Euforie III. |Starker|

,,..počkej tu na mě."

10. kapitola

,,Wongu, postarejte se o něj," zabručel Tony a pokynul hlavou k Brucovi. I idiot by poznal, že jemu se ta proměna nedaří. Místo zelených odstínů hněvu nabíral spíše nachové odstíny z nedostatku kyslíku a vyčerpání. Odulý Asiat vážně přikývl hlavou a postavil se poblíž Bruce, jenž hladově lapal po dechu a opíral se o kolena.

Tony si letmo přelétl pohledem po skupince. Doktor byl připraven a nevypadal na to, že by byť o krok ustoupil. Nakonec svůj pohled zastavil na mladíkovi. Stál zpříma, hruď se mu dmula a nabývala tak na svalnatějším dojmu. Jeho oči se leskly a v ruce pevně svíral masku. Viděl tak na dolní čelist, která byla za pomocí pevného skousnutí taktéž mohutnější. Vítr si pohrával s kaštanovými vlasy, jenž mu pomálu padaly do očí. Už tolikrát mu připomínal, aby si došel ke kadeřníkovi, ale mladík na jeho rady nedbal.

,,Jsem tady s tebou, ano?" zachraptěl a vynutil si tak pozornost jeho mladého novomanžela.

,,A já s tebou," odvětil mu a zahleděl se mu do očí.

Byla to chvilka klidu v bezhlavé chaosu. Jedna chvilka klidu, která jim připomínala každou vteřinu, kterou spolu prožili. Sladké úsměvy n jejich tvářích nemizely ani, když zaslechly náraz velkého předmětu do auta. Z jejich chvilky je to však nevytrhlo. Nesměli si jí nechat proklouznout mezi prsty.

Tony udělal krok blíž k chlapci, jedním pohybem si jej přitáhl za pas a trochu nadzvedl. Letmo se mu přitiskl na rty a opět se odtáhl. Mladík lehce zčervenal, musel to ještě naposledy vidět před tím, než se opět vrhnout do nějaké akce během, které nebude čas na takovéto letmé projevy silné lásky.

,,Já musel," zašeptal a mladíka pustil. Rozešel se proti blížícímu se nepříteli. Nechal masku, aby se scelila a poskytla mu potřebnou ochranu. Postřehl, jak zrůda přidala do kroku, udělal totéž. Když se nad ním šeredný obr rozpřáhl se svým kladivem, tak vztyčil ruku. Na předloktí se mu díky nanotechnologii vytvořil silný štít. Pomocí něj se vykryl silnému úderu kladivem. Nasměroval jej k zemi a využil obrova sklonění. Druhou rukou mu zasadil silnou ránu, kterou vedl přímo na nos.

Stvůra byla nucena o pár kroků ustoupit. Tony se otočil na zbytek svého nynějšího týmu. Mladík už měl masku a chystal se k útoku na slizouna v dlouhém černém plášti. Prosvištěl kolem svého manžela a obratně se vyhnul pokusu o to jej zastavit. Elegantně se sklouzl po boku pod obrovou rukou a běžel dál. Tony se neubránil a skousl si ret při pohledu na mladíka.

Na jemné leč přesto ostré pohyby jeho drobného svalnatého těla. Moc dobře věděl, jak se mu pod oblekem napínají a zkracují svaly. Věděl, jak se mu dme hrudník a jak se mu kroutí svaly na zádech. Tak strašně moc se těšil, až bude po všem a on jej bude moct vysvléct z těsného obleku, ale o tom mohl snít, až se vypořádá s vesmírným obrem, který se chystal na další útok.

Obratně se protočil vedle místa, kam dopadlo obrovské kladivo a za pomocí trysek nabral potřebnou rychlost a výšku na to, by mohl obrovi zasadit další bolestivou ránu, tentokrát přímo na pravou lícní kost. Nedopadl na zem a začal kroužit nad stvůrou, tedy aspoň no doby než jej nezasáhlo tělo letícího mladíka. Neletěl však z vlastních důvodů, ale z důvodu tvrdého protiútoku svého soupeře.

Sejmul svého manžela a tvrdě s ním dopadl na zem. Hlavou narazil při dopadu do jeho želené hrudi. Ucítil třeštivou bolest a následnou pachuť krve v ústech. Omylem si o zaťaté zuby roztrhl spodní ret.

,,Petere! Petere slyšíš mě?" doneslo se k jeho uším v mlhavé ozvěně. Poznal, že je to Tony – kdo jiný by to přeci jen byl. Po chvíli ucítil i to jak s jeho tělem cloumají dvě železné paže. Bolest hlavy mu vystřelovala do celého těla, ale věděl, že to musí rozchodit. V duchu se i decentně pousmál při vzpomínce na povzbuzení od Kapitána, když se účastnil boje o Sokovii.