Euforie III. |Starker|

,,Nezdá a třeba to bude i tím, že mě ti emzáci kradou!"

11. Kapitola

Než mladík stihl odpovědět, byl nucen se vymrštit zpět na nohy a odklonit svého manžela z letové dráhy velké hlavice. Odskočil kousek od Tonyho a díky kotoulu se opět vydrápal na nohy. Tím však jeho chvilka záchrany nekončila, když se trochu víc zaměřil na situaci tak postřehl, jak se Tony krčí pod ranami oné vesmírné gorily. Aniž by si to nějak rozmyslel tak začal konat. Rozběhl se zpět k místu, kde ležel před chvílí. Za běhu vystřelil dvě pavučiny, jenž se zachytly na hromotlukových zápěstích. Pokračoval v běhu a počkal si na to, až gorila vší silou zatáhne. Tento čin jej vymrštil do vzduchu.

Aniž by to stvůra nějak víc čekala, tak jí Peter dopadl tvrdě na rameny, čímž jí srazil na kolena. Začal jí kolem hlavy střílet pavučiny. Doufal, že se jeho přítel brzy postaví na nohy a pomůže mu. Všechno jej bolelo od doby, co si hrál na lidský štít.

,,Pozor mladej!" vykřikl Tony, když se už tyčil na nohou a nabíjel své i pomocné děla. Čtyři půlkruhové děla se oddělily od jeho zad a paží. Za doprovodu pískání se nabily. Peter uskočil těsně před tím, než Tony vypálil silnou dávku energie.

Mladík dopadl kousek od nestvůry, jenž se nyní válela na zemi. Začal se rozhlížet po okolí, jestli si nevšimne něčeho dalšího. Všiml. Těsně nad jejich hlavami prosvištěl Strange obmotaný svým pláštěm. Byl nejspíš v bezvědomí.

,,Postarej se o tu gorilu, já jdu pro falešného Houdiniho!" vykřikl zbrkle Peter a za běhu vystřelil další z mnoha pavučin. Její konec dopadl na roh vzdálené budovy, z běhu se zhoupl a začal svištět vzduchem. Prolétal nad střechami aut a dalších dopravních prostředků. Oči však nespouštěl z červené kukly, která si to mířila neznámo kam.

Mladík šlehal pavučiny, jak nejrychleji jen mohl, snažil se držet tempo s Čáryfukem. Dost se mu to i dařilo, svaly jej bolely z námahy a po zádech mu stekla jedna z mnoha kapiček potu. Cítil, jak se mu na čelo lepí za pomoci další vlny potu hnědé neposedné kadeře. Jeho píle se vyplatila, byl od doktora jen na dostřel pavučiny. Když už šlehl, do cesty se mu ale dostala druhá emzácká bytost.

Vychrtlý mužík s velkou hlavou. Jeho lesklá pleš byla, ale narušena velkým kaňonem rozseklé pokožky. Z rány mu tekl pramínek krve, nijak jej to ale neomezovalo. Letěl na kousku silnice, jenž si vytrhl. Muž si mladíka všiml a jemným mávnutím ruky jej odklidil z cesty.

Peter se proletěl vzduchem a dopadl na nedalekou střechu. Jeho tělo se kutálelo po tvrdém povrchu a nechávalo si tak udělat pár hezkých přírodních tetování. Jeho kutálení zastavila až lehce vyvýšená římsa. Po tvrdém nárazu se začal urychleně zvedat, z úst mu uniklo pár sprostých frází a nadávek. Když se pohledem zaměřil na toho špatného Sépiáka, tak si uvědomil, že je stále na dosah sítí. Neměl však moc času, tak – téměř bezmyšlenkovitě – vystřelil, a když postřehl, že se pavučina nalepila na mužova záda tak škubl. Muž s udiveným křikem spadl ze svého rádoby vzdušného plavidla a tvrdě narazil do zdi domu.

Brunet si jej začal přitahovat. Pod mužovou tíhou se mu pavučina zarývala do rukou. Supěl a vrčel si pod nosem. Když muže přetáhl přes římsu, tak jej čekalo nemilé překvapení. Muž jej jedním pohybem ruky uzemnil a držel jej v bolestivé křeči. Chlapec ječel, prohýbal se v zádech a mlátil pěstmi do země. Snažil se všelijak uniknout z bolestivého stisku, ale nedařilo se mu.

,,Ty bídný červe, opravdu sis myslel, že mě porazíš? Mě, mocného Ebonyho Mawa?" zaradoval se emzák. Peter mu koutkem oka viděl na tváři ten samolibý úšklebek. O pár vteřin později zaslechl, jak kolem nich začaly bzučet trysky Tonyho obleku. Z plna hrdla vykřikl: ,,Tony, pomoc!"