"Jaká?" zeptala jsem se.
"Mělo to být překvápko," začal.
"Radime, co zas vymýšlíš," zamumlala jsem.
"No, jak jsem volal tomu pánovi a mluvil jsem Francouzsky, tak jsem ti domlouval praxi u nás v Saint John," řekl.
Prostě to jen tak vybalil a usmíval se jako měsíček.
"To nemyslíš vážně?" zamumlala jsem.
"Co je? Nelíbí se ti to?" zeptal se.
"Spíš nevím, jestli by se to líbilo tátovi," řekla jsem.
"Jo, to chápu, ale táta není ten, kdo by měl rozhodovat o tvé budoucnosti," špitl.
"Já vím, moc dobře to vím," odpověděla jsem.
"Nech si to projít všechno hlavou a zítra mi řekneš," pousmál se a opatrně mě políbil na tvář.
"Díky moc," řekla jsem.
"A teď pojď, zapneme si nějakou tu přiblblou českou komedii," naznal a vyvalil se na postel.
"No však počej, kluci ještě dojdou na masáže," pousmála jsem se, když si mě stáhl k sobě.
"Nedojdou, domluvil jsem to," zamumlal a opatrně mě políbil.
"To zní moc dobře," řekla jsem a s úsměvem na tváři jsem mu pobilky oplácela.
"Otevři," zaslechla jsem ťukání na dveře a neochotně jsem se zvedla a šla jsem ke dveřím.
"Ano tati?" zeptala jsem se, jakmile jsem mu otevřela.
"Radime? Jsi tu, za dvacet minut porada dole," řekl, když nakoukl dovnitř a potom odběhl dál.
"Tak to jsem nečekal," zamumlal Radim.
xxx
Jaaaj, na tento příběh bych úplně zapomněla, ale nebojte, dopíšu ho (někdy).. každopádně teď jsem se nadchla pro současný dvacítky a Washington, tak kdyby jste měli chvilku, nový příběh injury je ready na mém profilu 🤩
ČTEŠ
It was not supposed to happen. / U20 + Vrana
Fanfiction"Promiň, já, promiň, nemělo se to nikdy stát."