"Tak co? Jaká byla procházka?" zeptal se Radim, jakmile došel k našemu stolu.
"Jo, super, je to tady hezký, když sem lítám na NHL, tak není čas trajdat po městě, navíc jsem měl dokonalou průvodkyni," usmál se Kuba a políbil mě opatrně na tvář.
"Hele, dobrej nápad, kluci vám to žerou, ale mě neoblafnete," zasmál se Šalina.
"Doufám, že to plní svůj účel," řekla jsem.
"Neboj, nikomu nic neřeknu, nejsem debil," pousmál se Radim.
"Ale," začala jsem.
"Jak to vím?" zeptal se.
"Jo, to by mě taky zajímalo," odpověděl Kuba.
"No když jste se 12 let neviděli, tak předpokládám, že za dva dny spolu chodit hned nezačnete," řekl Radim.
"Nojo, já jsem blbá," zakroutila jsem hlavou.
"Neboj, nikomu to neřeknu," zasmál se.
"Ale?" nadzdvihla jsem obočí.
"Pak mě zveš na kafe," pousmál se.
"Hm, platí," řekla jsem s úsměvem.
"A rozmasíruješ pořádně třísílko, z toho bránění tvýho přítele jsem si je asi trochu natáh," zamumlal.
"Po večeři se stav u nás na pokoji, jo?" odpověděla jsem.
"Beru," řekl, když jsme s Kubou odcházeli na pokoj.
"Jo, tak ten se tě nevzdá," zasmál se Kuba.
"Mlč jo, nebo mu tříslo budeš masírovat sám," zamumlala jsem.
"Těšíš se zítra na týmovou večeři?" zeptal se.
"Hele, ani ne," zasmála jsem se.
"Proč?" nechápal.
"No, vzala jsem si s sebou jedny šaty, takový, no, omylem jsem vzala jiný, než jsem chtěla a no, um, trošku je tam výstřih až někam," řekla jsem.
"Neboj, jenom si kluky na sebe ještě víc nalepíš," zasmál se.
"Jojo, to je mi jasný," odpověděla jsem.
"Ale neboj, pomůžu ti," řekl s úsměvem.
"No v to doufám," naznala jsem.
"Dáme si ještě trochu vína?" pousmál se s lahví v ruce.
"Můžeme, klidně," řekla jsem.
"Tak jo," zamumlal a dolil nám.
"Hele, až odjedeš, budeme alespoň trochu v kontaktu, žejo?" špitla jsem a opatrně jsem ho objala.
"To je samozřejmý, když bude volná chvíle, můžem si volat přes skype a alespoň si řekneme co je nového, v dnešní době to není takovej problém," usmál se a hladil mě po zádech.
"Budeš mi chybět, víš to?" řekla jsem.
"Ty mně taky, Eli," odpověděl.
"Pardon, neruším?" přišel do pokoje Šalina.
"Nene, jen máme takovou loučící chvilku," zamumlal Kuba.
"Ajo, to já dojdu potom," řekl a otočil se k odchodu.
"To nemusíš, pojď, lehni a sundej dolů ty tepláky," odpověděla jsem.
"Rozkaz, šéfis," pousmál se a lehl si na volnou postel.
"Připravenej na Rusáky, Radime?" zeptal se Kuba.
"Hele, ani nevím jestli budu v sestavě, trenér měl nějak moc připomínek," řekl Radim.
"Musíš trochu zapracovat na čtení hry a rychlosti a bude to fajn," usmál se.
"Když myslíš," odpověděl se zamyšleným pohledem.
"Hlavně si každý střídání užij," řekla jsem a začala jsem mu masírovat stehno.
"O to se vůbec neboj," usmál se a udělal si pohodlí.
ČTEŠ
It was not supposed to happen. / U20 + Vrana
Fanfic"Promiň, já, promiň, nemělo se to nikdy stát."
