Zlomený

Zpátky v cele

Cestou přemýšlím, co mu asi tak povím. Doufám, že mi odpustí.
Zvláštní... Jako bych za sebou zaslechla kroky. Ovšem už se nestihnu podívat. Poslední co si pamatuji, je ruka, která mi svírá krk a nějaký kapesník u dýchacích cest.

Mezitím Bucky

Nervózně přechází z jedné místnosti do druhé. Ty dveře jsou nenávratně zničeny. Pan domácí ho asi uškrtí, až uvidí, že se mu podařilo vyrvat panty a poškodit lak. Jakoby nestačila ta klika, co mu zůstala v ruce...

Najednou se zastaví.
„Valerie?" nakoukne do kuchyně, ale doktorka tam není.
Zkouší projít znovu celý dům, ale jakoby se po té černovlásce slehla zem. Možná šla na vzduch... Zkouší tedy kouknout z oken a nakonec otevírá dveře. Ještě než vykročí ven, napadne ho, že by mohlo jít o past. Možná že se jí něco stalo. Je zoufalý, ale dveře zase zavírá.

Zpátky v cele

Probudila jsem se s příšernými bolestmi hlavy. Rána, ke které jsem přišla při autonehodě, se ještě nestihla zhojit. Trošku se mi mlžilo vidění, ale rozhlédla jsem se kolem. Vypadalo to jako ordinace nebo laboratoř. Kolem se nacházely stojany na infúze, pojízdný stoleček a pulty s různými chirurgickými nástroji od stříkaček a obvazového materiálu až po nástroje používané při operacích.
Jistě že jsem přivázaná na křesle připomínající zubařské. Těsně stáhnuté popruhy mi přiškrtily krevní oběh v končetinách.
Tak jo, je mi fakt zle. Asi budu zvracet...

„Výborně, už jste vzhůru," řekl mi dobře známý hlas.
Nikdo jiný než sám Pierce. Ten parchant!
„Co chcete?!" ptám se pořád přiškrceným hlasem.
„Dobře, že se ptáte. Chtěl bych zpět svého vojáka."
„Nemůžete vlastnit člověka," odporuji mu.
„Můžu. A vy my teď řeknete, kde ho najdu."
„Nikdy," zavrtím se.
„Možná vás kapitán Rumlow přesvědčí o opaku. Až budete chtít mluvit, tak se zas uvidíme. Kapitáne," Pierce si dal záležet na tom, aby jeho odchod zapůsobil.

Kolem mě se postavili dva muži v bílých pláštích a již zmiňovaný Rumlow, který ze mě nespouštěl oči. Jeden z "doktorů" si připravil pytlíček s infúzí a druhý si vzal do parády mé žíly na rukou.
„Dost. Nechte toho!" okřiknu je, ale jako by byli hluší.
„Marná snaha, doktorko," zašklebil se žoldák.
Povedlo se mu napíchnout mi kanylu a druhý už přijížděl s držákem a infúzí. Napojili mě a dali prostor vojákovi.
„Tohle je velice nepříjemná záležitost a můžete toho být ušetřena, pokud mi řeknete, kde je Voják."
„Nikdy," odporuji.
„Víte, tam kde jsme vás našli, stojí hlídky dnem i nocí. Je jen otázkou času, kdy ho najdeme. Jen jste si mohla ušetřit tu bolest."

Spustili mi kapačku otočením toho proklatého kolečka na hadičce.
Nejdřív se nedělo nic. Myslela jsem, že blafují, ale pak jsem to ucítila. Od místa vpichu se začala šířit palčivá bolest. Jakoby mi to propalovalo žíly. Začala jsem se sebou šít.

„Myslel jsem, že jste měkčí," pronesl s úsměvem Rumlow a pokynul, aby mi kapačku zrychlili.
Zatnula jsem zuby. Mé nehty se zaryly do opěradla a já zavřela oči. Snažila jsem se myslet na něco hezkého. Bohužel v mém životě toho zas tolik pěkného nebylo. Ale aspoň jedna věc. Totiž Bucky. A vlastně i Natasha, která mě svým ostrovtipem dokázala pobavit a Steve, který vypadal jako sympaťák. Sakra, měla jsem Buckymu ten polibek oplatit. Všechno mohlo být jinak...

U Sama

Natasha, Steve a Sam se vrátili z úspěšné mise. Zjistili o co Piercovi jde. Projekt INSIGHT byla ve skutečnosti vyhlazovací mise, která měla odstranit všechny odpůrce Hydry a to díky Zolovu algoritmu, který vypočítával potencionální hrozby. Šlo o to, že se vše (školní výsledky, záznamy od doktorů, poznatky ze sociálních sítí atd...) propojí a program vypočítá, jak moc by daný člověk mohl Hydru ohrozit.
Posloužit měli nové armádní letouny Helicarrier, které by se postaraly o samotnou likvidaci.

„Co to je a kde je doktorka?" zajímal se Sam, který si ihned všiml zničených dveří.
„Co jsi jí udělal?!" vložila se do toho Natasha a už sahala po zbrani.
„Určitě má pro to vysvětlení," zastavil ji Steve, který se povzbudivě usmál na svého starého parťáka.
„Ona šla ven a nevrátila se..." odpovídal zoufale Bucky.
„Jasně, to ti tak budeme věřit," odfrkl si Sam zkoumající poničená futra.
„Nemusíte, já jí jdu hledat," práskl vchodovými dveřmi.
Steve se k němu přidal i se zbytkem skupiny.

Po doktorce se slehla zem, ale velká koncentrace ozbrojených jednotek jim neunikla.
„Má ji Pierce," vydedukovala Nat schovaná za jedním z vysokých živých plotů.
Nikdo si jich zatím nevšiml.
„Zabiju ho," zavrčel Bucky, kterému se nepovedlo skrýt rozhořčení.
„Musíme na to jít chytře. Přeci jen jsou ohroženy životy spousty lidí," napomenul ho kapitán.
„Co uděláme?" ptal se Sam, ale rychle obrátil svoji pozornost na ozbrojence, kteří zrovna slídili kolem. Už si ale nevšimli, že z druhé strany přichází druhá skupinka, která je překvapila. Než stačili cokoliv udělat, měli u hlav zbraně a každý pohyb by je stál život. Bucky se dokázal probít ven.
Odzbrojil jednoho z mužů a vyrazil pryč, než stačil kdokoliv něco namítat.
„On nás tu nechá?" nemohla uvěřit agentka.

Sam si jen povzdychl. Normálně by Rogers kamaráda bránil, ale nyní už ho nakládali do auta v poutech a bez štítu, který mu zabavili. Výtečné, prostě výtečné. Doktorka je kdovíkde, Bucky zdrhnul a oni trčí v dodávce, která je nejspíš veze za člověkem, který je chce vidět mrtvé. Lepší už dnešek být nemohl...