WILLIAM SNAPE |Dokončeno✅

Kapitola 4. - Nehoda

Probudil ho zvuk, zavírajících se dveří od koupelny. Černovlásek pomalu rozlepil oční víčka a zamžoural do pokoje. Spatřil blonďatého zmijozela, stojícího u otevřené skříně s ručníkem okolo pasu. Draco nejspíš vůbec Willovo probuzení nepostřehl, protože se stále přehraboval ve skříni. I když věděl, že by neměl, musel si ho černovlásek začít prohlížet. Draco byl velmi pohledný a měl dobře vypracované tělo (za což nejspíš vděčí převážně famfrpálu), které bylo až nepřirozeně bledé. To mu však na kráse neubíralo, právě naopak. 

Ze snění ho probral zvuk dveří od skříně, které se s bouchnutím zavřely. „No dobré ráno." usmíval se Draco s povytaženým obočím. Williamovi tváře zčervenaly při pomyšlení, že ho jeho nejlepší kamarád přistihl, jak ho toužebně pozoruje. „V klidu brácho, mě to nevadí." mrkl na něj blonďák a vešel zpět do koupelny. Will zabořil hlavu do polštáře. „Já jsem takový idiot." promnul si unaveně obličej. Moc dobře si pamatoval den, kdy si přiznal svou orientaci. A důvodem byl tehdy onen blonďatý zmijozel. I po té době, si Will nedokázal připustit, že to Dracovi nevadí a ještě ke všemu mu věří. Sdílel s ním jednu ložnici a choval se naprosto normálně. A toho si vážil. 

Dveře do koupelny se opět otevřely. „Hodláš tam ležet ještě dlouho? Já jen, že za chvíli bude snídaně." pokrčil rameny a upravoval si poslední nedokonalosti na školním hábitu. „Sakra!" zaklel Will a tryskem zmizel v koupelně. Draco nad tím jen pokroutil hlavou a přešel ke svojí posteli. Ustlal si a pak totéž udělal i Willovi. Pak se posadil na sedačku a začal podrobně studovat jejich rozvrh. 

První hodinu měli lektvary. Výborně. Bude tam se Severusem, takže si už tuplem nikdo nedovolí na Willa nic říct. Jediné co mu dělalo starosti bylo to, že jsou všechny jejich hodiny s Nebelvírem. Tedy kromě bylinkářství, to měli s Mrzimorem, ale koho to zajímá. Doufal jen, že na Willa nebudou nebelvírští moc hnusní. 

Už poněkolikáté se otevřely dveře a tentokrát, už byl připraven i černovlásek. „Můžeme?" zeptal se a hodil si přes rameno školní brašnu. „Můžeme." kývl blonďák a rozešel se ke dveřím. 

Když procházeli společenskou místností, byla naprosto prázdná. Will si úlevně oddechl a pokračoval v cestě. Věděl, že dříve nebo později bude muset všem těm lidem čelit, ale i tak byl rád, že to nemuselo být teď hned. Draco jeho nervozitu vycítil a stiskl mu rameno. „Neboj, to zvládneme." Ta věta ho zahřála na srdci. Přesně proto, měl Draca tak moc rád. Nebyl sám. Byli oni. „Já vím, že zvládneme." odpověděl a zhluboka se nadechl. To už stáli ve vstupní síni, připravení čelit všemu, co je uvnitř čeká. „Tak jdeme na to." vydechl Will a rozešel se do velké síně. Draco ho okamžitě následoval. 

Hned jak vstoupili, velká síň utichla. Chlapci nedbali na náhlé ticho a dál kráčeli vzpřímeně ke svým místům u stolu. Když dorazili, posadili se a začali si nandavat snídani. Will, aniž by zvedl hlavu, se náhle ozval. „Co myslíš, Draco, možná bychom měli začínat vybrat prachy za to, že na nás budou několik hodin zírat. Očividně jim to přijde zajimavý, a my, si alespoň přivyděláme." v tu chvíli, jako by se všichni probrali. Začali se opět věnovat svým snídaním, ale i tak, se na ně sem tam někdo podíval a přeměřil si je pohledem. „ Dost dobrý." kývl uznale Draco. „Díky, myslím, že teď už je to na čas přejde." uchechtl se a zakousl se do topinky. 

Pohledem zabloudil k učitelskému stolu. Nepatrně kývl na svého otce. Ten mu kývnutí oplatil, a v očích měl vzácné jiskřičky pobavení. Souhlasil s Willovým postojem. Byl rád, že se jeho syn přestal stydět za to, kým je. Aby pravdu řekl, tak to hodně překvapilo včerejší zařazování, ale nelituje toho, že to jeho syn udělal. Byl na něj hrdý. Přijal to břímě, a snášel posměšky a pohledy raději hned, než později.