Zlomený

Budu vám věřit

„Jak to myslíš?!" vyhrkla jsem a hodila po něm vyděšený výraz.
Bucky se už nadechoval k odpovědi, ale Skye ho předešla: „Měli bychom jít. Jsme tu moc dlouho."
Pravda. Nejlepší bude vypadnout.

Venku už nás čekal Phil Coulson. Tvářil se více než naštvaně.
„No do háje," ujelo Skye.
„Co má tohle znamenat?" dal si ruce v bok. Bucky se přede mě ochranářsky postavil.
„Kdo je tohle?" ukázal na něho Phil a na čele se mu objevila hluboká vráska.
„Tohle je můj přítel. Jmenuje se James," odpovídám klidně.
„Není to, co si myslím?"
„Nevím, co si myslíte," opáčím a hodím po něm výhružný pohled.
Bucky jen přihlíží. Neušlo mi jak je napjatý.
„Skye, chci vysvětlení," otočí se k dívce, která nejistě přešlapuje, zatímco křečovitě svírá svůj notebook.
„Říkala, že ho zajal Stark a že je v pohodě," krčí rameny a snaží se vyhnout Coulsonovým pronikavým očím.
„Jestli ho zajal Stark, tak rozhodně není v pohodě."

Bucky udělal nepatrný krok vpřed. Chytím ho za paži, na znamení, aby se uklidnil.
„Stark je sebestředný parchant. Chtěl ho jen využít."
„Víš co? Zeptáme se ho. Avengers se během pár hodin vrátí. Ultron je poražen."
Brada mi spadla někam ke kolenům. Takže je po všem? Stark ho opět zavře?

„My mizíme," rozhodnu. Stále držím Buckyho za paži. Ten ale zůstává stát na místě, proto svůj krok vzad nedokončím. Nechápavě na něho pohlédnu. V obličeji je bledý a stále se třese zimou. Nedává to najevo, ale poznám to na něm.
Dochází mi, že není schopen útěku. Ne dokud si neodpočine.
„Do letadla. Vysvětlíte mi to tam. Pak rozhodnu, co se bude dít dál."
I když bych se nejraději sebrala a utekla, musím následovat Coulsona do nitra základny. Všichni se poté odebereme do obývacího pokoje, kde se posadíme ke stolu. Nikdo z nás nechce začít.

„Takže... Co jsi zač?" zeptá se Phil, přičemž si zakládá ruce na prsou.
„Jsem James Buchanan Barnes. Býval jsem seržant 107. pluku."
Bucky si zjevně uvědomoval, že by nebylo moudré začínat s tím, že páchal atentáty.
„Byl jste ve válce?"
„Ano, ve druhé světové válce jsem bojoval po boku Steva Rogerse. Patřil jsem do jeho oddílu."
„Zajímavé. Jak je tedy možné, že jste nezestárl?"
„Nechali mě zamrazit."
„Kdo?"
Bucky přimhouřil oči a nepříjemně chladným hlasem odpověděl: „Hydra."
„Děláte pro Hydru?" zamračil se Coulson.
„Dělal jsem," odpověděl ledově chladným hlasem voják.
„To bych vám rád věřil, ale nemůžu."
Už to nevydržím a vybuchnu: „Copak to nechápete? Zajali ho, zmrzačili a využili. Zlomili ho a vy místo toho, abyste mu pomohl, ho chcete dát muži, který stvořil Ultrona? Nezbláznil jste se?!"
Všechny oči se přesunuly na mě. Coulson jevil známky překvapení.
„Proč ho kryjete?"
„Protože ho znám. Vím jaký je. Vím, že sám od sebe by nikoho nezabil."
Buckyho koutky se nenápadně zvedly.
„Představuje ale značné riziko," namítl Phil.
„To ale každý. Podívejte se na Starka! Málem nás všechny zabil, když si stavěl nový program. Nebo si představte, co by se stalo, kdyby například Natasha vypustila do světa všechny informace, co Avengers schraňují. Důvěra Coulsne. To je to, co vás spojuje."
Phil sklopil oči. „Důvěra," zopakoval poraženým tónem.
„Ano. Já Jamesovi věřím a vy byste měl taky."
„S avengers je to jinak. Dali se dohromady, aby mě pomstili."
„Nějak vás nechápu. Proč by vás měli mstít?"
„Protože jsem zemřel."

„Cože?!" vyhrknu.
„Je to tak. Neví, že žiju." Přiznal Coulson.
„A zemřel jste?" zeptám se, abych se ujistila.
„Ano."
Na pár okamžiků mi došla slova. Dobře, připustím, že mluví pravdu.
„Jak?"
„Nechtějte to vědět."
Zase chvilka ticha... „Předpokládám, že nechcete, abych to někomu z avengers řekla?"
„Správně, nechci."
„Zavřete mě?"
„Ne..." odpověděl Coulson a nepatrně se usmál: „Budu vám věřit."

Nechal nás, abychom nabrali síly. Bucky něco snědl a na chvilku si lehl. Okamžitě usnul a já se mezitím mazlila se Styx. Zabalila jsem si nějaké oblečení a pár dalších věcí, které jsem si sem přivezla. Coulsonův tým jsem obešla s tím, že odcházím. Zase jsme se tolik neznali, aby kvůli tomu truchlili. Tedy až na Skye. S tou jsem se objala a slíbila jí, že kdykoliv bude potřebovat, pomůžu jí.
Pak jsem se stavila za Coulsonem.

„Mohu?" nakročila jsem nejistě do dveří kanceláře.
„Jistě."
„Víte já... Chci vám něco dát," řekla jsem a podala mu malé koťátko.
Zajiskřilo mu v očích. Převzal si ho ode mě a okamžitě ho přivinul ke své hrudi.
„Starejte se o ní."
„Jistě."
Bez dalších zbytečných slov jsem odešla z jeho kanceláře.
„Stalo se něco?" vrazil do mě Bucky.
„Nic. Neměl bys spát?"
„Už jsem v pohodě."
„Máš nějaký nápad, kam pojedeme?"
„Možná..."