Zlomený

Základna

Nechce se mi jít do toho zatuchlého, tmavého a stísněného místa, ale nechci vypadat jako strašpytel. Všude po stěnách jsou pavučiny. Jestli je něco, co nesnáším víc než stísněné prostory, jsou to právě ti osminozí hajzlíci. Zajímavé, že i po těch letech světla stále fungují. Aspoň nějaké pozitivum.

„Tohle byla asi základna S.H.I.E.L.D.U.," prohlíží si Natasha fotografie na stěnách.
Steva upoutá jen jedna jediná. Ta, na které je žena s tmavými vlasy a výraznými rty. Pod fotografií stojí "Margaret Carterová". Jeho smutný pohled prozrazuje, že tu ženu znal a možná si byli dost blízcí.
„Kdo je to?" zajímám se.
„To je Peggy, výjimečná žena," odpovídá Steve.
„Kde je teď?"
„Zestárla. Někdy vám o ní povím, teď na to není čas."
Šikovně se vyhnul odpovědi. Evidentně k té ženě chová nějaké city.

Bucky zkoumá každou píď, jakoby na nás měl každou chvíli vyběhnout Pierce. Každý sebemenší hluk ho vyvede z míry. Je napjatý.
„V pořádku?" ptám se, zatímco pozorně prohlíží prostor za dveřmi.
„Ano, jen že v podobných místech jsem prožil většinu svého života."
„Ty časy jsou pryč," uklidňuji ho.
Strašná představa. Jediné co poznal, byl beton, tma, bolest a smrt.

„Tady S.H.I.E.L.D. vznikl," upozornila nás Natasha.
„A Peggy byla spoluzakladatelka," doplnil jí Steve.
„To nemění nic na tom, že se mi to tu nelíbí," postěžuju si.
Bucky ztuhl na místě. Jakoby někoho viděl. Ostatní to zaregistrovali. Naštěstí to byla jen zvědavá krysa, která se odvážila blíž...

Steve našel schovaný výtah a agentka Romanoff rozluštila přístupové heslo. Zřejmě jsme u cíle své cesty. Na to, že to bylo postaveno někdy kolem druhé světové války, to vypadá až znepokojivě moderně. Všude nějaká elektronická zařízení a stoly s nahrávkami a různými dokumenty. Tady měli nejspíš druhou základnu... Otázkou je kdo?

Natasha strčila do elektronického zařízení flash disk se znakem S.H.I.E.L.D.U. Chvíli to na obrazovce připomínající cihlu jen zrnělo, ale pak čáry nabyly tvaru. Objevil se tam obličej nějakého muže, který nás počastoval německým pozdravem.
„Vítejte, kapitáne Steve Rogersi, agentko Natasho Romanoff, Jamesi Buchanene Barnesi, Valerie Morrisová."
Naskočila mi husí kůže. Jak je možné že mi tenhle obraz na monitoru zná?
„To je jen nějaký trik," pronese Steve.
„Žádný trik, kapitáne. Tohle je věda," odpovídá muž s německým přízvukem a pokračuje: „Na konci války mi diagnostikovali nevyléčitelnou nemoc, na kterou jsem měl zemřít. Pravda, mé tělo se zachránit nepodařilo, ale moji mysl zachránit mohli. Teď jste uvnitř mého mozku"
„K čemu je ten flash disk?" ptá se Nat
„Je na ní algoritmus k projektu INSIGHT."
„Znáte ho?" ptám se Steva. Úplně tak okrádám ostatní, aby se mohli ptát na ten projekt.
„Ano, tenhle člověk dělal pro Hydru. Armin Zola"
„A stále dělám," vyzněla jeho odpověď.
„Hydra padla s Red Skullem."
„Ne, Hydra se infiltrovala do S.H.I.E.L.D.U. a do ostatních organizací a postupně rostla a získávala moc. Když jí useknete jednu hlavu, narostou jí dvě další."
Nat a Steve se po sobě znechuceně podívali.
„Kdykoliv Hydra narazila na překážku, dokázala si s ní poradit. Když historie nespolupracuje, tak jí přepíšeme."
Ukázal video z Buckyho akce. Na tom snímku zavraždil nějakého muže bez mrknutí oka.
„On už není vaším nástrojem," postavím se před něho.
„Brzy už Hydra nebude potřebovat Winter Soldiera, aby dělal špinavou práci. Bude nahrazen lepším a efektivnějším nástrojem."
Bucky vzteky uhodí pěstí do monitoru. Představa, že něco může být vražednějšího než on, mu nahání strach.
„Vy se nikdy nepoučíte," zasměje se opět ten kovový hlas a obličej se objevuje na jiné obrazovce.

Natasha se podívá na Buckyho. „Měla by ses od něho držet dál," upozornila mě.
„Vím, co dělám," zamračím se.
„Nevíš to co já..." začne a vyhrne si triko. „Tohle mi udělal, když jsem měla chránit jednoho politicky významného muže. Kryla jsem ho vlastním tělem a on ho zastřelil skrz mě."
„On ale nevěděl, co dělá. Ovládala ho Hydra. Stejně tak mohla ovládat kapitána, mě nebo tebe!"
„Tohle nám nepomůže," vložil se do toho Steve.
„Ano, Hydra stále pracuje," zasmál se Zola z obrazovky.
„Ty buď zticha!" ruply mi nervy.
„Lidi, máme problém," hlásí Natasha dívajíc se na telefon.
Všechny oči se obracejí k ní.
„Letí sem nějaké balistické rakety," uvědomuje nás.