korigovat elektřinu a to už je sakra velkej upgrade.