It was not supposed to happen. / U20 + Vrana

8

Ondra po půl hodině odešel a já už dodělávala Radimovo stehno.

"Zítra večer to kafe platí, jen připomínám," pousmál se Radim, když se posadil na posteli.

"Jo, počítám s tím," řekla jsem.

"To jsem rád, že jo," odpověděl.

"Jsem tady," ťukl a přišel do pokoje Neči.

"Akorát včas, Radim je na odchodu," naznala jsem.

"Jojo, tak se mějte," usmál se a odešel.

"Taky lýtko?" zeptala jsem se.

"Jojo, trochu," odpověděl.

"Tak si lehni, koukneme na to," řekla jsem.

"Byl tu Kauly?" vyzvídal Neči.

"Jen hned po tréninku na tu masáž," naznala jsem.

"Pak už ne?" zeptal se.

"Co se tak moc zajímáš, Neči?" pousmála jsem se.

"To já jen tak, že jsem ho od tréninku neviděl," řekl.

Poznala jsem, že mi lže.

"Hele, ať už víš cokoliv, nemotej se do toho," odpověděla jsem.

"To jsi mě fakt prokoukla tak rychle?" zamumlal.

"Vy kluci neumíte lhát nebo být nenápadní," zasmála jsem se.

"To je asi pravda, no," souhlasil.

"A co říkáš na tým?" zeptal se.

"Jo dobrý, jste asi super parta, co?" odpověděla jsem.

"Hej, ani bys nevěřila jak moc super, známe se už od šestnáctek, tohle je nás poslední společnej juniorskej turnaj," řekl.

"Tak doufám, že uděláte co nejlepší výsledek," usmála jsem se.

"Jo, to my taky, celkem si věříme," odpověděl.

"To je asi základ úspěchu, sebedůvěra a nabuzenost," řekla jsem.

"Jo, to asi ano," usmál se.

Po chvilce moje zvědavost stejně vyhrála.

"Co ti Martin říkal?" zeptala jsem se.

"Právě že nic, jen jak od tebe přišel tak sebou plácl na postel a čučel a mlčel," odpověděl.

"Aha," řekla jsem.

"Myslel jsem, že něco vytáhnu z tebe," usmál se.

"To jsi na omylu, můj zlatej," naznala jsem a vyprovodila jsem ho z pokoje.

Po zkontrolování hodinek jsem zjistila, že oběd je za patnáct minut, proto jsem se raději s předstihem vydala pomalu do jídelny, kde mi paní kuchařky oběd daly a já si v klidu sedla do rohu.

"Můžem?" došli Martinové.

"Určitě," usmála jsem se.

"Dobrou chuť," řekl Kauly s úsměvem a pustil se do jídla.

"Vám taky," zamumlala jsem.

Po jídle jsem šla do pokoje, chvilku se natáhnout, odpočinout si.

Chvíli po tom, co jsem si lehla mě vyrušilo klepání na dveře.

"Je odemčeno," řekla jsem a chvilku potom se v pokoji objevil Kauly.

"Potřebuješ ještě promasírovat?" zeptala jsem se.

"Ne, kvůli tomu tady nejsem," odpověděl a sedl si na postel vedle mě.

Byl zase nebezpečně blízko.

"Já vím, já," začala jsem.

"Prosím, než se budeš zlobit, než mi vynadáš, než uděláš cokoliv, chci ti jen říct, že toho nelituji, ani trochu," pošeptal a políbil mě.