It was not supposed to happen. / U20 + Vrana

38

Další den jsem kluky radši nechala na pokoji, ať se připravují na zápas a pomalu jsem si balila kufry.

"Tak jak, letíš s námi?" přišel táta.

"A kam jinam bych letěla?" zasmála jsem se.

"Já nevím, Kuba říkal, že by jsi mohla zůstat u něj," odpověděl.

"Tobě by to nevadilo?" zeptala jsem se.

"Já jen chci, abys byla šťastná," usmál se.

"A nevadilo by, kdybych letěla do Kanady, s Radimem?" špitla jsem opatrně.

"Nemůžu ti nic zakazovat, Eli, už jsem to pochopil, je to tvůj život," odpověděl a objal mě kolem ramen.

"Dík, táto," pousmála jsem se.

"A teď pojď, potřebuju před tím zápasem kávu," řekl s úsměvem.

"Tak jo, to beru," zasmála jsem se a následovala jsem ho do kavárny.

Vzali jsme si velké latte s sebou a po cestě jsme si dokonale popovídali.

"No nic, jdu do kvádru a pak už půjdem na to," řekl.

"Hodně štěstí," usmála jsem se a objala jsem ho.

"Dík," naznal a zmizel v pokoji.

Po chvilce jsem slyšela zaťukání na dveře, tak jsem šla otevřít.

"Už jsem ani nevěřil, že tu budeš," pousmál se Radim v obleku.

"Sluší ti to," řekla jsem tiše a opatrně jsem ho políbila.

"Jo?" zazubil se.

"Moc," naznala jsem.

"Už jsi se rozmyslela?" zeptal se.

"Večer si koupím letenky," usmála jsem se.

"Nebude se táta zlobit?" špitl.

"Ne, podporuje mě, ve všem," řekla jsem.

"To je ta nejlepší zpráva dne," usmál se.

"No, teď na to nemysli, hraj svou hru, potkáme se ještě v hale," naznala jsem.

"Potkáme, zatím," řekl a utíkal pryč.

Chvíli jsem přemýšlela co dělat, nakonec jsem se namalovala, oblékla a ještě před tím, než jsem zamířila na stadion, tak jsem zavolala Kubovi.

"Jaktože ještě nejsi na stadionu?" zeptal se.

"Já nevím, jsem nervózní," odpověděla jsem.

"Já už pomalu zapínám telku," usmál se.

"To kluky potěší," řekla jsem.

"Hlavně ať hrajou to svoje, bude to těžký," naznal.

"To oni vědí, Kubo," usmála jsem se.

"To vím," odpověděl.

"Ozvu se pak, jo?" řekla jsem.

"Jasný, zatím," naznal a zavěsil.

Já už jsem spěchala na stadion, zápas začíná za dvacet minut a já jsem ještě na hotelu. Bomba.

Kluky čekalo to nejtěžší, vyhrát nad Kanadou, která je jako vždy neskutečně našlapaná, ale já jim věřím.

Věřím jim tak, jako nikdy předtím.

xxx

Nedošlo mi, že tady už se taky blížíme pomalu ke konci. Čekám tak jeden, dva díly a hotovo. Nejspíš. On už by si Radim asi další zápletku nezasloužil za to všechno. 😏 díky za přečtení, mám vás ráda!!!