WILLIAM SNAPE |Dokončeno✅

Kaptola 22. - Viteály

Will si netrpělivě pochodoval před sedačkou v komnatě a marně se snažil uklidnit. Už to bylo skoro dvě a půl hodiny, co Harry odešel do Brumbálovi kanceláře. „Uklidni se. Nejspíš ho jen něco zdrželo, nebo to vysvětlování zabralo více času." snažila se ho uklidnit Alison a opatrně mu chytila ruku.

„To máš teda zatraceně pravdu, Ali." Will se ihned otočil a spatřil svého přítele, s nepřirozeně bílým obličejem. Vypadal, jako kdyby právě viděl mrtvolu. „Lásko, co je? Co se stalo?" okamžitě si ho vsunul do objetí a jemně ho pohladil po hlavě. „Na tohle si musíš sednout. Vy všichni." odtáhl se a posunul si brýle. Všichni se zatvářili zmateně, ale poslechli ho. A všichni se posadili na sedačku. S výjimkou Willa, který si sedl k Harrymu na zem, aby mu byl oporou. Harry se vděčně usmál a stiskl mu ruku.

„Důležitá otázka. Slyšel někdy někdo z vás něco o viteálech?" zeptal se a dal jim trochu času na odpověď. Když se mu dostalo jen záporného kroutění hlavou, povzdechl si a začal vysvětlovat. „Viteál je předmět, do kterého může černokněžník skrýt část své duše. Pokud poté danný člově zahyne, jeho duše v onom předmětu stále zůstává, čímž je on stále naživu. Je to ale opravdu černá magie. K vytvoření viteálu je za potřebí někoho zabít." Alison hlasitě zalapala po dechu a Draco si ji konejšivě vtiskl do náruče. Kývl na Harryho, aby pokračoval.

„Brumbál mi vyprávěl o jistém chlapci, který se o viteály zajímal. Ukázal mi mnoho vzpomínek, v nichž byl jasný důkaz toho, jak chlapec zabíjel a tvořil viteály. Ano, Hermiono. Udělal jich víc." dodal, když si všiml Hermionina zamyšleného obličeje. „A to jde? Teda, očividně ano, ale tvá duše pak musí být v katastrofickém stavu. Už jen přemýšlet o tom, že zabiješ jednoho člověka... představ si, co to s tebou udělá, Harry." jen smutně přikývl a pokračoval. „Ten chlapec jich vytvořil víc. Nebudeš mít pochybnosti, když ti řeknu, že ten chlapec, kterému nevadilo zabíjet, je Voldemort." stisk na jeho ruce zesílil. Draco zbledl ještě více než normálně, takže nyní téměř splýval se stěnami okolo. Hermiona se třásla a naprázdno otevírala pusu, hledajíc nějakou vhodnou odpověď. Po tváři malé Alison tiše ztékaly slzy.

„Nemůžu ho zabít." řekl Harry a okamžitě zvednutím ruky utnul všechny protesty.

„Nemůžu ho zabít. Ne, dokud nebudou všechny viteály zničeny. Brumbál po nich pátrá. To proto ho vídáme tak málo, proto je jeho ruka mrtvá a proto vypadá tak unaveně." údiv ostatních byl neuvěřitelný. „Pozval si mě, aby mi o tom řekl a taky, aby mě varoval. Nás všechny. Ať se stane cokoli, máme se vyvarovat jakémukoli souboji s ním, respektive... to já se mu mám vyvarovat. Nemůžu ho porazit." povzdechl si. „Kolik viteálů má? Zeptal se Will a opět stiskl Harryho ruku. „Podle Brumbála sedm. Čtyři už zničil, tři zbývají."

Nastalo ticho. Každý z nich přemýšlel. O budoucnosti, o naději, o lásce. „Měli bychom jít spát." ozvala se Hermiona, když si všimla klimbající blondýnky. Chlapci jen souhlasně pokývali hlavou a pomalu se zvedali ze svých míst. Draco vzal Alison do náruče a vykročil směrem k jejímu pokoji. Will se vydal za ním, aby mu otevřel dveře. Poté rozestlal postel, do které ji Draco opatrně položil. Jemně ji přikryl a políbil na čelo. „Je toho na ni, už trochu moc." zašeptal Draco, aby ji nevzbudil. „Je neuvěřitelně silná. Někdy zapomínám, že jí je teprve jedenáct." usmál se černovlásek a jemně ji pohladil po vlasech. Poté se i s Dracem vrátil zpátky do obýváku. Rozloučili se a každý se odebral do své ložnice.

Jakmile se za zmijozelem zabouchly dveře, byl na ně přitlačen tělem jeho nebelvírského přítele. „Harry-" jeho otázka zanikla v dlouhém a vášnivém polibku. Přitáhl si nebelvíra blíž, jednu ruku pod jeho trikem, zatímco druhá sevřela jeho rozcuchné vlasy. Zaklonil mu hlavu, aby měl lepší přístup k jeho krku, který začal ihned obsypávat motýlími polibky. „Wille, chci tě, teď hned." vydechl a i se zmijozelem se otočil. Za neustálého líbání ho dostrkal až k posteli, na kterou ho následně strčil. Will tohle jeho chování miloval. Ze začátku byl Harry nesmělý a často nervózní ze svého těla. Nedávno si Harry začal víc věřit a bývaly chvíle, jako právě tato, kdy byl spíše on, ten dominantní. A Will si rozhodně nestěžoval.

Jedno mávnutí a oba byli naprosto obnažení. Bože jak on miloval kouzla. Nebránil se, když si k němu nebelvír vlezl a otočil ho na břicho. Bože jak moc ho miluje! Nikdy nedovolí, aby mu někdo ublížil. I kdyby u toho měl zemřít...

Ahojky, další kapitola je tu.
Doufám že se vám líbila, i když byla poněkud kratší, za což se omlouvám. Budu opět rada ha jakékoli ohlasy a názory🙏🏻❤️
Tak zase příště🙈
Vaše Nikča 💕
Nox✨