Na letišti jsme se rozloučili s tátou a klukama, kteří letěli do Česka.
"Tati, pozdravuj doma, brzo se vrátíme," špitla jsem a objala jsem ho.
"Budu, ty si to užij, jestli ti Radim něco udělá, bude mít se mnou velkej problém," zamumlal.
"Nebojte, budu se o ní dobře starat," usmál se Radim, "mějte se, trenére," dořekl.
Po chvilce už jsme se vydali na nástup do našeho letadla.
Za tři hodinky jsme byli už před velkou bytovokou, která stála pár metrů od stadionu.
Radim vytáhl klíčky, dojeli jsme výtahem do šestého patra a zastavili jsme se u dveří k němu.
"Vítej doma, lásko," pošeptal, když otevřel a zezadu mě objal.
"Myslím, že si tu rychle zvyknu," usmála jsem se a opatrně jsem ho políbila.
"Hele, tenkrát v parku jsem se hrozně spletl, jsem moc rád, že se tohle všechno stalo a že jsi jen moje," zamumlal mezi polibky.
"Miluju tě," špitla jsem.
ČTEŠ
It was not supposed to happen. / U20 + Vrana
Fanfic"Promiň, já, promiň, nemělo se to nikdy stát."
