WILLIAM SNAPE |Dokončeno✅

Kapitola 24.- Únos

Pět lidí, čtyři studenti a učitel lektvarů, společně sedělo na ošetřovně, okolo lůžka na němž ležela v bezvědomí nebelvírská blondýnka. Byla studená jako led, pleť bílou skoro jako sníh a dech tak mělký, že byl sotva postřehnutelný.

Od doby, kdy profesorovi bezvládně padla do náruče a zoufale volala o pomoc, uběhlo necelých šest hodin. Obyvatelé hradu byli zmatení, jelikož netušili, kdo na dívku zaútočil. I sám ředitel byl bezradný. Ptal se každého obrazu i ducha, jenž se na hradě nacházel, ale nikdo jakoby nic neviděl ani neslyšel. Bylo jasné, že se tu něco stalo. Alespoň jeden obraz musel dívku zahlédnout a stejně tak i útočníka. Všichni byli vystrašení. Nejvíce se, ale obávala právě ona pětice, jenž na dívku se smutkem hleděla.

Vedle postele na jedné straně seděl na židli Will a držel holčičku za ruku. Na druhé straně postele zaujal Draco stejnou pozici. Za ním stála Hermiona a v uklidňujícím gestu mu svírala rameno. Harry si našel místo u nohou jejich bezvědomé přítelkyně a všechno to smutně stedoval. Profesor Snape seděl na polštáři vedle dívčiny hlavy a jemně ji hladil po vlasech. Všem přítomným tekly po tvářích slzy. Nikdo se nesnažil své pocity kontrolovat.

Tento smutný moment narušil hlas ošetřovatelky, jenž přicházela s další dávkou lektvaru. „Bude to dobré, nebojte." shovívavě se na ně usmála, zatímco pokládala lahvičku na stůl. „Dám jí ještě jednu dávku a pak už by měla být zcela v pořádku. Byla to velmi černá magie, ať už to bylo jakékoli kouzlo. Je z nejhoršího venku, ale je šíleně vyčerpaná. Bude nějakou chvíli trvat, než se jí obnoví síly. Myslím ale, že zhruba za hodinku by se mohla pomalu začít probírat." Severus k ní zvedl oči, rudé od hodinového pláče a věnoval jí smutný úsměv. „Děkuji, Poppy." ošetřovatelka kývla a poté opatrně vykouzlila lektvar přímo do dívčina těla. Poté se na všechny znovu usmála, stiskla lekvaristovo rameno a odešla do své kanceláře.

„Já...skočím do kuchyně pro nějaké jídlo, bude mít určitě hlad, až se probudí." usmál se smutně Will a začal se zvedat ze židle. „Lásko, nemusíš nikam chodit. Jakmile se probere, zavoláme skřítky, aby něco přinesli." odporoval mu Harry a jemně ho chytil za loket. „To je dobrý, dojdu tam. Potřebuju se projít a nechat si to všechno projít hlavou. Než se probere budu zpátky i s jídlem." usmál se a vtiskl Harrymu lehký polibek na rty. „Buď opatrný, Wille." zaslechl za sebou ještě hlas svého otce, než pomalu vyšel ze dveří.

Chodby hradu zely prázdnotou. Všichni byli ze strachu zavření ve společenských místnostech, přesto, že bylo venku nádherné počasí. Zmijozel se pomalu procházel, ztracen ve svých myšlenkách. Nepoužil žádné zkratky, ani neproklínal pohyblivé schody, když zrovna odbočily z jeho směru. Pomalu se šoural chodbou, až došel konečně k místu, kam měl namířeno. Zastavil se před obrazem, na němž byla vyobrazena mísa s ovocem. Polechtal hrušku a poté uchopil kliku, jenž se na jejím místě zrovna objevila. Prošel dveřmi a ocitl se v prostorné kuchyni.

Okolo něj se okamžitě shluklo mnoho skřítků, v čele s tím nejoddanějším. „Bude si pan William něco přát? Dobby vidí, že je pan William smutný. Dobby slyšel o malé přítelkyni pana Harryho a Williama." černovlásek se na Dobbyho smutně usmál. „Ahoj, Dobby. Mohl bys mi připravit něco pro Alison?" zeptal se a pohlédl na hodinky, aby zjistil, kolik je hodin. „Zhruba za čtyřicet minut, by se mohla probrat, a já tak nějak tuším, že bude mít hlad. Dej mi jen něco do košíku, abych jí to tam mohl zanést, prosím." Hned jak to dořekl, dal se skřítek okamžitě do práce. Za deset minut už stál před Willem košík plný různých pochoutek a nechyběla ani láhev dýňového džusu a máslového ležáku.

„Děkuji moc, Dobby. Co nejdřív tě s Harrym přijedeme zase navštívit, slibuji." kývl na něj a skřítek se zářivě usmál. „Dobby je rád, že může pomáhat příteli pana Harryho a jeho přátelům." uklonil se a pak rychle odběhl zpět k plotně. Will se otočil a opět prošel dveřmi. Jakmile se ocitl venku, obraz nabral zpět svou původní podobu a zakryl tak veškeré stopy po jeho návštěvě. Jediné, co potvrzovalo, že v kuchyni skutěčně byl, byl košík plný jídla a pití v jeho ruce.

Pomalu se rozešel zpět na ošetřovnu. Měl ještě zhruba půl hodiny, takže opět nemusel spěchat. „Levicorpus!" než se stačil vůbec otočit, visel za kotníky hlavou dolů, košík rozsypaný pod sebou a vedle něj také svou hůlku. „Ale ale, kdopak se nám tu toulá takhle sám, tak brzo po útoku, hm?" Will zaostřil zrak na chlapce před sebou. I když byl vzhůru nohama a hlava se mu motala, až se mu z toho zvedal žaludek, neměl s určením osoby nejmenší potíže. „Clinte! Co to zatraceně-" náhle se zarazil uprostřed věty. „To si byl ty! Ty jeden parchante!" zařval a snažil se opakovaně vyprostit. Kouzlo bylo, ale bohužel moc silné. Jak ho vlastně zná? Tohle kouzlo umí jen on s otcem a... a smrtijedi. Začal sebou házet ještě usilovněji, avšak marně.

„Víš moc dobře, že to nemá cenu, tak se laskavě přestaň kroutit jak žížala a začni poslouchat." zasmál se pohrdavě a propaloval černovláska pohledem. Will věděl, že mu nezbývá nic jiného, než ho poslechnout. Takhle by se akorát zbytečně unavil. „Hodnej kluk. Fajn, takže to bychom měli. Teď půjdeš se mnou a hezky spolu počkáme na toho tvýho buzerantskýho miláčka. Určitě tě Harry přijde zachránit, že ano?" uchechtl se a ve Willově tváři se mihlo zděšení. „Ne! Harryho nedostaneš. Nikdy!" zařval a doufal, že je alespoň někdo uslyší.

Jeho srdce udělalo radostný přemet, když se chodbou začal ozvat vzdálený zvuk kroků. „Oba víme, že dostanu. Na to, aby tě nechal umřít, tě až moc miluje." mávl hůlkou a okolo jeho těla se ovázaly silné provazy. „Tak pojď, vyrazíme." řekl a rozešel se rychlou chůzí ven z hradu. Kuchyň byla bohužel jen kousek od východu, takže byli za okamžik u okraje školních pozemků. Chybělo jen pár kroků, aby se sním mohl Clint přemístit.

„WILLE!" za sebou zaslechl výkřik tak srdcervoucí, že kdyby stále nevysel ve vzduchu, nejspíš by se ihned zhroutil. „HARRY -" nestihl ho však varovat, aby za ním v žádném případě nechodil. Ucítil škubnutí a byl polapen ve víru barev...

Ahojky, zase jsem zde😁
Další kapitolka je tu a Willa nám unesli. Jak myslíte že to dopadne? Budu ráda za jakékoli ohlasy❤️
Tak zase příště
Vaše Nikča 💕
Nox✨