WILLIAM SNAPE |Dokončeno✅

Kapitola 27. -Výměna Pottere?

Profesor Snape upustil knihu, jenž sotva pročítal a vyjeveně na Harryho zíral. „Co to povídáš, chlapče?" zeptal se zmateně Brumbál. „Měl jsem vizi, pane. Viděl jsem Willa i jeho! Říkal – Voldemort říkal něco o tom, že celou dobu víme kde je. Prý už jsme tam byli, jen nám to ještě nedošlo. Mučí ho a vysmívá se nám." Harryho hlas selhal a z očí mu vytekla první slza.

„Harry je to moc důležité, proto tě prosím, aby ses pořádně zamyslel." Odpověděl ředitel a položil mu ruce na ramena. Harry se snažil uklidnit a zhluboka se nadechl. „Pověz mi, jak to místo vypadalo. Každý detail, na který si vzpomeneš. Pokud tam některý z nás už někdy byl, najdeme ho." Harry přikývl a pokusil se vzpomenout si. „Byla- byla tam tma, moc jsem toho neviděl. Will ležel na zemi, hrbolaté zemi, možná něco jako skála nebo tak. Všude byla- všude byla krev, a taky voda. Spousta vody." Koktal a dál pátral ve svých vzpomínkách. „To je příliš málo, příliš obecné. Takových míst je nespočet." Posteskl si Severus a nervózně si prohrábl rukou vlasy. „Bylo tam ještě něco Harry? Zamysli se, cokoli. I když ti to přijde nepodstatné." Zkusil to ředitel znovu. Harry opět pátral ve vzpomínkách, na čele vrásky od silného zamyšlení. „On seděl na nějakém trůnu. Voldemort. Byl, jako kdyby vytesaný z kamene, vedle nějaké mísy, nebo to alespoň tak vypadalo- " brumbál se v tu chvíli napřímil."Mísy říkáš? A byla tam tma? Mohlo to být v jeskyni Harry? V jeskyni plné vody, na malém ostrůvku uprostřed?" zeptal se a jemně s ním zatřásl. „A-asi ano. Byl jste tam? Víte kde to je?" zeptal se s nadějí v hlase a sledoval Brumbála, který začal hledat něco na dně šuplíku. Harry ani Severus nervozitou ani nedýchali. Brumbál se náhle zastavil a pomalu vytáhl jakýsi medailonek. Byl celý zničený a nevypadal vůbec dobře. „Je to místo, kde jsem našel toto. Je to místo, kde Voldemort ukryl svůj viteál."

-------------------------------------------------------------

Will hlasitě oddechoval a zoufale se snažil nebrečet. Bolest na hrudi byla naprosto příšerná. Tržná rána přes prsa mu znemožňovala pořádně se nadechnout. Nemluvě o noze, kterou měl jistě zlomenou, stejně jako nos, pár prstů na rukou a několik žeber. Nemohl se pohnout a chtělo se mu neuvěřitelně zvracet. Slaný pach slané vody uvnitř jeskyně, smíchaný s pachem jeho vlastní krve byl odporný. Nepřál si vidět sám sebe, připadal si jako troska. Zničená a bezmocná troska.

Ozvalo se hlasité PRÁSK odněkud z dálky. To už se rozbrečel na plno. Štěstím i strachem. Našli ho, ale nemohou ho zachránit. Je příliš silný. Někdo ho popadl za vlasy a silně mu trhl s hlavou dozadu. „Tak to bychom měli. Ale ještě než uskutečníme výměnu, máme pro tebe malý dáreček." Zašvitořil mu do ucha Clint, načež začal odříkávat jakousi formuli. Z konce jeho hůlky se vyvalil hustý děrný dým. Pomalu se přiblížil k tržné ráně na Willových prsou, než následně vplul přímo do ní. Will se trhaně nadechl a vyděšeně rozšířil oči. „Sladké sny buzerante. Budou už navždycky." Uchechtl se a praštil mu s hlavou o kámen. Will se opět propadl do bezvědomí.

Ve chvíli, kdy se Clint narovnal, vstoupily do jeskyně tři postavy. Albus Brumbál, Severus Snape a Harry Potter vyděšeně zírali na výlev před sebou. Vidět Willa v takovémhle stavu už na ně bylo moc. „Ty jeden beznosej bastarde!" Harrymu vztekem zrudl celý obličej. „CO SI MU TO UDĚLAL?!" zařval a namířil na Voldemorta svou hůlkou. Dva muži za ním ho ihned následovali. „Jen jsme si tak trochu hráli Harry." Usmál se zlověstně. „Ale neboj se. Žije, alespoň v tuto chvíli." Pohodlně se opřel a dal si nohu přes nohu. „Co chceš?" zeptal se Harry okamžitě. Voldemort se pouze zasmál svým ledovým smíchem, než vstal a pomalu postupoval blíž. „Copak to není jasné, můj milý Harry? Tebe. Tvoji smrt."

„To se nestane." Hlas Albuse Brumbála nabyl s ozvěnou v jeskyni na síle. „Ale ano stane, starče. Udělám vám nabídku."

„Nevidím jediný důvod, proč tě poslouchat. Jsme v přesile." Plivl Severus přímo k jeho nohám. Voldemorta to však vůbec nerozhodilo. „Uděláme malou výměnu, co ty na to Harry? Půjdeš dobrovolně se mnou, zatímco tamta hromádka masa a krve," neurčitě mávl rukou k místu na sebe „může jít v klidu s vámi domů." Severus chtěl namítnout, že odejdou jedině s oběma. Jeho syn by mu nikdy neodpustil, kdyby tu Harryho jen tak nechal s tím monstrem a tím klukem. Než však stihl cokoli udělat, všiml si, že si Harry vyměnil krátký pohled s Brumbálem. Co to mělo znamenat? Co ti dva vědí a on ne?

Harry pomalu sklonil hůlku a Severus na to pouze strnule zíral. „Dobrá, beru. Ale oni odsud bezpečně odejdou." Řekl Harry a smutně se obrátil na muže po jeho boku, zatímco Voldemort šel zpět, pro bezvládného Willa. „Najděte ty viteály. Musíte je zničit dřív, než se to stane, nebudu ho bavit věčně." Pověděl šeptem Brumbálovi. Ten pouze přikývl. „Udělám pro to vše, chlapče." Severus byl na prosto zmatený. Co než se stane? O čem to sakra ti dva mluví?

Willovo tělo dopadlo před jeho nohy. „U Merlina Wille!" rychle se sklonil ke svému synovi. Pulz měl velmi slabý a téměř nedýchal. Voldemort mezitím nastavil svou bílou ruku směrem k Harrymu. Ten mu do ní vložil zcela dobrovolně svou hůlku. „Postarejte se mi o něj." Zaslechli naposledy, než se s ním i s Clintem přemístil Voldemort neznámo kam.

„Co to mělo znamenat? Zešílel jste snad?!" zařval na brumbála a bylo mu naprosto jedno, že je to od něj více než nevhodné. „Hodně toho ještě nevíš Severusi. Hned jak budeme v mé kanceláři, dozvíš se celou pravdu. Nyní musíme dopravit tvého syna na ošetřovnu..."

Ahojky!
Další kapitola a opět o krok blíže ke konci🖤 Will je zpět, ale zvládnou ho uzdravit? Co to bylo za kletbu?
Budu ráda za jakékoli ohlasy🖤
Vaše Nikča 💕
Nox✨