Euforie III. |Starker|

,,Líbánky se zřejmě ruší.."

7. Kapitola

Nějak se neobtěžovali s loučením a prošli portálem do neznámé budovy. Jiskry za jejich zády vyhasly a oni se ocitli v neznámém prostředí. Velká hala plna postarších artefaktů a nábytku. Uprostřed se tyčilo obrovské majestátní schodiště, vedlo do dalších částí celé rozsáhlé budovy. Obrovské dveře sousedili s menšími okny a ze stropu vycházel kužel světla vytvořen velkým kruhovitým oknem.

Peter se víc natiskl na Tonyho a začal pohledem přeměřovat muže s rudým pláštěm. Tony si jej přitáhl a pokračoval v rozhlížení.

,,Takže vy dva.. to jste teď jako..?" zakoktal se Bruce, který se je rozhodl vyrušit a přivítat.

,,Už to tak vypadá," odvětil Tony a políbil svého manžela do vlasů. Následně se odtáhl a postavil se k Brucovi. Ten se jen zdrženlivě podíval na mladíka a následně Tonyho objal. Chvěl se - a nebylo ani divné, že se chvěl po tom co si před chvíli zažil. Viděl jak vesmírný titán zabil nejsem jeho přítele, ale i skoro celou posádku Asgárdské vesmírné lodi.

,,Bože, tak rád tě zase vidím," zasípal a následně se odtáhl.

,,Bruci, co se děje?" otázal se Peter a nakrčil obočí ve snaze nějak porozumět celé situaci. Viděl na něm, že se mu něco stalo, ale nedokázal si ani představit co. Možná se dokonce bál odpovědi.

,,Blíží se sem. Nedá se mu uniknout. Jsme úplně v koncích," drmolil a u toho chodil sem a tam po pomyslné přímce. Ruce si splétal a zase rozplétal a u toho měl pohled zabodnutý do země.

,,Hej ty s tím nagelovaným čírem!" houkl Tony na doktora, který se právě bavil se svým přítelem v hnědém hábitu. Otylý muž s bradkou a knírem, asijské rysy a krátké vlásky. Peterovi připomínal trochu staršího Neda.

Oslovený se na Anthonyho otočil s pozdviženým obočím. Pomalu k nim přešel a napřímil se. Byl o něco vyšší, než Tony a jeho ramena byla taktéž o něco širší. Podobný sestřih jeho obličejového ochlupení dodával na vylepšeném vzhledu samotného Anthonyho Edwarda Starka. Peter jen kmitl rameny a trochu se na něj zahleděl. Olízl si rty a přistoupil, aby se mohl případně do debaty zapojit.

,,Jakže jste mi to řekl?" otázal se monotónně a shlédl na Tonyho.

,,To je teď jedno-," odbyl jej a pokračoval, ,,-co se mu stalo, že je takový?"

,,Proboural se k nám stropem a začal mumlat něco o nějakém Thanosovi. Pověřil jsem Wonga, aby to tady v mé nepřítomnosti trochu propátral a zjistil pár dost důležitých věcí, kterým by jste mohli i porozumět. Tak si jděte sednout a začneme," zabručel monotónně doktor Strange a dále se přeměřoval s Tonym.

,,Jdeme," kníkl Peter a popadl Tonyho za paži. Odtáhl jej k nedalekému malému gauči a usadil jej tam. ,,Přestaň s tím svým arogantním chováním jinak se rozvádíme ještě dnes.. nebo ze mě bude vdovec ještě dnes.. jedno lepší než druhé," zabručel mu u ucha.

Tony se dost neochotně upřel lokty o kolena a pozoroval Wonga jak začal pohazovat rukama. Najednou se jim na hlavami spustila věc podobná projekci, jen chyběla promítačka. Tolik barev, které protínaly hořící hvězdy. Byl to vesmír na úplném počátku.

,,Na samotném počátku celého života se při velkém třesku vzniklo šest kamenů nekonečna. Kámen prostoru-," v projekci se z ničeho nic vyskytl modrý kámen, ,,-kámen mysli-," žlutý, ,,-reality-," rudý, ,,-moci-," fialový, ,,-kámen duše," oranžový.

,,A času," řekl doktor a nechal svůj mohutný přívěsek, aby se otevřel. Na Petra s Tonym vykoukl zářící zelený kousek prapodivného kusu kamene. Peter na něj hleděl s čirým úžasem ve svých štěněčích očích. Tony nad tím jen mávl rukou a dál poslouchal výklad dvou neznámých mužů a Bruce.

,,Thanos má teď kámen moci a prostoru, což z něj činí nejmocnější bytost ve vesmíru. No a teď si míří na Zemi pro kámen mysli, jde si pro Visionův kámen!" řekl důrazně Bruce a Tony se postavil.

,,Líbánky se zřejmě ruší," povzdechl si a začal chodit po místnosti.

,,To je teď úplně jedno," pronesl Peter a taky se zvedl. Musel se nějak hýbat, sezení jej vyčerpávalo. ,,Musíme najít Visona."

,,Počkej," pozastavil se nad tím Bruce, ,,jak jako najít? Tony, neříkej mi, že ti utekl!"

,,Neutekl, jen si vypnul sledovač, to je celý," řekl lhostejně, což všechny muže až na jeho manžela značně pobouřilo. Jeho lehkovážnost si opět našla cestu na povrch a všechno jako vždycky zalila dokonalým načasováním. V tu chvíli se to strhlo..

----***----

zdravím.. vím trvalo to krapet dýl, ale je to tu.. kratší, ale jsem prost líná se v tém nějak nimrat a nahánět délku.. :D

Love you guys!

_Aladin_