Euforie III. |Starker|

,,Nejprve křičíš a teď sám nemůžeš udělat nic víc?"

9. Kapitola

Peter se pomalu doklopýtal k odvrácenému příteli. Obmotal mu své paže kolem trupu a zabořil mu obličej do důlku mezi krkem a ramenem. Letmě jej políbil na ono místo a otřel se o něj nosem. Tony se jen lehce ušklíbl a zaklonil hlavu. Opřel se o Petrovo rameno a přiložil mu velkou dlaň na tvář. Hladil jej a snažil se nějak spláchnout tu bolest z dávné hádky. Věděl, že není čas na to a obzvlášť v tuhle dobu, ale nedalo se nic jiného dělat. Telefon, který mu Rogers dal, měl doma v nočním stolku. Ač by teď chtěl sebevíce, tak by to nedokázal.

,,Tak uděláš s tím něco Tony?!" upozornil na sebe nevrlý Bruce, když dvojici chvíli pozoroval. ,,Tohle nejsou vaše líbánky, tohle je vážná mise!"

,,My to víme Bruci, ale ty nevíš ani zlomek toho všeho!" obořil se na něj Peter. Na jeho manžela nebude řvát někdo kdo si prostě během mise s Utronem jen tak frknul pryč kvůli nepohodám s Nath. Opatrně a dost nedobrovolně se odtáhl od Tonyho a postavil se Brucovi čelem. ,,My jsme ti taky nekecali do tvého neúspěšného nabalování Natashi a celkově do tvého osobního života. Vtrhli jste nám doprostřed svatby a zatáhli jste nás sem! Navíc to není tak lehký, takže tady teď klidně zezelenej vzteky, ale nepomůže ti to!"

Všichni na něj mlčenlivě hleděli a přemýšleli nad tím kde se to v něm asi tak mohlo vzít. I Tony valil oči nad tím jak se dokázal Peter rozohnit i když se nejednalo o hádky mezi nimi. I v tuto chvíli mu to připadalo sexy. Nemohl si pomoct, ale ten silný mužný hlas, který dřímal v mladíkově hrdle byl opravdu překvapivý a nečekaný. Jako kdyby se ve lvíčeti ukrýval mohutný řev dospělého lva.

,,A co teď jako budeme dělat?" zeptal se uraženě Bruce a založil si ruce na prsou.

Všechno rázem utichlo. Všichni muži ve svatyni mlčeli. Pohledy měli sklopené z zemi a nedovolili si ani odkašlat. Zpytovali svá svědomí a snažili se zase nějak uklidnit. Peter si svůj velký den představoval jinak a takhle situace byla až na samotném konci hned za smrtí a tím, že by mu Tony řekl nakonec ne. Minuty plynuly a Tony se pomalu začínal rozhlížet po okolním dění.

Ticho protnul tlumený křik zvenčí. Všichni jako na přísný povel zvedli své pohledy a postupně si je vyměnili. Otazníky ve středu jejich zorniček byly opravdu znatelné. Petrovi se stáhl žaludek a zježily chlupy na předloktí - šimry šimry hlásí problém -, nutně vyhledal Tonyho. Ten se jen rozhlížel ze zamlžených tabulek skla v oknech. Viděl tam splašené občany New Yorku jak někam běží. Chvíli mu ještě trvalo, než konečně vyběhl s ostatními v patách ven.

Tony rozrazil velké těžké dveře celé svatyně a ihned vyběhl do šíleného chaosu, jenž panoval na ulici. Lidé se hnali po silnici a ulicích jako splašené stádo dobytka. Dokonce se tak k sobě i chovali. Muži strkali do žen, které pod náporem jejich síly padaly k zemi. Křik a troubení aut tomu všemu dodával na dramatičnosti. Kam jen oko dohlédlo se valily davy ječících lidí, jenž utíkali o svůj holý život.

Peter koutkem oka zahlédl jak se po silnici žene taxík plnou rychlostí. Když se podíval co všechno mu stojí v cestě, zděsil se. Uprostřed silnice ležela stařenka, která si sbírala obsah své kabelky. Nezabýval se ničím dalším a rychle vystřelil pavučinu z metače, který ukrýval pod rukávem bílé košile. Zhoupl ne na pavučině a dopadl kousek od stařenky. Rozběhl se střemhlav proti taxíku a už jen čekal na tvrdý náraz. Když konečně ucítil tvrdý dopad nárazníku do svých holení, ruce tvrdě zarazil do kapoty a zapřel se nohama proti betonu. Auto zpomalovalo, ale ne dostatečně.