Zlomený

Večírek

Večírek se konal v podniku jednoho z mrakodrapů, který evidentně Stark vlastnil. Docela zajímavé sledovat agenty ve formálním oblečení. Steve mě naprosto rozsekal velice nevkusným motýlkem. Jakoby se vrátil zpět do své doby.

„Ahoj, sluší ti to," pochválil mi šaty.
Trochu se usměju a oplatím mu lichotku. Společně pak zamíříme k baru, kde se nás ujímá Nat. „Co to bude?"
„Dám si vodku," vypadne ze mě. Nejsem zvyklá na alkohol, ale jeden panák mi nezabije. Steve se s radostí přidá.
„Netipovala bych tě na barmanku," škádlím jí.
„Takhle mám přehled," usměje se Nat a pohledem zabloudí k Bannerovi.
„Už tomu rozumím," uculím se a vyklízím prostor, aby si s tím šíleným vědcem mohla v klidu promluvit. Mezitím se odvážím ochutnat svůj nápoj, který mi na tváři vykouzlí dokonalý škleb.
„Zjistila jsi něco?" ptá se Steve bojující s trpkou chutí vodky.
„Ne, akorát Stark s Bannerem na něčem pracovali."
„Na čem?" zeptal se trochu hlasitěji, než měl v úmyslu.
„Myslím, že jsme moc na očích," pošeptám mu.

Měla jsem pravdu. Lidé kolem nebyli sice ve službě, ale stále špicovali uši. Steve mě tedy požádal o tanec, při kterém není tak těžké předávání informací.
„Nic jsem nezjistila. Jen si Stark vzal to žezlo, které jste získali v Sokovii a zamknul se v laborce společně s naším šíleným vědcem."
„Je to jejich práce, zkoumat nebezpečné předměty."
„Myslím, že je v tom něco víc."

„Dobrý den, my se ještě neznáme..." vrazila do mě nějaká žena s červenými šaty.
„Myslím, že už jsem vás viděla."
„Ano, ale nikdo nás nepředstavil... Jsem Maria Hillová," podává mi ruku.
„Těší mě, Valerie Morrisová. Vy jste pracovala pro Furyho, že?"
„Ano," přikývne s neskrývanou bolestí v očích.
„Upřímnou soustrast."
„Život jde dál. Ráda jsem vás poznala," vymění si se mnou ještě pár zdvořilostních frází a pak odejde.

Omylem se zapojuji do hovoru, z kterého vyústí souboj mezi našimi hrdiny. Thor je začal provokovat, že nikdo z nich není schopen uzvednout jeho kladivo. Měl pravdu. Každý si to vyzkoušel, ale nikdo neuspěl. Teda až na mě a na Hillovou. My ženy máme víc rozumu. Nutno uznat, že už byli v náladě a tak nešetřili vtipnými poznámkami, nad kterými jsem jen kroutila hlavou. Jo, tohle je velmi zábavná parta.

Veselou náladu prořízlo napjaté ticho. Z výtahu se vybelhal jeden ze Starkových obleků. Vypadal poničeně a všechny kolem dokonale zmátl. Dokonce i našeho milionáře, kterému zmizel úsměv z tváře. Začal na nás mluvit. Něco o míru a o ukončení Avengers či co. Moc jsem tomu nerozuměla.

„Doktorko, schovejte se!" křikl na mě Banner, který s Natashou skočili za bar. Já se o vteřinu déle přidala.
Krátce na to začal šílený zmatek. Sklo se tříštilo, kulky svištěly vzduchem a sem tam jsem zaslechla i hlas toho robota, který si s sebou přivedl kamarády. Avengers je odrazili, ale Stark nám oznámil, že se "tomu" podařilo uniknout po internetu.

Déle jsem na nic nečekala. Opustila jsem budovu nejrychleji, jak jen to bylo možné. Nenechám se zabít šíleným vynálezem Tonyho Starka. Sice z toho rozhovoru mi moc věcí nedávalo smysl, ale jedno vím jistě. Může za to on! On vynalez ten program, který může za tuhle šlamastiku. On si hrál s mocnými předměty v laboratoři. Vše co se stane, jde za ním a já nebudu u toho, až nás to zabije.

„Valerie! Jsi v pořádku?" dohnal mě Steve.
„Myslím, že jo, ale odmítám být u toho, až se vrátí."
„Domluvím ti přemístění," slibuje a neustále si prohlíží můj bledý obličej.
„Říkala jsem, že Stark je schopný všeho."
„Ne, to určitě byla chyba v tom programu nebo v technice."
„Přestaneš ho už omlouvat?! Je to bezohledný, arogantní pitomec, co jde přes mrtvoly. Málem nás všechny zabil. Proč se ho pořád zastáváš?!"
„Musíme držet spolu," hlesl Steve.
Už nechci nic slyšet. „Kam mam jít?"
„Zařídím to. Počkej s námi v naší základně."
„Hlavně buď opatrný," napomenu ho. Přes jeho vážný výraz přeběhne náznak úsměvu.