It was not supposed to happen. / U20 + Vrana

31

Jako poslední přišel na řadu Radim, divila jsem se, že vůbec došel, když ještě masíroval kluky pan doktor.

"Pořád to lýtko?" zeptala jsem se.

"Jojo," odpověděl a dál už bylo mezi námi hrobové ticho.

Po půl hodince se chystal k odchodu.

"Můžeme si promluvit?" špitla jsem, když už byl u dveří.

"Kdyžtak zítra, spěchám na video," zamumlal a utekl.

Jen jsem sebou plácla na postel a zapla si zápas Washingtonu.

"Eli?" vzbudil mě táta.

"Co se děje? Stalo se něco?" vyletěla jsem hned z postele.

"Nene, vše dobrý, jen jsem si chtěl popovídat," odpověděl s úsměvem.

"O co jde?" zeptala jsem se a ztišila jsem televizi.

"O Radima," řekl.

"To ti asi moc nepomůžu," zamumlala jsem.

"Všiml jsem si, že se občas hodně bavíte, ale dneska vypadal hrozně, jak na tréninku, tak i na videu, byl prostě úplně mimo," odpověděl.

"Netuším," špitla jsem.

"Jestli bude zítra na rozbruslení ve stejně blbým rozpoložení, tak ho nemůžu nasadit, ohrozilo by to celej zápas a celou kabinu," řekl.

"Já, zkusím s ním promluvit," pousmála jsem se.

"Díky, Eli," naznal a objal mě.

"Za nic," řekla jsem a on odešel.

Vydala jsem se zaťukat na pokoj k Radimovi.

Když mi otevřel, chvilku jsem se na něj jen koukala a nedocházela mi na jazyk žádná slova.

"Já, můžu na chvilku? Nezdržím tě moc," zamumlala jsem.

"Pojď dál," odpověděl a přidržel mi dveře.

"Nechci teď rozebírat, co se stalo, jen tě chci o jednu věc poprosit," řekla jsem.

"Hele, to co probereme až zítra po zápase, prosím, každou chvilku se tady může objevit Danda a nepotřebuju, aby to každej věděl," zamumlal.

"Souhlasím, já jdu stejně kvůli tomu zápasu," špitla jsem.

"O co jde?" zeptal se.

"Táta mi říkal, že mám s tebou promluvit, že jsi byl mimo dnes," odpověděla jsem.

"Divíš se?" zamumlal.

"Já, ne, ale, nechci to řešit," začala jsem, "jen jsem ti přišla říct, aby jsi hrál svou hru a soustředil se jen na hokej, na tvůj hokej, nechci, aby tahle situace rozvrátila tým," řekla jsem.

"Zkusím to, díky, Eli," špitl.

"Zítra dořešíme zbytek," zamumlala jsem a odešla jsem zpět do svého pokoje.

Divila jsem se, že jsem měla tolik síly s ním mluvit i po tom všem.

Nakonec jsem si vzala teplou vrstvu oblečení a s čajem jsem vylezla na balkon.

"Vážně se nic nestalo," slyšela jsem z okna Kaulyho hlas.

"Vždyť jsem vás viděl," ozval se Radim.

"To jo, ale nic se nestalo," řekl.

"Vždyť jsi ji doprdele chtěl, tak co teď děláš za hovadiny," rozkřikl se.

"Hele drž hubu, udělal jsem to kvůli tobě," odpověděl.

"Nikdo se tě o to neprosil," po této větě už bylo slyšet jen bouchnutí dveří.

Po chvilce na vzduchu jsem zalezla do pokoje a po sprše jsem se snažila usnout.

Nešlo to.

Jako předtím.

Nešlo prostě.

Zabrala jsem až kolem třetí.

Byla jsem příliš rozrušená.

Budíček byl brzy, protože kluky čekalo po snídani rozbruslení.

Radim nevypadal sice úplně nejlíp, ale bruslil docela solidně.

"Co myslíš?" zeptal se táta.

"Já, radši si už nic nemyslím," odpověděla jsem.

"Asi ho tam nechám, jako sedmého beka," naznal po chvilce taťka.

"Hlavně je nabuď," špitla jsem a pomalu jsem šla přes kavárnu na hotel.