Na tichých pozemcích Malfoy Manor se ozvala rána, značící přemístění neznámé osoby. Severus Snape dopadl na trávu, kousek od budovy. Co nečekal, bylo druhé tělo chlapce, který se přemístil s ním. Okamžitě se za ním otočil. Vedle něj se namáhavě zvedal Harry Potter a pokoušel se nepozvracet, z nečekaného přemístění. "Harry, co tady sakra děláš!" i když pouze šeptal, rozhořčení bylo v jeho hlase naprosto zřetelné. Harry se ztěžka nadechl a pomalu odpověděl. "Snad jste si nemyslel, že vás nechám jít samotného. Druhá hůlka se vám bude hodit, kord pokud je okolo něj víc jak jeden smrtijed. Navíc Willa miluju. Nemohl jsem jen nečinně sedět a čekat, jestli se s ním vrátíte." opatrně se rozhlél po okolí. Severusův naštvaný pohled zcela ignoroval. "Kde to vlastně jsme?" zeptal se šeptem a prstem ukázal na panství, nacházející se před nimi. "To je Malfoy Manor. Pán zla se tu posledních pár měsíců usídlil a pořádal tu i veškeré schůze smrtijedů. Napadlo mě, že by ho sem mohl vzít, i když je to nepravděpodobné. Nechápu, proč zde Pán zla stále pobývá, když jasně ví, že je Draco na naší straně."
"Pane, proč už vlastně neděláte u Voldemorta špeha?" zeptal se zamračeně Harry. Věděl, že Snape už školu neopouští a sem tam i něco zaslechl od Willa. Severus se pouze uchechtl, než mu s ironií v hlase odpověděl. "Zkuste hádat, pane Pottere." když se mu nedostalo žádné odpovědi, pokračoval. "Spíš s mým synem Harry. Milujete se a je to velmi dobře vidět. To mi lehce pokazilo mou reputaci věrného smrtijeda." Harry zahanbeně sklopil hlavu. "Pardon pane." Severus se na něj zmateně otočil. " Přiznávám, že díky ztrátě mé pozice mezi smrtijedy, už nemíváme tolik informací, ale tvoje omluva zcela není zapotřebí Harry. Miluješ mého syna a on je díky tomu šťastný. Tak šťastný, jako nebyl nikdy v životě. Snad jen pokud byl s Dracem. Vzdal bych se čehokoli, kvůli jeho štěstí." stiskl chlapci rameno a pak svou pozornost opět zaměřil na budovu. "Musím kontaktovat Luciuse. Pokud jsou v domě také ostatní smrtijedi, jedině on nám pomůže." řekl a zamyšleně zavřel oči. Na čele se mu objevila vráska, jak moc se soustředil. "Pane?" zeptal se Harry asi po pěti minutách nečinného sezení, když už začínal být nervózní.
Severus otevřel oči a utřel si z čela kapičky potu. "Není tady. Ani Will ani pán zla. Prý měl nečekaně dobrou náladu a okamžitě se někam přemístil. Nemají na něj čekat." Vydechl, a když spatřil Harryho zmatený pohled, dodal "Nitrozpit Harry. Mluvil jsem s Luciusem." Harry jen udiveně pokýval hlavou, na znamení, že rozumí. "Takže co teď? Kam půjdeme?" zeptal se už poněkud zoufale. Trvá jim to už moc dlouho. "Půjdeme zpět do Bradavic. Pokud Draco s Hermionou šli ihned za Brumbálem, jak jsem jim nařídil, měl by už být se vším obeznámen. Doufejme, že už na něco přišli." dořekl a natáhl k chlapci svou ruku. Ten se zhluboka nadechl, než jí prudce popadl a opět se spolu se Severusem, ocitl ve víru barev.
--------------------------------------------------------------
Dveře do ředitelovy pracovny hlasitě práskly, načež se v nich zjevil Harry, s profesorem v patách. „Prosím řekněte, že něco máte!" spustil černovlásek okamžitě a zoufale přelétal pohledem po všech v místnosti. Draco s Hermionou seděli na židlích před stolem ředitele a smutně se dívali na podlahu. Ředitel, který do teď seděl ve svém křesle za stolem, se pomalu zvedl a přešel k Harrymu. Pohladil ho po jeho nezkrotných vlasech a pouze záporně zakroutil hlavou. „Je mi to líto chlapče, ale zatím nemáme jedinou stopu, kam by mohli jít." Ozvalo se prudké nadechnutí. Nepřicházelo však od černovlasého chlapce, ale od profesora lektvarů. „Musíme hledat dál." Jeho hlas zněl, jako kdyby měl v krku obrovský knedlík. A také že měl. Jeho jediný syn je v rukou Pána zla, a on s tím nezmůže vůbec nic. „Najdeme, chlapče, neboj se. Myslím, že děti by si měli jít odpočinout. Já zůstanu a budu hledat dále jakékoli vodítko, které by nám mohlo pomoct."
„To si mám jít lehnout a nedělat vůbec nic? Nemůžu si v klidu spát, zatímco jeho někde mučí, nebo možná něco horšího!" V Harryho hlase se mísilo zoufalství se strachem a zároveň notným množstvím vzteku. „Zůstanu tu. Pomůžu vám hledat." Řekl Severus a obrátil se při těch slovech na Harryho „Nepolevím, dokud ho nenajdeme. Slibuji." Harry se naposledy podíval na ředitele. Vypadal opravdu unaveně. „Dobře. Ale hned ráno se tu zastavím. Chci vědět, pokud se najde nějaká stopa." Řekl smutně a za doprovodu Draca a Hermiony se vydal zpět do komnaty nejvyšší potřeby.
--------------------------------------------------------------
Bolest opět pominula a on se s bolestným zaskuhráním převalil na bok. Vyplivl další krev, cítě, že zdaleka nebyla poslední. Unaveně se podíval na muže s hadím obličejem. Zlověstně se na něj usmíval a jeho černé oči na něj s pobavením hleděli. „Musím přiznat, že máš větší výdrž, než jsem čekal." Uchechtl se a pomalu vstal ze svého trůnu. Rozešel se pomalou chůzí směrem k němu a jeho plášť za ním tiše šustil. Došel až těsně před jeho obličej a poté si klekl. Jeho tváře se dotkly studené prsty. „Copak? Blbě se ti snad dýchá? Ach ovšem, málem bych zapomněl." Protáhl a zadíval se na tržnou ránu na chlapcově hrudi. „Bolí to moc?" zeptal se, načež se odněkud zpoza něj, ozval smích. „Neboj se, ještě zdaleka nekončíme." Dodal a popleskal ho po tvářích, až ho z toho rozbolela hlava. Pán zla se posadil zpět na svůj trůn a spokojeně se uvelebil. „Vědí, kde jsi. Už tu jednou byli. Jen jsem nečekal, že jim potrvá tak dlouho, než jim to dojde..."
Harry se s trhnutím probudil. Nemohl uvěřit svým očím. Tohle nebyl sen, on ho viděl! Zvedl se z postele a rychlostí blesku si obul boty. Popadl z věšáku mikinu, nestarajíc se o to, že má na sobě krom bot stále jětě pyžamo, a vyběhl z komnaty. Bral schody po dvou a děkoval Merlinovi, že neupadl. Do ředitelny vtrhl jako střela, bez zaklepání. „Viděl jsem ho!"
Ahojky!
Další kapitola je tu a mohu vám prozradit, že už se pomalu blížíme ke konci příběhu. 🙈Vzhledem k situaci, která teď všude okolo nás nastala, jsem se rozhodla, že zveřejním zbylé kapitoly dříve. Všichni jsme teď doma, takže abychom se nenudili, zveřejním každý den jednu ze zbývajících kapitol. 🖤Doufám, že tím potěším ty, kterým se tato povídka líbila a doufám, že stále líbí. Držte se a buďte v tyto dny opatrní. ❤️
Vaše Nikča💕
Nox✨
ČTEŠ
WILLIAM SNAPE |Dokončeno✅
FanfictionDo pátého ročníku v Bradavicích nastupuje noví žák. Patnáctiletý William Snape to však neměl a nebude mít lehké. Už dávno totiž přiznal, že ho nezajímají dívky,ale chlapci. Byl rád, že jeho otec tuto skutečnost přijal a nijak ho za to nesoudil. O je...