Euforie III. |Starker|

,,A ty jsi můj jediný.."

16. Kapitola

Peterovo tělo zahltila značná dávka zmatku. Fyzická bolest ustoupila a přenechala tak působení vzteku a psychické bolesti. Pohled na Tonyho, jenž se válel na zemi, byl víc, než jen a pouze bolestivý. Postavil se na nohy a absolutně nedbal na vyčerpání nebo bolest jeho těla, teď šlo všechno stranou. Rozběhl se a nechal trysky, aby jej vynesly do výšek. Opět tvrdě sejmul obra, tentokrát obr ustoupil o několik kroků. Mladík se postavil před svého manžela, jenž byl sražen k zemi. Pustil se do útoku na tu fialovou gorilu. Ignoroval fakt, že by jej mohl vyprášit pouze jedním pohybem rukavice, teď nebyl čas na uvědomování.

„Jak rozkošné," pronesl Thanos svým hlubokým hlasem. Mladíkem to ani nehnulo, stál připraven k boji. Hodlal se za Tonyho postavit, tak jak to vždycky dělal on. „Ty budeš Peter, jeho manžel," pronesl a o krok přistoupil, „snad se nenaštveš, ale přijde mi to zvrácené. Muž si bere muže." Peter přestal jeho kecy poslouchat a opět se do něj pustil.

Začal jeho obličej zasypávat ranami pěstí a kopy. Vztek mu zatemňoval mysl a úsudek. Jel do titána, hlava nehlava, a u toho se obratně vyhýbal úderům, jenž se snažil titán oplácet.

„Je mi jedno co ti přijde a nepřijde zvrácené, zranil jsi muže, kterého miluju a za to zaplatíš," zavrčel a naposledy jej srazil k zemi. Obmotal jej elektrickou pavučinou a zvýšil napětí na nejvyšší výkon. Obr se začal svíjet v bolestech z několikati set tisíců voltů, jenž nyní probíjely jeho tělem. Peter se nad ním tyčil se samolibým úsměvem. Oči mu žhnuly hněvem a srdce tlouklo nenávistí.

„Petere," ozvalo se skuhravě z vysílačky. Okamžitě se otočil na Tonyho, který si vytáhl z těla ulomený kus meče, mladík se za ním bez váhání rozběhl. Sklouzl se po zemi a okamžitě uvěznil svého manžela v obětí. Tiskl si jej k hrudi a hrál si s jeho odhalenými vlasy. Masku měl staženou a on tak mohl vidět ten bolestný výraz v jeho tváři. Všechnu tu krev z malých ranek a rýsující se monokl. Vlasy měl potem nalepené na čele a ze rtů se mu na povrch draly ven vzdechy bolesti.

„Neboj, jsem tady," zašeptal a spokl pár vzlyků. Snažil se před Tonym tvářit jako by to bylo v pohodě. Tony jej jednou rukou odstrčil a tou druhou si zamířil na ránu na břiše. Z polo rozpadlé rukavice se opět vynořil maličký rozprašovač, který na jeho tělo vychrlil zcelující tekutinu. Tony hekal a mezi zuby si pevně tiskl prázdno, aby se nerozeřval bolestí. Peter jej pozoroval a snažil se zahnat slzy. Nechal masku ustoupil a prohrábl si potem zamořené vlasy.

Bylo mu jedno co se kolem nich děje, teď existoval jen Tony a on. Byla to jejich chvilka pauzy, která byla narušená bolestí jejich srdcí. Když Tony odtáhl svou ruku, Peter si jej opět přitiskl do náručí. Tiskl si jeho hlavu k prsům a prsty si pohrával s jeho vlasy. Neodpustil si ani polibek do potem páchnoucích vlasů. Cítil se jako tenkrát, když jej zachránil před pádem po tom, co odpálil atomovku do vesmíru. Ten strach mísící se se štěstím z toho, že je naživu.

„Petere," zaskuhral Stark a mladík se od něj odtáhl. Chytil jeho tvář do dlaní a hleděl mu do očí. „Jsem tady," zašeptal a dal mu najevo, ať pokračuje. „Bolí to," zaskuhral a mladíkovi to vmetlo další slzy do očí. Tentokrát je nechal padat po tvářích dolů. Hleděl Tonymu do rudých očí a polykal vzlyky.

„Já vím, ale brzy to přestane, slibuju," chlácholil jej a opřel si své čelo o to jeho. „Pamatuj, mám pro tebe tři tisíce tun lásky," zopakoval jeho sova.

„Jak nechutné," ozvalo se za nimi za doprovodu těžkého lapání po dechu. Peter se zuřivě otočil a zahlédl fialového obra, už nebyl tak vyparáděny jako, když se tam zjevil z oblaků kouře. Už byl potlučený jako oni a za to mohl z velké části vděčit manželskému páru statečných Starkových. „Ale každý někdy sejde ze své cesty," pokračoval ve svém proslovu, který Peter pouštěl jedním uchem dovnitř a druhým zase ven. „Ale já už nesejdu," zavrčel a opět se chystal zaútočit na dvojici.