Zlomený

Podezření

„O co jde?" usedli jsme na lavičku v parku.
„Mám podezření, že mi něco tají. Bucky... On slíbil, že se ozve, ale neudělal to. Kontroluju e-maily..." začínám vysvětlovat, ale Steve mě zastaví.
„Jsou to špioni, vždycky něco tají."
„Ano, ale přemýšlej. Oni se ho bojí. Myslíš, že by si ho nechali utéct? Všude v budově jsou kamery a ozbrojenci. On by jim bez většího zmatku neutekl. To ráno ale žádné škody nikde nebyly. Žádní ozbrojenci. A Stark mi uvěřil až moc snadno."
Steve se zamyslel. „Tony by tohle neudělal," namítl.
Zavrtím hlavou. „Myslíš, že by arogantní miliardář nedokázal dostat válečného zločince pod zámek?"
Steve pořád vrtí hlavou.
„Chci jen, abys odlákal pozornost. Podívám se do počítače v laboratoři a budu mít jasno."
„To není tak snadné. Důležitější informace jsou pod heslem."
„Ty to heslo znáš?" vyzvídám.
„Ne..." vrtí hlavou Steve.

Takže můj plán selhal. Proč se mi taková myšlenka vůbec dostala do hlavy? Proč j e podezírám? Jde jen o falešné obvinění nebo mají mé instinkty pravdu? Tohle už se asi nedozvím, jelikož kapitánovi začne pípat telefon.
„Ano? Zvedne ho. „Rozumím. Už jsme na cestě."
„O co jde?" chci vědět.
„Máme misi."

Cílem byla nějaká země ve Východní Evropě jménem Sokovia. Strašná zima mi donutila zůstat v letadle. Tým začal likvidovat vojáky Hydry za účelem získání toho mocného předmětu. Netuším, o co jde, ale musí to být velmi mocná zbraň, když ji chce Hydra i Avengers. Je to docela o nervy sedět a čekat.

Slyším, jak se blíží těžké kroky. Vytahuji zbraň a mířím s ní proti zvuku.
„Klid, doktorko, to jsem já," ukazuje se Thor s Bartonem v náručí.
„Co se stalo?" chci vědět, když ho pokládá na provizorní lůžko. Prohlížím jeho bok, který má téměř pryč. Někdo mu ustřelil kus masa. Masivní krvácení se mi podařilo zastavit, zatímco jsem si od Thora vyslechla celou příhodu: „Bojovali jsme s vojáky Hydry. Jeden ho trefil vylepšenou zbraní a já se nabídl, že ho vezmu k vám."
„Zachránil jste mu život," pochválím ho.
„To by udělal každý," zatočí svým kladivem a už je pryč. Šel jim pomoci v boji.

Zatímco se starám o Bartona, vrátí se tým s tím pověstným žezlem, pro které sem přišli. Vypadá tak nějak obyčejně, až na ten modrý krystal na jeho konci. Natasha ho ukládá do kufříku.
„Co to je?" zajímám se.
„Nic co by vás mělo zajímat," odsekne Stark.

Jen si povzdychnu a dále se věnuju pacientovi.
„Jak je na tom?" zajímá se Nat.
„Přežije," konstatuji.
„Zavolám doktorce Cho, ta ho spraví," nabídne Stark a něco vyťukává do svých chytrých hodinek.
Asi jsem jediná, koho nesnáší.

Zpátky na základně

Doktorka Cho je strašně milá dáma. Okamžitě si se mnou třese rukou.
„Zachránila jste ho," usměje se. Předávám jí ho do péče, protože má skvělé zkušenosti s biologickou reprodukcí tkání. Dokáže ho spravit.
„To chce oslavu. Doktorko, přijdete také? Zítra večer. Všechno pití jde na můj účet," natřásá se před ní Stark.
Doktorka se nervózně ošije. „Já na takové věci nemám čas... Bude tam i Thor?" zeptá se se zarudlými tvářemi.
Tony se jen usměje a už jde zařizovat tu slávu. Ostatní členové se rozprchli a já tu stojím jako kůl v plotě.
„Přijďte taky!" volá na mě Stark z auta, které ho odváží neznámo kam.
„Potřebujete něco?" ptám se doktorky.
„Ne, děkuji. Uvidíme se zítra."

Výborné. Nejsem ani o krok blíž k získání informací o tomto místě a této organizaci. Kdybych aspoň měla nějakou jistotu, ale tu nemám. Přidala jsem se k nim, protože jsem myslela, že jsou jiní. Pořád něco zatajují a to, čeho se bojí, zamknou nebo zneužijí.

Krásným příkladem byla ta zbraň, kterou jsme získali v Sokovii. Stark se s ní objevil v laboratoři. Začal jí zkoumat, prohlížet a skenovat. Přizval si k tomu Bannera, který ze začátku pomáhat nechtěl, ale pak ho nějakým způsobem přemluvil. Mě dal volno, abych se jim tam nepletla.

Dobře, aspoň se připravím na večer. Musím si koupit nějaké slušné oblečení. Proto se odpoledne vydávám na nákupy. Zbytek dne trávím se svojí kočičkou. Rozhodla jsem se jí říkat Styx. Nemá to žádný hlubší význam, jen se mi to jméno líbí.
Začíná pěkně zlobit. Nejvíc si oblíbila můj fonendoskop, který téměř rozkousala.
Aspoň mám pro jednou milou společnost.