WILLIAM SNAPE |Dokončeno✅

Kapitola 12. - Snídaně a malý problém

Harry naposledy láskyplně pohladil zlatonku na svém krku, složil dopis, který ležel rozevřený vedle něho a schoval ho do šuplíku svého nočního stolku. Zhluboka se nadechl, hřbetem ruky si setřel dalších pár neposedných slz a sešel zpět do společenské místnosti. S úsměvem na tváři se usadil zpět do křesla a pohlédl na ostatní. Ginny si spokojeně počítala čokoládové žabky, které dostala a Hermiona si pročítala svou novou knihu. Když však pohlédl na Rona, setkal se jen s nedůvěřivým pohledem. „Hezkej náhrdelník. Od koho je?" zeptal se zrzek tónem, který u něj Harry ještě nikdy neslyšel. Snad jen, když mluvili o lektvarech, nebo o Dracovi. Byla v něm znatelná stopa hořkosti. „No, od Siriuse. Psal, že novější koště zatím neměli, tak mi dal alespoň zlatonku." zamluvil to co nejrychleji černovlásek a nepříjemně se mu stáhl žaludek. Zrzek se zamračil a odvrátil pohled. „Oukej." Harry se jen zmateně podíval na Hermionu, která se tvářila poněkud zaskočeně, a pouze pozvedla obočí.

„Hele lidi, já mám celkem hlad, nepůjdeme už na snídani?" zeptala se zrzka, která do teď soustředěně počítala své sladkosti, takže rozhovor mezi chlapci vůbec nepostřehla. „Dobrý nápad." přikývla rychle Hermiona. „Jdeme kluci." zaklapla knihu a zvedla se z křesla, následovaná ostatními. Cesta do velké síně proběhla v podivném a nepříjemném tichu. Vše bylo v pořádku, dokud Harry neodešel, aby si mohl rozbalit dárek od Willa. Srdce mu vynechalo několik úderů. Co když Ron něco tuší? Hermiona, jako kdyby vycítila, na co nebelvír myslí... nenápadně mu stiskla ruku. Byl jí za to velmi vděčný. Nedovedl si představit, co by bez ní dělal.

Jakmile dorazili do velké síně, naskytl se jim pohled na jeden jediný stůl, prohýbající se pod hromadou jídla. U stolu seděl pouze Brumbál spolu s řediteli jednotlivých kolejí a tři chlapci z havraspáru, kteří se nejspíše snažili, aby seděli od učitelů co nejdál. Čtveřice zamířila přímo v místům vedle profesorů. Ron s Hermionou a Ginny, se usadili vedle profesora Kratiknota, zatímco Harry si sedl naproti nim vedle profesorky Prýtové. „Dobré ráno děti, jaké pak byly dárky?" Zeptal se Brumbál s úsměvem na tváři. Slova se ujala Hermiona. „Skvělé, pane. Všichni jsme byli z dárků nadšení." usmála se a pohlédla na Harryho, který si nevědomky sáhl na zlatonku okolo krku. V Brumbálových očích se zalesklo a věnoval Harrymu vševědoucí úsměv. Harry se lehce začervenal a začal zkoumat svůj talíř.

Od vchodu se ozvaly kroky, které znamenaly příchod posledních dvou chlapců. Draco s Willem pozdravili všechny přítomné a posadili se. Will si sedl vedle Harryho, a Draco vedle Willa. Vzhledem k místu u stolu to nikomu nebylo podezřelé. Kromě jednoho zrzavého chlapce.
„Dobré ráno." pozdravil černovlasý zmijozel a usmál se. Jemně se otřel lýtkem o to Harryho, na znamení, že to bylo mířeno jemu. Ostatní mu také popřáli dobré ráno a dali se do jedení svých snídaní.

Vše probíhalo v poklidné atmosféře, přesně tak, jak by to mělo o Vánocích být. Když se všichni zaujatě bavili o famfrpálu, využil zmijozel jejich nepozornosti a položil ruku na Harryho stehno. Ten to nečekal a zakuckal se čajem, který právě pil. Will se pro sebe ušklíbl a začal ho jemně hladit. Mezitím se všichni přítomní na Harryho otočili, aby zjistili, proč se chlapec tak náhle zakuckal. „Jste v pořádku, pane Pottere?" zeptala se starostlivě McGonagallová. „Ehm-ano. Já, jen jsem- bože- totiž...chtěl jsem jen-" blekotal Harry ve snaze říct alespoň jednu normální větu. Ruka na jeho stehně, která se čím dál víc blížila k jeho rozkroku, mu v tom bohužel dost bránila. „No vida, už ani mluvit neumí." uchechtl se Snape, načež zaměřil pohled na svého syna a pozvedl obočí. Ten se pouze nevinně usmál a napil se svého čaje. Spojil si, proč Potter zjevně přišel o řeč. Jen nad tím protočil oči.

„Já, ehm – musím si odskočit." zablekotal Harry nervozně a poškrábal se za krkem. „Uvidíme se na koleji, ano?" nečekal na odpověď kamarádů a rozeběhl se ven z velké síně, ignorujíc zmatené pohledy ostatních. Bylo mu to jedno. Potřeboval se jen dostat do nejbližší umývárny, aby mohl vyřešit svůj „malý" problém. ,,Tohle si s Willem ještě vyřídím.''

Rozrazil dveře do chlapecké umývárny a zavřel se do nejbližší kabinky. Zavřel oči a unaveně se opřel o stěnu. Uslyšel tlumené kroky směřující jeho směrem. Neodvážil se ani dýchat a potichu doufal, že dotyčný není třeba Ron.  Dveře od jeho kabinky se pomalu otevřely a Harry by se nejraději propadl na místě. Neodvažoval se otevřít oči a zažít ten trapný moment. Z šoku ho probral až známý hlas přímo u jeho ucha. „ Měl bys zamykat zlato, nebo by tě tu s tvým malým problémem mohl příště načapat taky někdo jiný." zasmál se potichu Zmijozel. Harry otevřel oči a pohlédl do černých onyxů.

„Neměl bych malý problém, kdyby tě nenapadlo tohle udělat. Na co si myslel?" chtěl znít naštvaně, ale nedokázal to. Ne, když byl Will tak blízko. „Na to, jak moc tě miluju." odvětil zmijozel a spojil jejich rty v jedno. „A abys neřekl, že jsem necita." usmál se „Co jsem si nadrobil, to si taky sním." a s těmito slovy si pomalu klekl před Harryho. Ten se zmohl jen přikývnutí. Možná ten den nakonec nezačal tak špatně. Pomyslel si, než se jeho myšlenky začali ubírat úplně jiným směrem.

Ahojky, je tu další kapča a k tomu vysvětlení, proč minule nebyla.
Byla jsem nemocná a nebyla jsem doma, ale v nemocnici, zatímco počítač s kapitolami ležel hezky doma na stole😅
Každopádně už jsem zpět a od teď už zase bude vše tak, jak má být🖤 budu rada na každý názor, ať už pozitivní či negativní, takže neváhejte hodit komentář🖤
Mimochodem, kdo se dnes bude taky dívat v telce na Harryho?😍🐍🖤

Tak zatím u další kapči👋🏻
Vaše Nikča💕
Nox✨