WILLIAM SNAPE |Dokončeno✅

Kapitola 14. - Zápas

„Komu budeš zítra fandit?" zeptal se potichu nebelvír a přejel prsty po nahé hrudi svého přítele. Spokojeně leželi na obrovské posteli v komnatě nejvyšší potřeby, užívaje si vzájemné přítomnosti. Vánoční prázdniny uběhly rychlostí blesku a studenti se již vrátili zpět do školy. Za okny líně padal sníh a snášel se jako pokrývka na bradavické pozemky. Slunce pomalu zapadalo a páteční večer se chýlil ke konci. Většina studentů celý týden nadšeně debatovala o možném výsledku nadcházejícího zápasu mezi Nebelvírem a Zmijozelem.

„Oběma." usmál se zmijozel a pohladil harryho po zádech. „Blbost. Nemůžeš přece fandit nám oběma. To prostě nejde." Harry zvedl hlavu z jeho hrudi a se štěněčím pohledem se na něj otočil. „Mám fandit své koleji a nejlepšímu příteli, nebo tobě. Hmmm nech mě přemýšlet, složitá volba." zamyslel se Will na oko a rozesmál se, když si všiml Harryho uraženého pohledu. „No tak, lásko. Budu mít radost z vás obou. Ať už vyhrajete, nebo prohrajete. Ale koukej se snažit." vzal prsty jeho bradu a jemně ji nadzvedl, aby se mohl dívat do těch smaragdových očí. „Protože za výhru, přijde odměna." zašeptal a spojil jejich rty...

————————————————————————-

„Jsi nervózní, Harry?" zeptala se Hermiona následující ráno svého nejlepšího přítele, který neustále poklepával nohou pod stolem. „Možná trochu." připustil mladík a začal se šťouchat v míchaných vejcích, které měl dnes k snídani. Popravdě na ně neměl vůbec chuť. Před každým zápasem měl žaludek jako na vodě a nebyl schopen sníst ani jedno sousto. „V klidu, brácho." poklepal ho zrzek po zádech. „Fred s Georgem ti kryjou záda. Zase je rozmetete, uvidíš. S mrzimorem to bylo jako nic. Zmijozel nebude o moc těžší. Malfoy je proti tobě totální idiot." ušklíbl se a zabloudil pohledem na zmiňovaného blonďáka u zmijozelského stolu. Hermiona už se nadechovala k protestu, když ji Harry nenápadně naznačil, aby mlčela. Pochopila. Byli rádi, že už se Ron nechoval tak divně, jako poslední měsíc. Nechtěli mu k tomu dávat důvod. „Máš pravdu. Dneska to vyhrajeme." usmál se černovlásek a v myšlenkách zabloudil zpět do včerejšího večera. Jo, on rozhodně musí vyhrát.

Za hlasitého povzbuzování nebelvírských, se zvedl od stolu a následovaný svým týmem, se vydal k famfrpálovému hřišti, aby se mohl převléct a připravit na zápas.

————————————————————————-

U zmojozelského stolu probíhala snídaně v dobré náladě. Draco se vychloubal jak to nebelvíru natřou, a že oproti nim nemají jedinou šanci. Will jen kroutil hlavou a spokojeně se usmívat. Ještě Draca s Harrym soupeřit neviděl a byl na to dost zvědavý. Harry byl na koštěti velmi dobrý, to zjistil už o Vánocích, když ho viděl venku s Ronem a Ginny létat nad pozemky. Draca na koštěti znal již od mala, takže věděl, že na tom taky není vůbec zle. Oba se snažili dokázat mu, že jsou nejlepší ze všech. Jedno bylo tedy jisté. Dnešní zápas bude ještě pořádně zajímavý.

„Čauky, tak jak se těšíte na zápas." vyrušil je veselý hlas. Oba se za ním otočili a spatřili malou Alison, oblečenou v zimním kabátu s čepicí ve tvaru hadí hlavy. „No nazdar, samozřejmě že to vyhrajeme, takže se moc těšíme. Pěkná čepice mimochodem." ukázal blondýn vidličkou a nebelvírka se šťastně zaculila. „Děkuju, pomáhala mi s ní Lenka Láskorádová. Ona má zase hlavu nebelvírského lva." kývla směrem, kde seděla havraspárka. Skutečně na sobě měla čepici jako hlavu lva. „Jak to, že nefandíš nebelvíru, škvrně?" zeptal se černovlásek a mile se na ni usmál. „Nemám důvod. Je to sice má kolej, ale rodinu mám tady. A té taky hodlám vyjádřit svojí podporu." začervenala se a stydlivě pohlédla na oba zmijozely. „Já tě žeru, lvíče." zasmál se blonďák a přitáhl ji k nim do společného obětí. „Já vás taky, kluci." zasmála se a oběma pocuchala vlasy. „Hele!" ozvalo se jednohlasně a oba si okamžitě začali vlasy upravovat. „Vy jste nemožný." protočila očima a podívala se k nebelvírskému stolu. „Harry s týmem už odchází. Možná byste se už měli jít taky připravit, princezno." kývla na blonďáka a vyplázla na něj jazyk. „Jen počkej, lvíče, tohle tě bude ještě mrzet." ušklíbl se a kývl Willovi na rozloučenou. Ten mu kývnutí oplatil a sledoval ho, jak i s týmem opouští velkou síň. Alison hned na to zaujala Dracovo místo na lavici, vedle něj. „Nebudou naštvaní?" obavy byly v jeho hlase jasně znát, když kývl nejprve k čepici a následně ke koleji dívky. „Tak ať. Kolej není všechno. Nefandím zmijozelu, ale svým přátelům. Ať si to přeberou jak chtějí." pohodila rameny a ukradla mu z talíře jeden páreček. „Někdy mám problém uvěřit, že ti je fakt jenom jedenáct." zakroutil pobaveně hlavou a také si kousl. Alison se na něj uculila a v očích jí hrály veselé jiskřičky.

„Pojď, měli bychom jít, než bude všude na tribunách plno." zavelel zmijozel a společně se zvedli od stolu.

———————————————————————-

„...A camrál získává Jonesová. Střílí... A je to gól. Další bod pro nebelvír, díky neuvěřitelné a také samozřejmě nádherné, přímo úchvatné-"

„Ehm, ehm."

„Jistě, pardon paní profesorko. Skóre je nyní 70 : 40 ve prospěch nebelvíru!"

Zápas byl napínavý po všech směrech, to se tedy musí nechat. Will jen užasle sledoval oba chlapce, i jejich týmy samozřejmě, jak usilovně bojují o vítězství. Blondýnka vedle něj nadšeně volala Dracovo jméno a povzbuzovala ho, jak jen to bylo možné. Zcela ignorovala naštvané pohledy nebelvírských a naprosto si hru užívala. Černovlásek si byl bohužel těch nenávistných pohledů vědom až moc. Nechtěl, aby mělo škvrně problém, protože se s nimi baví. Věděl, že jí to nevadí, ale i tak ho užíralo svědomí, že celá tahle nenávist jejich spolužáků je hlavně kvůli němu.

„Ale, co pak to vidím! Naši chytači se spustili střemhlav dolů! Nejspíš zahlédli zlatonku! Jde tu o vítězství dámy a pánové. Tohle bude napínavý souboj!"

Černovlásek se okamžitě probral ze zamyšlení a pohledem vyhledal své dva chlapce. Co sakra blbnou?! Vyděšeně se opřel o zábradlí, když oba dva let těsně nad zemí vybrali a bok po boku se vznesli vzhůru. Proletěli okolo tribuny zmijozelských a oba na černovláska mrkli.,, No to snad není možný? Oni to snad udělali schválně! Tak tohle jim tedy nedaruju."

Oba chlapci se nad tím jen zasmáli. „Viděl jsi jak se tvářil?" ušklíbl se blonďák a znovu se otočil na zmijozelského chlapce. „Říkal jsem mu, ať se dívá. Nedíval, takže teď už se určitě dívat bude." uculil se nebelvír a rozlétl se pryč od Draca, aby to nebylo moc nápadné. V hlavě se pochválil za svůj plán, jak dostat Willa z transu. Byl už dobrých pět minut zamyšlený a vůbec zápas nevnímal. Tak se ho rozhodl, s Dracovou pomocí, trochu probrat. Ještě by prošvihl to, jak chytí zlatonku.

Jako na povel se před ním zjevila a zatřepotala křidélky. Okamžitě se za ní vydal a periferním viděním si všiml, že ho blonďák okamžitě následuje. Přidal jak nejvíce to šlo. Natahoval ruku jak nejdále dokázal, po očku stále sledující zmijozelského chytače za sebou. Natáhl se naposledy a sevřel v ruce zlatý míček. Tribunami se rozezněl mohutný řev diváků a Harry se štěstím také rozesmál. Vyhrál. A jeho Will ho při tom sledoval.

———————————————————————-

Černovlásek byl na svého nebelvíra tak moc pyšný. Ani nedýchal, když se oba chytači vydali za zlatým míčkem. Teprve, když Harry zlatonku chytil, vypustil z plic všechen přebytečný vzduch. Diváci jásali a Harry se smál. Will se na něj nemohl vynadívat. Tolik štěstí ve smaragdových očích snad ještě nikdy neviděl. Sledoval ho, jak přistál a nechal se obejmout členy svého týmu. Poté se otočil a jejich pohledy se setkaly. Z toho zmijozelova vyzařovalo tolik lásky a hrdosti, že se nebelvír málem rozplakal. Dneska nevyhráli jen nebelvírští. Dneska vyhrál i jeden zmijozel.

Oba si byli jistí, že na tento den nikdy nezapomenou a zařadí ho mezi ty nejlepší. To však ani jeden z nich netušil, co se stane hned toho večera, v nebelvírské společenské místnosti...

Čaukyyy👋🏻
Tak tu máme zápas mezi Nebelvírem a Zmijozelem. Co myslíte, jaká bude odměna za Harryho vítězství? A co se asi stane ve společenské místnosti?
Budu rada za každou odezvu❤️

Tak zase příště👋🏻
Vaše Nikča💕
Nox✨