It was not supposed to happen. / U20 + Vrana

21

Po několika hodinách jsem se šla podívat na třetí třetinu zápasu se Švédy.

Klukům se moc nedařilo, a i přes závěrečný nápor na švédskou branku se nepodařilo vyrovnat. Skončilo to 2:3.

Pomalu jsem šla na pokoj a zase čekala na kluky.

V půl sedmé jsem sebou plácla na postel.

"Eli?" slyšela jsem klepání na dveře.

"Pojď dál," řekla jsem a do pokoje došel Radim.

"Šup na večeři, ať pak můžeme na tu kávu, kterou mi dlužíš," usmál se.

"Nojo, už letím," zamumlala jsem.

"Hejbni," odpověděl a šťouchl do mě.

"Ano, neboj," špitla jsem.

"Hele, to vidím," usmál se.

"Fakt už jdu," řekla jsem.

"No, jestli se vážně nezvedneš, tak tě zlechtám," odpověděl.

"Fajn, dobrý, hele, už sedím," zamumlala jsem.

"Máš štěstí," usmál se a táhl mě do jídelny.

A zase to kuře.

"Moc jsi tomu jídlu nedala," pousmál se vedle mě Záďa.

"Nojo, když je pořád k jídlu to stejný," pokrčila jsem rameny.

"Dojdeš k nám na pokoj? Zase máme v plánu flašku," řekl.

"Možná se tam ukážu, každopádně teď se jdu projít," odpověděla jsem a šla jsem do pokoje, kde jsem si vzala kožíšek a čepici.

"Můžem?" usmála jsem se, když jsem došla do vstupní haly.

"Určitě jo, už se nemůžu dočkat, až mi budeš vyprávět," řekl a srovnal se s mou rychlostí chůze.

"Nejdřív jsem ho na letišti obešla, protože jsem si ho nevšimla, pak jsme jeli na hotel, kde mi dal svůj dres a pak jsme si povídali skoro celou noc, šla jsem se podívat na trénink a byli jsme na jídle," začala jsem.

"Je toho hrozně moc," zasmál se Radim.

"Já vím, pořád to nechápu," usmála jsem se.

"Ale jsi šťastná, ne?" zeptal se a přidržel mi dveře od kavárny.

"Jsem, no po zápase jsme zase byli na pokoji, povídali si a pustili si film, pak jsme další den letěli sem no a tady už víš co se dělo," špitla jsem.

"Kuba je moc hodnej kluk," řekl Radim.

"To já vím, je dokonalej," usmála jsem se.

"To máš taky od něj?" zeptal se a ukázal na můj krk.

"Jo, nechal mi to na pokoji, jak odjížděl a já jsem to zalehla," odpověděla jsem.

"Mám radost z tebe," usmál se.

"Fakt?" špitla jsem.

"Jo, všichni jsme si ty první dny říkali, že jsi nějaká přešlá, ale teď je to úplně jiný," řekl.

"Jo, já vím, byla jsem naštvaná, že mě táta táhne mezi hejno kluků, no a taky jsem v sobě pořád neměla uzavřenou kapitolu s Patrikem," odpověděla jsem.

"Chápu to, nemusíš mi to vysvětlovat," usmál se.

"Víš, já, pořád nejsem úplně v pohodě, když tu byl Kuba, tak to bylo dobrý, ale jakmile spím na pokoji sama, tak se budím kvůli jedné a té samé vizi," pošeptala jsem.

"Nestojí ti za to, nikdo ti nestojí za takové problémy," řekl.

"To já vím, moc dobře," odpověděla jsem.

"Pokud bys chtěla, pomůžu ti s tím," usmál se.

"A jak jako?"zeptala jsem se.

"Třeba bych mohl spát u tebe v pokoji," pokrčil rameny.

"Zamítá se, Radime," naznala jsem.

"Ale," začal.

"Ne, ať tě to ani nenapadne," špitla jsem.

"Už mlčím, Eli," pousmál se a upil si ze své kávy.