Euforie III. |Starker|

,,Musels mi tak říct?"

15. Kapitola

Titánovo tělo ochablo, přestal se vzpírat a všechno se zdálo být snadnější. Všichni se věnovali svým úkolům a drželi si své pozice. Doktor jako tajná záloha hlídkoval kolem spoutaného velikána a připravoval se případně udeřit. Drax pevně svíral obrovskou nohu a Peter se zabýval kuklením té druhé. Tony hekal při snaze sundat obrovi zlatou mohutnou rukavici.

„Starku, pojď mi pomoct!" houkl na Petera.

Ten se dvěma dlouhými skoky přemístil ke svému manželovi a začal s ním táhnout za rukavici. Zdálo se to být marné, protože rukavice seděla na Thanosově ruce, jako druhá vrstva kůže. Ať s ní třásli, jak chtěli, tak se nechtěla uvolnit.

„Musels mi tak říct?" otázal se Peter mezi heky s úšklebkem. Věděl, že se jeho drahocenná polovička pod maskou usmívá. A odpověď znal už dávno, jen se jej musel otázat. Chtěl to slyšet i nahlas a nejen ve své hlavě jako nenápadnou ozvěnu.

„Musel, protože to zní tak hezky," odvětil Tony a opět zabral. Mladíka zašimralo v žaludku, jeho břišní dutina opět ucítila ten divoký šum malinkatých motýlků, jenž třepotali svými jemnými křidélky. S lehkým uculením zabral a tentokrát cítil změnu. Rukavice se zachvěla a trochu sklouzla z mohutné dlaně fialového obra.

Dvojici najednou zaplavila mírná vlna radosti, rukavice se začala posouvat a celá situace začala vypadat nadějně. Oběma mužům se po zádech valily hektolitry potu a z hrdla se draly těžké oddechy. Peter cítil, jak dostává křeče do deltových svalů na ramenou, bicepsů a tricepsů na pažích a nakonec i do vřeteních svalů na předloktí. Nepovolil však, aniž když křeč začala vystřelovat i do zad.

„Vydrž! Už to skoro je!" zasupěl Tony jako by věděl, co se mladíkovi honí hlavou.

Mladík jen přikývl a s křikem zabral, jak nejvíc jen mohl. Divil se, že se mu nohy ještě nezabořily do vyschlé kamenité zeminy. Jeho manžel na tom nebyl o moc líp. I když byl posílen silou zbroje, tak jeho tělo vykazovalo jisté známky únavy a námahy. Jeho široký sval zádový začal vykazovat lehké známky námahy a svaly trapézové, jenž se nachází za krkem, a nad lopatkami začaly nesnesitelně bolet. Vystřelující křeč jej málem ochromila, ale to nesměl dovolit. Věděl, že když selže teď, tak prohráli a tohle všechno bylo zcela zbytečné. A to se nesmělo stát, byli už tak daleko.

„Už to skoro je!" zvolal Peter, když se rukavice zase o něco málo pohnula z titánovy dlaně. Do těla se mu rozlila nová nálož energie a on zabral natolik, že málem srazil svého manžela, když udělal krok dozadu.

„To jsi takhle nemohl zabrat už dřív?" otázal se uštěpačně Tony. Peter jeho dotaz odignoroval a pokračoval v tahání.

„Teď už nejsi tak nebezpečný co?" otázal se povýšeně Quill, který se teď přidal k zápasící skupině. Přecházel se před titánem a naparoval se jako páv. Palce svých rukou měl zastrčené za očka u opasku a pohupoval se v kolenou. Jeho samolibý škleb krášlil strništěm zdobenou tvář. „Zeptám se tě jen jednou, kde je Gamora?"

„Má Gamora," zabručel s vypětím všech sil Thanos.

„Hezký pokus ksichte," odsekl Quill, „teď mi koukej říct kde je!"

„On truchlí," zakňučela Mantis a ze všech sil se snažila onu stvůru udržet. Quillův výraz se změnil z povýšeného na zcela kamenný. Oči se mu zalily obavami a tělo se napřímilo. Už nevypadal jako majestátní a namyšlený páv, vypadal spíš jako nějaký druh kočkovité šelmy, která se chystala k útoku.

„Kde je?!" otázal se mnohem agresivněji, jeho hlas se chvěl a oči se nepatrně zalily slzami.

„Obětoval ji," ozval se lehce robotický ženský hlas. Všichni po dotyčné střelily pohledem, byla to modrá robotka, jenž vystupovala z právě zaparkovaného modulu. Nikdo si v tom všem nevšiml, že se sem dostala. „Odletěl na Vormir s ní, ale vrátil se s kamenem duše," řekla a její hlas se v polovině zlomil.