WILLIAM SNAPE |Dokončeno✅

Kapitola 9. - Ruku v ruce

„Harry?" oslovil opatrně nebelvírského chlapce. Ten se i přesto lekl a vyděšeně se otočil. „W-wille?" rychle si setřel slzy z tváře. „Jak- jak si mě tu našel?" zeptal se chraplavým hlasem od pláče. „No, věř nebo ne, pomohli mi Bradavice." uchechtl se, ale pak opět zvážněl. „Slyšel jsem to ve velké síni. Jsi v pořádku?" přešel o krok blíž. Nebelvír propaloval pohledem podlahu astronomické věže. „Došlo to někomu? Vím, že to víš, jinak bys tu nebyl." upřel na zmijozela pohled. „Já, ano. Myslím, že to došlo minimálně Grangerový. A ví to taky Draco." Harry se zasmál. K radostnému smíchu, to ale mělo daleko. „Malfoy! To mi fakt scházelo. Do zítřka to ví celá škola." uchechtl se. „Neví, věř mi. Fakt si myslíš, že by po tom všem, co si se mnou za ty dva měsíce Draco vytrpěl, roznášel zrovna tohle?" Chlapec se zarazil. „promiň. Já, neuvědomil jsem si to." znovu upřel pohled na podlahu a nevědomky se otřásl chladem. Až teď si Will uvědomil, jaká je tady nahoře zima. „Nechceš jít někam do tepla?" zeptal se a přistoupil blíž k němu. Byli od sebe sotva metr. Harry zvedl hlavu. Smaragdově zelené oči se setkaly s těmi černými. Jestli to neudělám teď, už k tomu nenajdu odvahu nikdy. Nebelvír vypadal, jako by nad něčím usilovně přemýšlel. „Nejdřív bych potřeboval ještě něco zkusit." nadechl se, aby si dodal odvahu. Překonal poslední mezeru mezi nimi a spojil jejich rty. Byl to jen malý polibek, přesto jako by v něm vybouchl ohňostroj. Nikdy takový pocit nezažil. Zmijozel nejprve zamrzl v šoku, ale jakmile si uvědomil, že ho nebelvír políbil, vyšel mu vstříc. Prohloubil jejich polibek a přitáhl si Harryho za pas blíž. Ten mu dal ruce okolo krku a prsty zapletl do jeho černých vlasů. Jejich srdce přetékaly štěstím. Užívali si vzájemnou blízkost a tiskli se na sebe ve snaze zkrátit i tu malou mezeru, která mezi nimi byla. Will přejel jazykem po Harryho spodním rtu, žádajíc o svolení vstoupit. Nebelvír rty jemně pootevřel a vpustil do svých úst jazyk druhého chlapce. Bylo to něco tak nádherného. Líbali se dlouho, nikam nespěchaly. Oba si chtěli užít tuhle chvíli a navždy si ji zapamatovat.Zmijozel se nakonec odtáhl a opřel si své čelo o to nebelvírovo. „To bylo.." „Nádherný." dokončil za něj a usmál se. „Doufal jsem, že to cítíš stejně. Musel jsem to zkusit. Už delší dobu jsem si myslel , že se mi líbí kluci, ne holky. Nemohl jsem to říct nahlas. Ron by mě odsoudil a stejně tak i ostatní. Ale, když si přišel ty... hned jak jsem tě viděl, zamiloval jsem se do tebe. Když jsem zjistil, že jsi na kluky... moje srdce udělalo kotrmelec." Nadechl se a pokračoval. „Tehdy na lektvarech, tě Ron urazil. Proto jsem do kotlíku přidal špatnou přísadu. A pak, když jsi ležel na ošetřovně, myslel jsem, že to nepřežiješ. Dával jsem si to za vinu. Nemohl jsem jíst, spát ani normálně fungovat. Hrozně jsem se bál. Opravdu. I když jsi se uzdravil, nenašel jsem odvahu s tebou mluvit. Pořád se okolo tebe motal buď Draco, Snape nebo ta malá holčička. Až v knihovně, když jsi tam byl sám, jsem se rozhodl si s tebou promluvit. Chtěl jsem ti tak moc poděkovat. Když jsme tam pak seděli a povídali si, bylo skoro nemožné se udržet, abych neudělal něco, čeho bych později litoval. A pak jsem na sebe vylil ten blbej inkoust a byl jsem za totálního idiota a-" Will ho přerušil polibkem. „ Harry. Já, nevím co na to říct. Všechno se ve mně tetelí blahem, že se tohle všechno přihodilo. Nikdy bych si nemyslel, že někdo jako já, si získá srdce někoho, jako jsi ty. V knihovně se ve mně něco zlomilo a doufal jsem, že ty jsi to cítil stejně. A díky Merlinovi, ano." jemně ho pohladil po zrůžovělých tvářích. „ A to s tím inkoustem bylo náhodou docela roztomilý." zasmál se, a Harry se k němu váhavě přidal. Zabořil hlavu do Willova ramene. Nevadilo mu, že byl Will zhruba o hlavu vyšší. Spokojeně se zachumlal a lehce se otřásl zimou. „Teď už půjdeme někam do tepla, co říkáš?"  Pošeptal Harrymu těsně u ucha. Nebelvír se lehce otřásl a naskočila mu husí kůže. „Dobrej nápad." Přikývl a vymotal se z jejich obětí.  Will si s ním propletl prsty a společně zamířili po schodech dolů. Harryho tělem se rozlilo příjemné teplo. Kráčel po schodech, ruku v ruce se svým zmijozelem. A byl šťastný. Opravdu. A chlapec vedle něj, na tom nebyl jinak. V břiše mu poletovalo hejno motýlů a jeho srdce dělalo jeden radostný kotrmelec za druhým. Najednou se nebelvír vedle něj viditelně napjal, a oči se mu rozšířily zděšením. „Harry?" okamžitě zastavil krok a starostlivě si ho prohlížel. „Jsi v pořádku?" jemně mu položil ruku na tvář. V tu chvíli, jako by se nebelvír probudil. „Ostatní." víc říkat nemusel. Will pochopil. Pro Harryho bylo tohle všechno čerstvé. Bál se reakce přátel, ostatních spolužáků, ale i celého kouzelnického světa. Byl to přece Harry Potter. „ Harry, nemusí o tom vědět." sdělil mu, chytil ho za bradu a přiměl ho, aby se na něj podíval. Smaragdově zelená se zabodla do temně černé. „ Cože?" v zelených očích se mihl osten zmatení, než je zaplavilo pochopení. „To bys pro mě udělal?" V jeho hlase byla znatelně slyšet naděje. „Udělal bych pro tebe cokoli. Pokud se ještě necítíš připravený na to, říct světu o sobě a o nás, nemusí to zatím nikdo vědět." usmál se. Bylo vidět, že se nebelvírovi ulevilo. „Děkuju. Ale..." nadechl se a Will kývl na znamení, že má pokračovat. „Kdybys to chtěl říct Dracovi, nebudu s tím mít problém. Je to tvůj nejlepší přítel. Já to nejspíš taky povím Hermioně." Dořekl a lehce se zamračil. Ronovi to říkat nebude. Zatím ne. „Dobře. Bude to malé tajemství nás čtyř." usmál se zmijozel a opět spojil jejich rty.

Ahojky❤️
Tak už je to tu! Jejich první pusa a vyznání💚 kdo je rád? Jak to bude pokračovat dál?
Budu rada za každý názor a hodnocení❤️
Tak zase pa u další kapči🖤

Vaše Nikča💕
Nox✨