It was not supposed to happen. / U20 + Vrana

22

Zase jsem nemohla spát, proto jsem už v pět seděla v křesle a popíjela čaj, který jsem si vzala v jídelně.

"Můžu?" došel Kauly s hrnkem kávy v ruce.

"Jo, co ty vzhůru, tak brzy?" zeptala jsem se.

"Nemůžu spát, vůbec," odpověděl.

"To je špatný, měl jsi si vzít nějaký prášek," řekla jsem.

"To ne, pak bych zas byl utlumen, teď si dám to kafe a bude to lepší," pousmál se.

"Tak jo, jak myslíš," naznala jsem.

"Proč nemůžeš spát? Chybí ti tvůj přítel?" zeptal se.

"Můj, jo, můj přítel, no, jo, chybí," odpověděla jsem.

"Nedivím se ti, povíš mi, jak jste se vlastně dali dohromady?" pousmál se.

"No, my jsme se znali už od mala, pak jsme se dlouho neviděli, vážně dlouho, no v létě jsme se potkali v Praze, pořád jsme i po těch letech byli jako dvojčata," vymýšlela jsem si lži, "no a teď, jak se toho v mým životě stalo tolik, tak se stačilo vidět a věděla jsem, že ta hranice mezi láskou a kamarádstvím je malá," dořekla jsem.

"Takže to je čerstvý," řekl.

"Jo, Bůh ví, jestli to vydrží, ale pokud ne, rozhodně o něj nechci přijít," pošeptala jsem.

"Nepřijdeš, v žádným případě," usmál se.

"Snad," naznala jsem s úsměvem.

"Můžu mít jednu prosbu?" zeptal se.

"No, povídej," řekla jsem.

"Když už jsem tu, potřebuju zase promasírovat to tříslo," zamumlal s provinilým úsměvem.

"A fakt tě to tolik trápí?" zeptala jsem se.

"Určitě jo," odpověděl.

"Tak si lehni," špitla jsem.

"Díky moc," usmál se a už ležel na volné posteli.

"Nechceš mi taky něco říct? Pořád jsem ti říkala o svým životě něco já," řekla jsem, když jsem ho masírovala.

"O mně si můžeš cokoliv vyhledat na internetu," zamumlal.

"To možná jo, ale já to chci slyšet od tebe," pousmála jsem se.

"Holku nemám, hokej miluju, mám staršího bráchu, občas se chovám jako debil a kluci tu jsou jako moje druhá rodina," odpověděl.

"Páni, to bylo rychlý," řekla jsem.

"No, co bys chtěla vědět víc?" zeptal se.

"Já nevím, všechno," usmála jsem se, když jsem s masáží skončila.

"Úplně všechno?" pošeptal, když si sedl na postel vedle mě.

"Klidně," odpověděla jsem.

"Tak jo," zamumlal a přibližoval se ke mně.

"Hele, takový detaily si radši nech," pousmála jsem se a sklopila jsem zrak.

"Promiň, já vím," řekl.

"Nech si to pro nějakou, kterou budeš mít fakt moc rád," naznala jsem a šla jsem si dopít zbytek čaje.

"Asi jo, asi máš pravdu," pousmál se.

"A teď pojď, jdeme na snídani," špitla jsem a táhla jsem ho do jídelny.

Tam ještě nikdo nebyl, tak jsme si sedli ke stolu a povídali si u míchaných vajíček.

"Co máte dneska za program, když je volný den?" zeptala jsem se.

"S klukama se půjdeme po tréninku odpoledne trochu projít po městě," odpověděl.

"Nějaký konkrétní místa?" řekla jsem.

"No, já ani nevím, chceme asi na nějaký nákupy," usmál se.