Euforie III. |Starker|

,,Měl by jste si hlídat tu svou utěrku doktore.."

8. Kapitola

,,Bezva Tony, takže teďka po světe běhá další z tvých skvělých výtvorů. Jak se ti to vůbec povedlo?!" obořil se na něj Bruce a zajel si rukama do šedivějších kučeravých vlasů. Kdyby jen mohl, tak už je dávno zelený vzteky.

Tony se kolem něj jen protáhl a začal pochodovat po prostoru. Rukou si drtil frustrovaně kořen nosu a teatrálně odfrkoval. Všichni ostatní jej pouze pozorovali. Peter se po pár nekonečných vteřinách zvedl a vydal se taktéž do velkého prostoru. Chtěl se Tonyho zastat v Brucových očích, ale neměl jak. Věděl moc dobře, že se s tím teď nedá nic dělat, tak je taky zbytečné to tolik prožívat. Obzvlášť po tom co si vyslechl.

Tony přišel k nějaké obrovské míse na podstavci a začal si protahovat zatuhlé nohy. V tom jeho obleku to, ale nebylo nijak převratné. Přeci jen společenské kalhoty nejsou nejlepším úborem na cvičení, byť jen takové protahování.Jednou rukou se chytil okraje, druhou si přitáhl nohu k tělu a začal se modlit, aby se jeho kalhoty neroztrhly.

,,Opravdu se opíráte o ten artefakt?" otázal se Starnge s pozvednutým obočím. Zanedlouho po tom na Tonyho pozadí přistála rána od cípu doktorova pláště. Playboy nadskočil údivem a přitáhl si ruku k hrudi v domnění, že tak uklidní zběsilý tlukot srdce.

(za nápad s pláštěm vděčím jedné holčině :D ty moc dobře víš kdo jsi xddd)

,,Měl by jste si hlídat tu svou utěrku doktore," vydal ze sebe Tony.

Peter celý zaskočený právě probíhající situací naprázdno polkl a řekl: ,,Souhlasím."

,,Moji co? Vy jste můj plášť nazval utěrkou?" opáčil se doktor a o krok se přiblížil k Tonymu. Vzdálenost mezi nimi byla téměř zbytečností. I kdyby si rázem padli kolem krku, tak by vzdálenost mezi nimi byla nezměrně vetší.

,,Ano nazval, a teď ustupte," obořil se na něj Peter. Dostalu se mu tak káravého pohledu. ,,Prosím," kníkl a doktor ustoupil. Peter se k nim vměstnal a objal Tonyho kolem pasu. Položil si hlavu na jeho rameno a opět se zaměřil na probíhající problém.

Nevěděl kde se v něm to chování bere, ale nějak tomu nemohl zabránit. Popravdě mu Strange připadal poměrně pohledný, tušil taky, že se vzhledově dost zamlouvá jeho novopečenému manželovi. Proto byl jednoduše donucen zasáhnout.

Tony se nad jeho majetnickým chováním pouze zasmál. Vtiskl mu polibek do vlasů a pohladil po středu mezi lopatkami. Na místě mu svým dotekem navodil husí kůži.

,,A co Rogers?" ozval se zase Bruce.

Tony už neměl na to mu říct, že Avengers šli do kopru. Sice byl měl sílu na to se hádat a konverzovat s kýmkoliv jiným, ale ne s Brucem. Nebyl připravený na tu bolest v jeho očích, když mu to řekne. Nebyl schopný přijmout své následky za svou neuvěřitelnou tvrdohlavost. Zabořil hlavu do mladíkových vlasů a v duchu jej prosil, aby to řekl on. Doufal, že se takhle schová před následky Brucova hněvu a smutku.

,,Víš Bruci," začal Peter a sklopil pohled k zemi. Bylo to těžké i pro něj, taky se bál, ale věděl, že to musí udělat. ,,Avengers se rozpadli, jsou prostě fuč, konec. Nedalo se tomu nijak převratně zabránit," hlesl a jen zaslechl jak se jejich přítel snažil zadržet nával emocí.

,,Ja-jak se to stalo?" otázal se a to donutilo mladíka zvednout pohled ze země. Zadíval se mu do jeho rázem ustaraných a smutných očí. Takhle jej ještě nikdy neviděl. Rázem i on sám pocítil Brucovu bolest z oné zprávy. I on rázem zažíval to co si prošel nějaký ten rok, dva dozadu. Nechápal jak je to možné, nejspíš to byla zásluha jeho empatie.

,,S Kapitánem jsme se porvali," zachraptěl Tony.

Nikdy by to nikomu nepřiznal, ale mrzelo jej to. Jediný kdo to věděl byl Peter, ale ani ten to neslyšel na rovinu od Tonyho. Načapal jej jednou večer u nich v bytě, když odcházel z obvyklé návštěvy, jak sedí s postarším telefonem, který mu Rogers tehdy dal. Viděl na něm, že by mu nejraději zavolal a za všechno se omluvil, ale jeho hrdost a zasraná arogance jej spoutaly a nechaly trpět.

,,Tony, ale teď není čas na hádky! Svět se blíží do nevyhnutelné války, kterou může, ale taky nemusí vyhrát. Teď není čas si hrát na to s kým se kamarádíš a s kým ne, protože ho a všechny ostatní budeme potřebovat! Tak se vzchop a udělej s tím něco!"

Tony to chápal, ale nebylo to tak jednoduché. Nebylo jednoduché jen tak zavolat svému bývalému příteli a říct mu, že ho potřebuje, aby zachránil svět s ním po boku. Hodně lidí by si řeklo, že je lehké někomu zavolat a omluvit se, ale zkuste se vcítit do jeho kůže.

Zkuste si byť jen vzpomenout na vaši největší a nejbolestivější hádku v životě..

Máte? A před tím, než tohle odkývete se ujistěte, že jí opravdu máte.

A teď když jí doopravdy máte, si jí znásobte pěti. hned je to pětkrát větší bolest a ztráta. Bolí vás to natolik, že nedokážete jen tak zvednout telefon a vytočit danou osobu. Nedokážete s takovým přehledem najít jeho číslo v kontaktech a zavolat.

A teď když to víte, tak přesně tak se cítil Tony. Jediný kdo mu v tu chvíli rozuměl byl mladý Peter po jeho boku, který si s ním celé to trápení prošel aniž by jej jeho přítel žádal. Stál mu po boku a podporoval ho, aniž by za to Tony někdy poděkoval.

Ale teď to přišlo, musel to udělat ať to bolí sebe víc..

----***----

call me fucking goddess!!!!
JÁ TO DALA!!! :D

tak si to přečtěte a fakt mě koukejte uctívat! xdddddd fakt to bylo pomalu horší než porod.. až mě z toho matlání dohromady bolí hlava.. :D

zítra neočekávejte kapitolu nikde, přes den sem v ikei a večer jsem někde za Prahou a doháním svůj sociální život :D - aneb život jednoho introverta xddd

Love you!

_Aladin_