It was not supposed to happen. / U20 + Vrana

15

Během tréninku jsem seděla v první řadě hned u střídaček a koukala jsem, jak se Kuba hokejem baví.

Před klukama se vytahoval a ukazoval jim fintičky na nájezdy i individuální akce.

"Tak co, dobrý?" houkl na mě Kuba a já jen s úsměvem přikývla.

"Seš moc šikovnej," řekla jsem a on se pousmál a odjel pryč.

Achjo, jak moc mi chyběl, celou tu dobu.

Myslela jsem, že ho jen tak nahradím, za kohokoliv, ale nedokázala jsem to.

"Kluci, máte dvě hodiny na regeneraci a v šest se sejdeme v konferenční místnosti," naznal táta a smečku rozpustil.

Na pokoji jsem se připravovala na nápor kluků, po chvilce jsem měla pokoj plný k prasknutí.

"Zlato, půjdeme se někam projít, až to doděláš?" přišel ke mně Kuba, když jsme v pokoji zůstali společně s Radimem a Kaulym, kteří byli v návlecích na regeneraci nohou.

"Můžeme, až budou kluci na rozboru, Kubí," usmála jsem se.

"Trošku si s nima pohrajem, jo?" špitl s úsměvem.

"Co jinýho mi zbývá," řekla jsem.

"Beru to jako souhlas," usmál se.

"Musíme to stihnout, než mi zase odletíš," naznala jsem a pohladila jsem ho po tváři.

"Neboj, stihneme toho ještě víc," řekl a věnoval mi pusu na tvář.

"Tady ne," usmála jsem se.

Po chvíli začaly pípat klukům návleky.

"Tak se uvidíme potom, kluci," řekla jsem.

"To je jasný, užijte si odpoledne," naznal Radim.

"Díky, Šalina," usmál se Kuba a objal mě kolem pasu.

"Mějte se," zamumlal Kauly a šel pryč.

Ihned po zavření dveří jsem se začala smát.

"Ticho, ještě to uslyší," pousmál se.

"To je jedno," řekla jsem.

"Stejně myslím, že Šalina to nesežral," odpověděl.

"Co se dá dělat, on je ale stejně dobrej kamarád, nic víc," usmála jsem se.

"Uvidíme," řekl a podal mi sklenku vína, kterou nalil.

"Dík," naznala jsem.

"Eli, nezlobíš se na mě?" zeptal se.

"Ne, vymyslel jsi to geniálně, fakt nemám teď na vztah čas, ani náladu," odpověděla jsem.

"Ale na té procházce trvám," řekl.

"Vždyť jo, ty můj na oko kluku," naznala jsem.

"Můžeš mi ukázat i tu vaši kavárnu," usmál se.

"Ti dám vaši," zakroutila jsem hlavou.

"Ale nejdřív dáme pár skleniček," odpověděl.

"Se divím, že vy hokejisti máte čas na pití," řekla jsem.

"Hele, tohle jsi měla v minibaru ty," naznal s úsměvem.

"Pomlč, Kubo," zamumlala jsem a napila jsem se.

"Hoď to do sebe a jdem, ať je ještě potkáme na chodbě," říkal, když kontroloval hodinky, které ukazovaly za deset šest.

"Nojo, šéfe," usmála jsem se a po dopití skleničky jsem si vzala týmovou bundu.

"Dej to dolů, mám pro tebe něco lepšího, ale úplně jsem na to zapomněl," zamumlal a běžel do kufru ze kterého vytáhl kožíšek, na kterém bylo jeho jméno a číslo.

"A to jsi sehnal kde?" zeptala jsem se s úsměvem na tváři.

"Hele, mám své zdroje, tak šup," řekl a přidržel mi ho.

"Dík, moc," usmála jsem se.

"A teď jdeme," špitl a přidržel mi dveře, na chodbě akorát stáli Laukič a Neči, tak mě Kuba objal kolem ramen.

"Hezky tě tu provedu, to se neboj," řekla jsem a přitulila jsem se k němu.