WILLIAM SNAPE |Dokončeno✅

Kapitola 8 - Úvahy

Černovlásek vyběhl ze síně a rozhlédl se na obě strany. Kam jen mohl jít? Co jsem si sakra myslel? Že ho najdu po pár vteřinách v hradu velkým jako kráva? Zoufale si vjel rukou do vlasů. „Běžel nahoru, pokud hledáš našeho Nebelvíra." Will se zmateně rozhlédl. Zrak mu padl na obraz naproti němu. Žena v růžových šatech se na něj culila a prstem ukazovala na schodiště. „Děkuju!" ihned se otočil a začal vybíhat schody. „Doprava!" „Ještě výš!" „Doleva!" poslouchal rady obrazů okolo něj. Nevěděl sice proč mu pomáhají, ale doufal, že mu říkají správný směr. Zastavil se až před točitými schody. Astronomická věž, no ovšem. Zhluboka se nadechl, aby se uklidnil. Když už byl jeho dech pravidelný a klidný, rozešel se po točitých schodech nahoru. Pomalu po nich vystoupal a tvář mu ovanul studený vítr. Nadechl se čerstvého vzduchu a rozhlédl se. Nebelvírský chlapec se zamyšleně opíral o zábradlí, zády k němu a ramena se mu třásla pokaždé, když z jeho úst vyšel vzlyk. „Harry?"

-----------------------------------------------------------------------------

Hermiona Grangerová byla velmi chytrá dívka. Všimla si, že je už od včerejšího večera Harry více úsměvavý než obvykle. Tváře měl narůžovělé, koukal kamsi do prázdna a skoro nikoho nevnímal. Chápala to. Poznala na něm, že je zamilovaný.  Hlavou jí probíhal seznam jmen všech dívek, které připadaly v úvahu, ale o žádnou z nich, jak se zdálo, Harry nejevil žádný zájem. Bylo to zvláštní. Poslední dva měsíce tu chodil jako tělo bez duše a teď tohle? „Nad čím přemýšlíš?" vyrušil jí hlas brýlatého chlapce, když kráčeli na snídani do velké síně. „Jen si opakuji postupy. Máme přece první hodinu lektvary. A ještě ke všemu se zmijozelem. Nehodlám se nechat zesměšnit." odpověděla a  usmála se, když se Harry opět začervenal. Takže je to někdo ze zmijozelu. A vzhledem k tomu že s námi nejspíš má lektvary, tak i z našeho ročníku. „Ty jsi neuvěřitelná. Sotva jsme se probudili a ty zase začínáš se školou." pokroutil hlavou zrzek. To už ale vcházeli do velké síně, na své obvyklé místo u nebelvírského stolu. „Já, na rozdíl od tebe, hodlám mít vynikající NKU, Ronalde." odsekla a posadila se naproti chlapcům. „Jasně, ale to neznamená, že o tom musíš mluvit už od rána. Že jo, Harry?" otočil se zrzek na svého nejlepšího přítele. Ten ho ale nevnímal, protože pohledem sledoval právě přicházejícího zmijozela. „No hele, buzna je tady." uchechtl se Weasley a nabral si na talíř slaninu. Nebylo možné si nevšimnout, jak černovlásek ztuhl a oči se mu zalily slzami. Rychle zamrkal, aby si toho nikdo nevšiml. Hermiona si jich i přesto všimla. Už věděla, o co jde. Pohledem plným starostí se na Harryho podívala. On však jen zakroutil hlavou na znamení, že se o tom nechce bavit. A tak mlčela. Poví jí to sám, až se na to bude cítit.

Najednou se u stolu objevil Colin. V ruce jako obvykle svůj foťák, ale tentokrát také notýsek.

„Ahoj, Harry!"

„Ahoj Coline, co potřebuješ?"

„No, dělám na jednom článku do školního časopisu. Napadlo mě, že se tě zeptám na pár otázek."

„Ehm, no Coline víš, teď se to fakt-"

„Například jsem se tě chtěl zeptat, jak se ti daří a jestli už si úplně zdravej po tý nehodě s lektvarem."

Hermioně se to přestávalo líbit.

„No, jo. Jsem v pohodě a cítím se naprosto skvěle."

jasně viděla, jak moc je tohle vyptávání Harrymu nepříjemné.

„Tak to je paráda, Harry. Ale teď důležité téma. Já i ostatní si všímáme, že tvůj společenský život je kromě Rona a Hermiony skoro na nule. Máš přítelkyni, Harry?"

Hermiona zkameněla. Ne, tohle ne.

„Ne, nemám." Harry byl v odpovědi naprosto klidný.

„Nebo máš snad přítele, Harry? Nikdo tě za to soudit nebude věř mi."

V tu chvíli se Harry začervenal a začal koktat. To akorát potvrdilo její domněnky. Ron se však na Harryho jen nevěřícně díval. 

„ Cože? Já myslím, že by to stačilo,  Coline. Nikoho nemám a ani nechci, navíc mi tvoje otázky přijdou až moc osobní, promiň." zablekotal rychle Harry svou odpověď, posbíral si věci a rychle vyběhl ze síně.

„Co to sakra bylo?" zeptal se naštvaně Ron. Colin z jeho hlasu vycítil, že je zle a radši se rychle vypařil. Ani Ron nebyl tak blbý, aby si tohle nespojil. „Nevím Rone, asi je toho na něj v poslední době moc." snažila se to zamluvit. Koutkem oka zaznamenala, jak se od zmijozelského stolu zvedl černovlasý chlapec a vyběhl za Harrym. „ Pojď, máme lektvary. Nesmíme přijít pozdě." zvedla se a on ji se zamyšleným výrazem následoval. Došli v tichosti až před učebnu lektvarů. Z Ronova výrazu se nedalo nic vyčíst.

Dveře do učebny se otevřely a Snape jim pokynul aby vešli. Automaticky zamířili ke svým místům, když je přerušil ledový hlas. „Dneska budete pracovat ve dvojicích. Nebelvír se zmijozelem. Nekoukejte jako idioti, můj nápad to rozhodně nebyl. Teď přečtu jména dvojic a vy si sednete k sobě." zavrčel a začal předčítat jména. „Weasley a Zabini. Grangerová a Malfoy. Potter a Snape." pokračoval ve čtení a studenti se rozdělovali do dvojic. Blonďák si hodil brašnu na lavici vedle nebelvírky. „Čau Grangerová, celá šťastná, co?" uchechtl se. „Na stolech máte potřebné přísady. Začněte!" vyštěkl a poté přešel k první lavici. „Grangerová, Malfoy. Se mnou!" pokynul a všichni tři se odebrali do Snapeova kabinetu. „Kde jsou?" zeptal se jich hned, jak zavřel dveře. Nemuseli se ani ptát o kom mluví. „Nevíme, od snídaně se neukázali. Budou v pohodě, neboj." Odpověděl Draco a Hermiona se nestačila divit, jak starostlivě oba dva vypadají. „Co se tam stalo? Na snídani." zeptal se Severus. Tentokrát byla otázka směřována na nebelvírku. „No, Colin měl divný otázky. Zeptal se Harryho jestli má přítelkyni. Harry odpověděl, že ne, ale pak se ho zeptal na přítele. Nedalo se nevšimnout Harryho reakce." povzdechla si a pokračovala. „Utekl ze síně, mám pocit, že brečel. A myslím, že vím proč." nadechla se k dalšímu pokračování, ale Draco pokračoval za ni. „ Miluje ho. Willa. A Will je na tom stejně Severusi." podíval se na svého kmotra. Hermiona potlačila údiv, jak nad oslovením, tak nad oběma muži. „Dobře. Pro dnešek jim dáme čas. Ne, že bych byl zrovna nadšení z toho všeho, ale jestli to tak Will chce, jsem schopný to tolerovat." povzdech si. „Teď se vraťte na hodinu. A nemusím doufám říkat, že vše co se tu teď odehrálo, neopustí tento kabinet." počkal si na přikývnutí a pak se všichni vrátili zpět na hodinu, ponořeni hluboko do svých myšlenek.

Severus nebyl nadšený, že se jeho syn zakoukal zrovna do nebelvírského hrdiny. Byla to ale jeho volba a on ji hodlá respektovat. Chce přece pro svého syna jen to nejlepší. Povzdechl si a pustil se do opravování písemek prvního ročníku. Po očku stále sledoval třídu...

Ahojky❤️
už se nám to pomalu rozjíždí. Zapojuje se nám i Hermiona. Jak myslíte, že to bude dál? Co všechno se změní? Tuší Ron něco?
Tak zase u další kapči❤️
Vaše Nikča💕
Nox✨