It was not supposed to happen. / U20 + Vrana

28

"Dobrý tati, zvládli to," usmívala jsem se na střídačce a objala jsem ho.

"Ale byly to nervy," zasmál se.

"To teda," špitla jsem.

"A teď jdeme na koho," zamumlal směrem ke svým asistentům.

"Myslím, že Finové," řekla jsem.

"Připravte video, jedno kratší si dáme dnes po obědě a druhé probereme zítra," houkl táta a šel za klukama do šatny.

Pomalu jsem šla na pokoj a přemýšlela jsem, jestli mám vůbec někam s klukama večer chodit nebo se pokusit o spánek.

Uvidím.

Do půl hodiny jsem měla narvaný pokoj k prasknutí a nestíhala jsem nic.

Jeden lýtko, další stehno, Kauly tříslo, jinej záda, do toho se střídali na presu nohou, no šílenost.

"Eli, ještě musím na půl hodinky na video, ale hned potom si tě vyzvednu, jo?" usmál se ode dveří Radim a zase odběhl.

Jen jsem zakroutila hlavou, nachystala si oblečení a trochu výrazněji se namalovala.

"Můžem," přišel po několika minutách a táhl mě ven.

"Řekneš mi kam jdem?" zeptala se.

"Moc rád, koukej, vidíš támhle tu kopuli?" usmál se a ukázal na obří budovu kus před námi.

"No?" odpověděla jsem.

"Prej je tam parádní výhled na celý město," řekl.

"Tak jdeme," špitla jsem.

"Jo, jdeme," zamumlal a táhl mě dál.

Po hodině jsme byli nahoře a kochali se výhledem.

"Je to krásný," špitla jsem, když jsem se nemohla nabažit toho pohledu na město.

"Taky si myslím," pousmál se vedle mě.

"Promiň, to musím vzít," řekla jsem, když mi volal Kuba.

"Eli, Eli!" ječel mi do telefonu.

"Copak, Kubo?" zeptala jsem se.

"Koukala ses na zápas? Před půl hodinou jsme skončili," odpověděl.

"Nedívala, já, měla jsem toho moc, promiň," špitla jsem.

"Dal jsem hattrick!" křikl.

"Gratuluju, ani nevíš, jak jsem na tebe pyšná," usmála jsem se.

"Díky, Eli," zasmál se.

"Zasloužíš si to, moc," řekla jsem.

"Hele, nebudu rušit, pozdravuj Radima," odpověděl a zavěsil.

"Kuba?" zeptal se Šalina.

"Jo, dal hattrick," usmála jsem se.

"Páni, je to týpek," odpověděl.

"Jo, pozdravuje tě," řekla jsem.

"Mě?" nechápal.

"Co se tak divíš?" pousmála jsem se.

"Ale nic," řekl.

"Nerada to říkám, ale měli bychom jít pomalu zpět," špitla jsem, když hodinky ukazovaly půl sedmé.

"Souhlas," usmál se a šli jsme.

Po chvilce jsme dorazili do rozsáhlého parku, který byl osvícen vánočními světýlky a pod lampou bylo vidět, že začíná jemně sněžit.

"Nesedneme si?" zeptal se Radim a vyhoupl se na kraj lavičky.

"Budem akorát nemocní," odpověděla jsem.

"Nebudeme, slibuju," usmál se.

"Tak jo, chvilku," řekla jsem a šla jsem k němu.

"Eli?" špitl po chvilce ticha a tím si upoutal mou pozornost.

Netrvalo to ani minutu a už jsme se líbali.

Celá jsem se třásla a nechápala, co to se mnou je.

"Promiň, já, promiň, nemělo se to stát," špitl Radim a utekl směrem k hotelu.

Chvíli jsem jen civěla jeho směrem, pak mi došlo, že to nemá cenu, že se nevrátí.

Setřela jsem si z tváře slzy a pomalu jsem mířila Vancouverem zpět do hotelu.

Prohlédla jsem si kousek města a zmrzlá jsem se vrátila na pokoj.