WILLIAM SNAPE |Dokončeno✅

Kapitola 21. - Nový student

Všech pět, se usadilo u kolejního stolu zmijozelu, aby si vyslechli proslov Brumbála, a poté si dali lahodnou večeři. To, že sedí u zmijozelu tři nebelvírští studenti, to, už nikdo neřeší. Všichni, a to včetně učitelů, to okázale ignorují. Ron a další jejich spolužáci, na ně totiž stále házely pohledy plné nechuti a zrady. A tak se pětice pokaždé usadila ke zmijozelu, kde panoval největší nezájem, jelikož by si nikdo nedovolil veřejně urazit syna svého kolejního ředitele. Stále spávali a celkově bydleli ve svém „bytě", jak tomu rádi říkali, v komnatě nejvyšší potřeby. Willův vztah s Harrym, byl už naprosto veřejně známý, takže si rozhodně nedělali servítky se společnými polibky, nebo držením za ruce. Co se týče Hermiony a Draca, byl jejich vztah poněkud zvláštní. Chovali se prakticky jako pár, až na jeden malý detail. Žádné polibky ani nic podobného, přesto že i nyní spávali v jedné posteli. Oba dva na sebe koukali jako na zázrak, ale ani jeden nebyl schopen se rozhoupat a překročit tu tenkou mezeru mezi nimi. A malá Alison? Ta byla nadále nejúsměvavějším členem jejich party. Byla naprosto okouzlena uměním lektvarů a jejich přípravou, a jak se zdálo, také profesorem. Nikomu neuniklo její červenání a zbožňující pohledy. Všichni se jen poťouchle usmívali, ale neřekli ani slovo. Byla ještě škvrně, tak ji nechali, ať si ten pocit pořádně užije.

Velkou síní se ozval cinkot lžičky o sklenku, jak se profesorka McGonagallová dožadovala ticha. Všichni se podívali směrem k učitelskému stolu. Před ním stála opět stolička, na které dřímal moudrý klobouk. Vedle klobouku stál mladík s krvavě rudými vlasy, jehož viděli dnes odpoledne. Will se zamračil a provrtal chlapce pohledem. Něco se mu na něm prostě nezdálo.

„Děkuji Vám, za pozornost!" pronesl zvučným hlasem Brumbál a věnoval všem jeden ze svých dědečkovských pohledů. „Velmi mě mrzí, že vás zdržuji od večeře, ale máme tu jednu záležitost, která se bohužel neobejde bez nějakých těch formalit. Jak si mnozí z Vás jistě všimli, stojí tu se mnou jistý mladík. Pan Clint Wase doteď studoval doma, ale chce být na své OVCE přítomen zde na naší škole. Jsem velmi poctěn, že je o nás takový zájem. I když jsou zkoušky již za dva měsíce, musí být pan Wase ubytován a tím pádem zařazen do jedné z kolejí. Myslím, že už jsou všem okolnosti jasné. Byl byste tak laskav, chlapče?" dopověděl Brumbál a pokynul rukou ke stoličce.

Chlapec kývl na znamení souhlasu a posadil se. Profesorka mu na hlavu posadila moudrý klobouk. Dobrou minutu bylo naprosté ticho. Nikdo ani nedutal. Jeden z mnoha důvodů byl, že většina dívek chlapce jen zasněně sledovala. „Proč na něj všechny tak zírají?" zašeptala Alison směrem k Willovi tak, aby je nikdo jiný neslyšel. „Nevím. Je velmi pohledný, ale, že by to bylo až tak vážné, to se mi nezdá." zamračil se a přejel velkou síň pohledem. Všechny dívky byly jako v tranzu. Kromě Hermiony a Alison. Pohledem vyhledal svého otce. Tvářil se naprosto stejně, a nedůvěřivě si chlapce přeměřoval.  Také se mu na něm něco nezdálo.

Moudrý klobouk se najednou pohnul. Vytvořila se mezera, vypadající jako ústa a mohutným hlasem zaznělo jméno koleje. „Havraspár!" Chlapec se opět usmál, předal klobouk profesorce a za stálého potlesku, převážně ze strany dívek, si sedl ke svému stolu.

„Výborně! Tak to bychom měli. A teď už Vám konečně přeji, dobrou chuť." tleskl ředitel a na stolech se objevilo jídlo.

„Všimli jste si toho, jak na něj všechny civěly?" zeptala se všech blondýnka a nandala si na svůj talír pečené kuře. „Ano. Bylo to velmi zvláštní." přikývla Hermiona. Jako na povel se všichni otočili. Clint je všechny propaloval pohledem. Nakonec se zastavil na propletených prstech Willovi a Harryho ruky. Vědoucně se usmál a začal se věnovat jídlu.

„Přísahám, že jestli se ten idiot ještě jednou usměje, rozbiju mu hubu. Je tu pár hodin a už mi leze na nervy." vyprskl Draco a vztekle napíchl bramboru.
Najednou Hermiona polekaně vykřikla. Všichni se na ní otočili. „Herm, jsi v pohodě?" zeptal se Harry a s obavou si kamarádku prohlížel. „Já ano, ale... Co to má proboha Brumbál s rukou?" Will se zaměřil pohledem na ředitele. Jeho ruka byla úplně černá, jako kdyby snad byla mrtvá. „Jak dlouho ji už takhle má?" zeptal se nebelvír. „Nemám tušení. Upřímně poslední dobou Brumbála skoro vůbec nevídám. Naposledy byl na zápase našich kolejí, pokud vím." zamračil se Draco a odložil příbor. „Něco se tu děje a mě zatraceně štve, že nevím, co." unaveně si promnul čelo. Vzápětí všichni úlekem nadskočili. Přímo před Harrym se zhmotnila rulička se vzkazem. „Do prdele! Málem jsem si nadělal do kalhot." ulevil si blonďák a všichni se rozesmáli. Harry, stále vydýchávající výbuch smíchu, rozložil ruličku a nahlas přečetl vzkaz.

Harry, byl bych moc rád, kdybys za mnou po večeři přišel do mé kanceláře. Myslím, že nastal čas, abych ti řekl něco velice důležitého.

PS: Vanilkový pudink je dnes opravdu vynikající.

Harry se zmateně rozhlédl po ostatních. Všichni jen sborově pokrčily rameny. „Třeba to má něco společného s tou rukou." navrhla Alison a nabrala si na lžičku další sousto. „Možná." zamyslel se nebelvír. „Zeptám se Brumbála, jestli s vámi budu moct důvod naší schůzky probrat a večer Vám vše povím. Nechci mít před vámi tajemství." usmál se a stiskl svému příteli ruku. „Dobře. Měl bys už možná jít, Brumbál už se zvedá ze židle. Počkáme na tebe v bytě." přikývl Will a věnoval mu procítěný polibek „Miluju tě."

„Bože, já z Vás dostanu cukrovku." zasténala Alison a Will ji na oplátku rozchuchal vlasy. „Neboj, škvrně, taky tě to čeká." na to jen vyplázla jazyk a poté už se všichni zvedali k odchodu.

Ahojky
Další kapitola je tu. Co myslíte, že chce Brumbál Harrymu sdělit? Jak se vše bude dál vyvíjet?
Budu rada za jakékoli ohlasy🖤
Tak zase příště👋🏻
Vaše Nikča💕
Nox✨