It was not supposed to happen. / U20 + Vrana

10

"Eli, tak co," usmál se táta, když došel po večeři do pokoje.

"Jo, no vyhráli, Kuba dal dva góly, vypadal moc dobře," odpověděla jsem.

"To jsem rád," řekl a objal mě kolem ramen.

"Hele, mám pro tebe malé překvápko," začal táta.

"Tak povídej, víš jak nesnáším překvapení," zamumlala jsem.

V tom mi začal zvonit telefon s neznámým americkým číslem.

"Prosím?" řekla jsem do telefonu.

"Haló, Eliško, jsi to ty?" ozval se hlas.

"Um, ano, s kým mluvím?" zeptala jsem se nejistě.

"Vážně jsi mě nepoznala? Jako malá sis utahovala z mýho hlasu pořád," zasmál se.

Až teď mi to cvaklo.

"Kubo?" špitla jsem.

"Bingo, už ti to táta řekl?" zeptal se.

"Teď něco nakousl, ale vlastně z něj nic nevypadlo," odpověděla jsem.

"Tak to bude asi na mně," řekl.

"No, mluv," usmála jsem se.

"Sbal si věci, zítra odpoledne letíš do Calgary," zamumlal.

"Počkej co?" zeptala jsem se.

"Máme tam pozítří poslední zápas před Vánoci a chtěl bych tě vidět v hledišti," odpověděl.

"Děláš si ze mě srandu, Jakube?" špitla jsem.

"Ne, nedělám, pak poletím na Vánoce s tebou do Vancouveru, a potom mířím zase do kolotoče NHL," řekl.

"Jste se úplně zbláznili, ne?" zeptala jsem se.

"Možná, každopádně letenku máš v mailu, těším se, už mám pro tebe i dres," odpověděl.

"Děkuju, Kubo," špitla jsem a zavěsila jsem.

"Tak co, máš radost?" usmál se táta.

"Jo, velkou, obří," odpověděla jsem a objala jsem ho.

"No nic, už tě nechám o samotě, letí ti to ve tři," řekl.

"Jo, dobře, no, já si jdu něco málo zabalit," naznala jsem.

"Tak fajn, měj se," usmál se a odešel.

Vytáhla jsem si cestovní tašku a začala jsem si do ní skládat pár kousků oblečení.

"Co tu vyvádíš?" přišel do pokoje Radim.

"Balím," odpověděla jsem.

"Počkej co?" vykulil oči.

"Na pár dní letím do Calgary," objasnila jsem.

"A kdy?" zeptal se.

"Zítra odpoledne," řekla jsem.

"Tak v tom případě to kafe musíme zvládnout ráno," pousmál se.

"Právě jsem ti to chtěla navrhnout, když máte trénink až v půl desáté," odpověděla jsem.

"Jo, tak po snídani ve vstupní hale," řekl.

"Fajn, beru na vědomí," zamumlala jsem.

"A stihneš náš zápas?" zeptal se.

"Zítra je 21., neboj 23. už budu zpět," usmála jsem se.

"Tak dobrý, zápas hajeme až 25," řekl.

"I beze mě by jste vyhráli," odpověděla jsem.

"To asi jo, ale kdo by nám pak masíroval třísílka?" zeptal se.

"Máte tady doktora," pousmála jsem se.

"To by ale očividně nebylo tolik příjemný," řekl.

"Hele, nech toho jo, tobě bych na tříslo nešáhla," odpověděla jsem.

"To říkáš teď," zamumlal s úsměvem.

"A nebudu to měnit," řekla jsem.

"Tak už radši pšt a pojď na pokoj ke klukům, chtěli, abych tě dotáhl," odpověděl.

"Hele promiň, já se musím sbalit a pak chci spát," špitla jsem.

"No fajn, ale příště se už nevykecáš," usmál se.

"Uvidíme," řekla jsem.