Euforie III. |Starker|

,,Tony, co se děje?"

20. Kapitola

Tony toho večera dorazil za doprovodu Pepper domů. Odmítala jej nechat jet v tom všem zmatku nějakým taxíkem, a tak se nabídla, že ho odveze. Celou cestu oba zarytě mlčeli. Tony znaveně hleděl z okénka a pozoroval posmutnělou krajinu. Nikde nebyl nikdo. Všichni byli zalezlí doma a truchlili ze ztrát svých nejbližších.

Pepper celou cestu hleděla jen před sebe skrz velké okno. Prsty zarývala do koženého černého volantu a kousala se do jazyku, aby náhodou neřekla nějakou kravinu. Chtěla Tonymu nabídnout, že s ním i nějakou dobu stráví, aby nebyl tak sám, ale moc dobře věděla, že by jí odmítl tím nejmíň citlivým způsobem.

Když se výtah konečně zastavil v nejvyšším patře celé budovy a jeho těžké dveře se rozestoupily, Tony spatřil ten prázdný byt. Udeřila jej do nosu vůně chvil, které tam kdysi společně trávili. Zhluboka se nadechl, aby se zbavil hromadících se slz a štípání v nose, které předcházelo dotěrným kapkám slané vody.

„Steve říkal, že brnění ti sem poslali společně s věcmi, které si na základně měl," hlesla blondýnka a schovala si za ucho neposedný pramínek dlouhých kadeří.

Tony jen mlčky přikývl a otočil se k ní čelem. Viděl na ní, že je unavená a zničená děním posledních dnů, kdo by nebyl? Viděl, jak se její tělo nepatrně chvěje zimou a jak se snaží potlačit zívnutí, které se jí už hromadilo v těle. I přes to jak teď chtěl být sám, se neubránil a zeptal se jí: „Nechtěla bys tu raději přespat? Přeci jen, je už celkem pozdě a ty to máš daleko."

„Ráda," hlesla a společně vystoupili z výtahu.

*-*-*-*-*

A tak šel život dál. Bylo to obtížné, ale šlo to dál. Tony se časem taky rozhodl jít dál, ale ne tak, aby mladíka nechal daleko za sebou ve vzpomínkách. Neustále usínal s představou, že by tu teď s ním byl ten energický Hopsal, který si ukradl jeho srdce posílené obloukovým reaktorem. Stále si prohlížel společné fotky z akcí, z dovolených nebo třeba i ze svatby.

I přes tu bolest se s úsměvem díval na fotku, kde mu matlá po obličeji kus svatebního dortu. Nebo se hrdě díval na fotku ze kde, kdy k němu nastoupil na stáž. Bylo kouzelných několik let. Skoro pět let, které strávil po mladíkově boku, se mu zaryly do paměti a už nikdy neodešly. Vzpomínky na něj nebledly a díra po něm v Tonyho srdci nemizela.

I tak se Tony vzchopil a udělal krok do prázdna nových dnů. I tak se Tony sebral a šel vstříc budoucnosti. Aniž by to nějak čekal, tak se zase sblížil s Pepper. Jak čas plynul tak se scházeli čím dál tím více. Chodili spolu na večeře, do kina na nějaké filmy, které se postupem času zase začaly natáčet, a taky spolu jednou za čas strávili noc. Nikoli však romanticky. Oba si plně uvědomovali, že je to pouze přátelský vztah, který se už nikdy nijak měnit nebude.

To Tony teď potřeboval. Potřeboval nejlepší přítelkyni, která ví, co potřebuje a tou byla zrovna Pepper.

Tony se po tom co tak nějak slehl pomyslný prach drastických událostí, se pustil do hledání lidí z mladíkova okolí. Neustále se snažil najít tetu May, ale ať se snažil sebevíc, bylo to marné. Rozplynula se úplně stejně jako její synovec. Neda se mu vak podařilo najít.

Nejednou se s Nedem sešel jen proto, aby si připomněli ty časy, kdy se scházeli i s Peterem. Oběma chyběl a čím víc se o něm bavili, tím víc si uvědomovali, že nikdo už nikdy nebude jako on. Ale nezbývalo jim nic jiného, než se sebrat a jít. Oba si nadále šli svou cestou vstříc nové budoucnosti, která na ně čekala.

*-*-*-*-*

Byl to den jako každý jiný. Pepper posedávala a skrz výlohu kavárny vyhlížela Tonyho, který měl jak jinak, než zpoždění. Sama tam už seděla půl hodiny. Před ní na stole se krom nějakého módního časopisu tyčil velký hrnek s mandlovým latté bez kofeinu. Už jí nebavilo listovat barevnými stránkami drahého časopisu, který jí informoval o tom, co se teď nosí.

Od velké tragédie uplynul bez mála rok. A jak jste mohli tušit, Avenger nevyhráli. Jen potvrdili jejich tvrdou prohru. Nikdo nevěděl co se se členy dělo. Nikdo vlastně nevěděl nic.

Když se vedle ženiny hlavy ozvalo ťukání na sklo, s leknutím se otočila. Stál tam vysmátý Tony. Na očích měl sluneční brýle a jeho tělo halila černé košile, kterou dostal od Petera a modré obyčejné džíny. Usmíval se. Bylo milé jej vidět se zase takhle smát.

Rukou jí naznačil, že už tam během mžiku oka bude a rozešel se ke dveřím. Při vstupu jej do nosu uhodila sladké vůně pražené kávy a všelijakého koření jako skořice, hřebíček nebo třeba pravé holandské kakao. Propletl se mezi stoly a zamířil si to rovnou k Pepper.

„Ahoj, promiň, že jdu pozdě," objal ji, „musel jsem si něco zařídit."

„Co sis prosím tebe musel vyřídit?" otázala se jej s úsměvem na rtech a opět si elegantně hodila dlouhé nohy přes sebe.

„No jsou to vlastně dvě věci. Rozhodl jsem se, že Stark Industries přestane vyrábět zbraně. Už se mi nechce podporovat válku, ne že by se mi do teď chtělo, ale chápeš, to navazuje i více méně na tu věc druhou. Tak jsem byl za nově jmenovanou radou to nějak probrat a rozjet nové byznysy s elektronickými vývojáři," řekl a následně mávl na číšnici, že si chce objednat.

„Tony, co se to děje? Vím, že jsi o něčem takovém uvažoval už dávno, když jsme byli ještě spolu, ale co tě k tomuhle kroku přimělo teď?" otázala se s lehkým smíchem v hlase.

Tony si během jejích dotazů objednal a pak se na ní opět otočil. V očích mu pohrávaly jiskry a nepřestával se usmívat. Mnul si velké dlaně a neposedně si furt nějak přesedal na židli. Nevěděl jak to Pepper říct, tak se to na ní prostě rozhodl vybalit.

„Chci si konečně adoptovat dceru."

Žena naproti němu strnula v úžasu. Tímto oznámením jí zcela vyrazil dech. Jen tak seděla naproti něj s pusou dokořán. Smála se však. Pamatovala si, že jí Tony vyprávěl o tom, jak to chtěli udělat s Peterem, ale nevěděla, že by do toho chtěl jít i teď.

„Blbý nápad?" otázal se zdráhavě po delší době mlčení.

„C-co? Rozhodně ne! Pane bože Tony, mám z tebe radost, že do toho chceš jít. Bude to určitě skvělý, a kdyby si potřeboval, tak mi nebude dělat problém ti pomoct."

„To jsem moc rád, protože jsem tě chtěl poprosit, jestli by si do toho nešla svým způsobem se mnou. Samozřejmě, že ne jako moje žena, ale bojím se, že by ji nedali do péče jen mě. Už jsem se byl i podívat na osiřelé děti, které zůstaly po té katastrofě. Je tam jedna roční holčička, jmenuje se Morgan a já si nemůžu pomoct, ale má stejné oči jako on."

Blondýnka jen hleděla na to matné štěstí v jeho tváři. Neváhala ani minutu a hned mu odpověděla, že jí bude ctí mu pomoct získat malou Morgan do péče. Chtěla ho zase vidět tak šťastného jako kdysi a byla pro to odhodlaná udělat všechno.

----***----

ahhh tak já vás zdravím u nové kapitoly! ano vím, je krátká, ale snad to omluvíte :DD každopádně mám radost z toho jak se to odvíjí? co vy? nějaké výtky nebo připomínky? – doufám že ne, ale i kdyby jo tak sem s nimi! :DD povídku kvůli tomu nepřepíšu nebo tak, ale budu o tom aspoň vědět :DD

dále bych vás chtěla navnadit na nový projekt! je ve spolupráci s ShiroLaufeyson a jedná se o Labyrint ff.. určitě bych vám radila se na to aspoň podívat, dle mého názoru není úplně marná a stojí aspoň za nahlédnutí <3

- love _Aladin_