Euforie III. |Starker|

,,Dáš mi své nehynoucí ano?"

5. Kapitola

,,Sakra kluku! Vypadáš dobře!" rozkřikl se Leonard, když viděl Peterovo vypracované tělo pod tenkou vrstvou jeho Spider-man obleku. jeho břišní svaly se napínaly a stahovaly v důsledku kručení v žaludku, teď litoval toho, že nesnědl ten mufin. Nakonec mu Leonard sčesal vlasy a s vítězným úsměvem na rtech odešel.

Peter zůstal v pokoji sám. Opatrně nakráčel k oknu a podíval se ven. Viděl jak se na zahradě od dřevěné chaty tvoří slavnostní průvod. Bílý koberec položený na svěže zelené trávě přímo volal po tom, aby se po něm už prošel. Pouhých sedm židlí rozprostřených kolem mu evokovalo trochu smutku, mrzelo jej že u toho nemá své rodiče. Jediný koho tady má on je May a Ned - Leonarda nepočítá, ten se zase připojí až na večírku, nechce ho totiž u obřadu. Zbylých pět lidí patří k Tonymu. Mezi pět zvaných hostů patří také Pepper Pots neboli Tonyho bývalá snoubenka. Bylo mu to trochu nepříjemné, ale prakticky jí vděčili za hodně. Nebýt toho jejich rozchodu, tak tady nejsou spolu. Další čtyři židle padly mezi pár Tonyho nejbližších vzdálených příbuzných. Jako strýček Louis, teta Edna a jeho dva bratranci.

Zbytek vzdálených příbuzných mělo přijít až po obřadu, kdy už budou oba dva převlečení z jejich obleků. Nikdo další se totiž nesměl dozvědět o tom, že je Peter taky super hrdina jako jeho budoucí manžel.

Vázy s rudými a modrými růžemi byli rozprostřené hlavně u oltáře a po stranách uličky. Sladký detail trikolory Peterova obleku na okvětních lístcích jej potěšil. Chyběli mu tam akorát zlaté růže znázorňující zlatavé součástky železného brnění, jenž bylo doslova a do písmene ikonickým pro Tonyho.

S povzdechem ustoupil od okna a přešel k zrcadlu. Zadíval se na svůj odraz a musel se pousmát. Nepřirozeně ulíznuté vlasy si musel rozčepýřit, aby zase vypadal jako on. Vzhled ulíznutého šampóna mu neseděl. Když mu vlasy zase spokojeně trčely do stran tak byl i on spokojený. Trochu si i pošteloval límeček obleku a věnoval svému odrazu poslední pohled.

Skácel se na nedaleké křesílko přes, které měl přehozené své civilní oblečení. Z pravé zadní kapsy kalhot si vytáhl vzkaz od Tonyho. Opět se začetl do prakticky nečitelného rukopisu. Nasával energii každého písmenka a přemítal nad tím jaké to bude. Jestli se něco změní po tom co si na prst navlékne i druhý prstýnek, který pro něj Tony má. Jestli se bude cítit jinak, nebo jestli to zůstane všechno tak jako do teď.

Ozvalo se klepání na dveře. Mladík zbystřil svoje smysly a napřímil se. ,,Dále!" křikl a vyčkával. Místo otevření dveří se pod nimi objevila další malá obálka. S úsměvem na tváři pro ní došel a zvedl jí ze země. Tentokrát na ní bylo napsáno Spider-boy. Opět jí otevřel a začetl se do písmenek Tonyho škrabopisu.

Doufám, že jsi nervózní jako já.

Chvějí se mi ruce, mám neustále zpocené dlaně a podlamují se mi kolena.

Nemůžu se dočkat až tě políbím..

Co tvůj slib? Doufám, že nějaký máš, protože ten můj tě dožene k slzám.. - kdyby tě to zajímalo tak se teď šklebím jako vždycky když řeknu něco egoistického..

Těším se až tě uvidím kráčet uličkou rovnou ke mně..

Těším se na tvé hnědé oči, na ten tvůj bezelstný úsměv a to jak se budeš celý nervózně chvět..

Těším se až mi odpřisáhneš věrnost a zaslíbíš mi svou lásku..

Miluju tě..