The New Avengers: První mise [DOKONČENO]

6. Část

Lidé si občas myslí, že vědí všechno, ale ve skutečnosti vědí sotva 1% ze všeho, co se ve vesmíru vůbec vědět dá. Proto tu jsou superhrdinové, výjimeční lidé s ať už zbytečnými nebo ohromně užitečnými schopnostmi. Po tom, co Země už měla tu čest zažít, by člověk řekl, že si na nějaké to nebezpečí alespoň většina zvykla. Pravda byla ovšem poněkud jiná.

Desetičlenná skupinka skrullů se naivně rozhodla, že si návštěvu na Zemi zpříjemní svým terorizováním nevinných obyvatel Mexika. Svoje nové hračky si viditelně náramně užívali.

„Danversová, máme plán?" zeptal se do komunikátoru Sam, který celou situaci pozoroval ze shora.

„Myslela jsem, že když jsi nástupce Kapitána Ameriky, tak ho budeš mít ty."

Vtom se do toho vložil Black Panter. „Jsme Avengers, a nevinní lidé jsou v ohrožení života. Je naší povinností, jim ihned pomoct." Wasp okamžitě pochopila význam těchto slov, takže na nepřátelé se vrhla hned jako první.

Jeden ze skrullů měl speciální zbraň, která dokázala vstřebávat jakoukoliv formu energie, kterou na něj kdokoliv vyslal, proto si ho raději vzal na starost Black Panter. Carol se taky zrovna nijak neflákala. Nebojovala s jedním nebo dvěma, ale dokonce třemi skrully naráz.

„Nějak se flákáš," prohodil během boje Sam.

„No, taky mám jenom železnou ruku a tenhle samopal," hájil se hned Bucky. Jeho parťák ho raději nechal být. Už tak měl co dělat, aby nedostal elekrizující ránu od nepřítele.

Wasp již stačila vyřídit jednoho, ale ten další byl mnohem silnější, na což vůbec nebyla připravená. Teď by se jí nějaká ta pomocná ruka opravdu hodila.

„Vážně si myslíte, že zvládnete zachránit ten váš zpropadený svět?" prskl na ni skrull.

„S nepřáteli nemluvím. Ale když už se ptáš..." O velikosti malé mušky ho nakopla takovou silou, že celým tělem padl k zemi. „My si to nemyslíme. Jsme o tom přesvědčení."

Skrull měl ve tváři škodolibý úšklebek. Hope vůbec nechápala proč. „Tak to nás asi hodně podceňujete." Najednou ji zahalila ohromná vlna bolesti. Těsně předtím, než hrdinku pohltila temnota, spatřila svojí vlastní tvář. Tohle není dobrý, pomyslela si.

„Toho s dělem jsem vyřídil. Jak jste na tom vy?" ozval se v komunikátoru T'Challa.

„Dva utekli," odpověděla v těžkém vydechování Carol.

„Nám jeden," přidal se Sam.

Do pár minut se všichni sešli na náměstí.

„Tohle nebylo špatný. Ale pořád ne perfektní," prohlásila nespokojeně Danversová.

„Barnesi, až se vrátíme na základnu, dávám vám za úkol všechny skrully odvést do vězení."

 Avenger přikývl, přičemž jeho pohled nepatrně utkvěl u Hope, se kterou něco nebylo v pořádku.

~~

„Takže ty jsi už byla v jeho svatyni?" přiskočil náhle k Wandě Scott. Peter je raději jen mlčky následoval.

„Jo. Ale jenom na pár dnů. - On není špatný člověk, i když se to možná nezdá."

Aniž by to tušili, celý jejich rozhovor Strange pozorně poslouchal. Na takovéhle názory na jeho osobu byl už dávno zvyklý, ale občas ho zároveň doháněly taky k určitému zamyšlení. Možná by měl přeci jen od té samoty trochu opustit.

„Nazdárek krasavče. Nechceš se u nás na chvíli zdržet?" zastavila Parkera zničehonic jedna z místních kurev.

„Eh... Ne. Možná někdy jindy," odmítl co nejzdvořileji jen dokázal.

„Já taky umím kouzlit," vyhrkl hrdě Ant-man. „Jen jak bude po všem, klidně vám to ukážu," chlubil se dalšími svými „úžasnými" schopnostmi. Wanda si na jeho dětinské chování už začínala pomalu zvykat.

Čaroděj před nimi najednou zastavil. „Jsme tady. Takže, Wando, ty tu počkáš s Parkerem. Langu, vy půjdete se mnou. Nechci slyšet žádné stížnosti, já vím přesně, co musíme udělat."

Karty byly rozdány, štěstí však opět stálo při několika skrullech, kterým se v pokeru náramně dařilo. Jednoho sakarďana to dokázalo pěkně vytočit.

„Tohle není možný!! Ty jsi podváděl!"

Skrull zamaskovaný v neznámou mimozemskou bytost mu věnoval malý neškodný úsměv. „Jak tě něco takového napadlo, příteli?"

Sakarďan si stoupl přímo před něj. „Tebe jsem tady už viděl. Nikdy ti to nešlo."

Skrull nervózně polkl. „Vážně? No..."

Vysoký muž s červeným pláštěm procházející skrze bytosti stojících opodál nešel přehlédnout.

„Hoši, asi se tady zdržíme o pár minut déle," řekl směrem ke svým zamaskovaným spojencům.

„No to bych řek," dodal naštvaný Sakarďan.

V tu chvíli však do jejich napjatého momentu vstoupil Strange. „To nebude nutné. Já si to s ním vyřídím."

Většina přítomných zaujatě zpozorněla.

„Doktore, dlouho jsme vás tady neviděli."

„Já vím. Dnes jsem tu ale pracovně. Toho skrulla přenechejte mně."

Bytost před sakarďanem kompletně od hlavy až k patě změnila svou podobu. Stejně tak i několik dalších okolo. „Radím vám dobře, vzdejte se, a možná z této situace vyváznete živí."

„Jste si tím jistý?" Skrull to řekl až podezřele klidným hlasem. Taky pro to měl dobrý důvod. Pravou ruku si schoval za záda, načež ji vytáhl zase zpět s nějakou vylepšenou zbraní. Už chtěl vystřelit, ale v tom se u něho zvětšil Ant-man a obratně ho přepral. Avšak nepřítel měl své věrné spojence, kteří to nenechali jen tak být. Moc jich sice nebylo, přesto Strangovi jejich převaha bohatě stačila.

Jeden z nich se držel podezřele stranou, což bylo možná jedině dobře.

Doktor začal využívat svých magických schopností. Nábytek lítal vzduchem a rozbíjel se o všechno, co mu přišlo do cesty. Brzy všichni, kteří tam neměli co dělat, byli pryč.

Parkerovi mlčení moc dlouho nevydrželo. „Neměli bychom jim pomoct?"

„Strange říkal, ať zůstaneme venku. A kdyby nás potřebovali, věděla bych o tom. - Věř mi," ujistila ho Wanda. Uvnitř však cítila, že se stane brzy něco velmi nepěkného. Svým pocitům však nikdy příliš nevěřila, proto tomu nevěnovala nijak zvlášť velkou pozornost.