Autumn meeting ✔

.3.

Trvá přibližně tři hodiny, než mám polovinu krabic vybalených. Když se podívám na noční stolek, kde mám zarámovanou fotku s mámou do očí se mi nahrnou slzy. Strašně mi chybí. Z přemítání mě vyruší zaklepání na dveře. „Dáte si něco k večeři, slečno Cowell?" zeptá se mě Thomas. Rychle si setřu neposedné slzy a zhluboka se nadechnu. „Ráda si něco dám, díky." Thomas přikývne a odejde. Já vstanu, přejdu k zrcadlu a sama na sebe se zamračím. Hnědé vlasy těsně pod ramena mám zacuchané a rozházené na všechny světové strany. Hnědé oči mám oteklé a bez života. Na tváři mám zbytky po řasence, pouze drobné pihy na nose nikam nezmizely. Oblečení mám po dlouhém letu pomačkané. Povzdychnu si. Vlasy si kartáčem pročešu a stáhnu do culíku. V koupelně si obličej opláchnu studenou vodou a následně odlíčím. V šatně si povzdychnu. Černé šněrovací boty odložím do botníku, žlutý svetr a černé džíny dám rovnou do koše na špinavé prádlo. Popadnu obyčejnou tmavě zelenou mikinu a černé legíny, do kterých se posléze obleču. Při cestě do kuchyně musím opět projít tou nádhernou halou a jídelnou, což je průchozí místnost do kuchyně a obývacího pokoje. V kuchyni už na mě čeká Thomas s připravenou večeří. Večeře voní a hlavně vypadá úplně úžasně. „Páni." vydám ze sebe. Thomas se na mě usměje a začne připravovat čaj. „Snad vám bude chutnat, slečno Cowell." řekne mile. „Vypadá to doopravdy skvěle." usměji se na Thomase a pustím se do jídla. Chutná to ještě lépe než to vypadá. Rozhlédnu se po kuchyni. Je zařízena velmi moderně, ale kuchyňská linka, úložné prostory, malý ostrůvek a dokonce kulatý stolek, u kterého jím, jsou z načervenalého dřeva. Někdo tady má zálibu ve dřevěném nábytku, pomyslím si. Když do kuchyně vtrhne Ethan jako splašená voda, málem se večeří zadusím. Ethan se pouze uchechtne. Thomas mu podá talíř s večeří a Ethan si sedne naproti mně. Celou dobu mě pozoruje. Když se podívám jeho směrem, neuhne pohledem, ale nasadí nadřazený výraz. Protočím očima, zvednu se ze židle a svůj prázdný talíř podám Thomasovi. „Díky Thomasi, jsi opravdu skvělý kuchař." poděkuji mu. „Nemáte zač, slečno Cowell." odpoví a usměje se. Je vidět, že mu lichotka udělala radost. Ethan vstane, podá svůj talíř Thomasovi a odejde si nalít trochu pomerančového džusu. Opře se o kuchyňskou linku, zadívá se na mě a začne mluvit k Thomasovi. „Má pravdu, jsi nejlepší kuchař, jakýho znám." „Díky Ethane, ale od slečny Cowell mě to těší víc než od tebe, ty totiž sníš všechno." odpoví mu Thomas. „To není pravda. Já mám náhodou vytříbený vkus." oboří se Ethan. Najednou mám chuť vlepit si facku. „Thomasi? Mohl by jsi mi prosím tykat? Říkej mi Mel, nebo Melisso, hlavně už ne slečno Cowell." poprosím ho, načež se zašklebím nad oslovením slečno Cowell. Thomas s úsměvem zakroutí hlavou a obrátí se k Ethanovi: „Říkal jsem ti to. Naval deset dolarů." „Já bych ještě počkal." ušklíbne se Ethan. Vrhnu na ně nechápavý pohled, ale radši to nechám být. „Už se otec vrátil?" otočím se na Thomase. Zavrtí hlavou. „Ne, ještě ne." řekne Thomas a začne se věnovat špinavému nádobí. Můj pohled padne na hodiny, které visí vedle zadního vchodu do domu a zamračím se. „Už je docela pozdě." Thomas pohlédne na hodiny stejně jako já. „Měla by jsi si jít přichystat věci do školy. Tvůj táta už zařídil vše podstatné ohledně přestupu na novou soukromou školu." „Soukromou školu?" zeptám se nejistě. „No ano, uniforma ti visí v šatně." odpoví s úsměvem Thomas a dál se věnuje mytí nádobí. „Uniforma? Ani jsem si jí nevšimla." „Už zase se všemu divíš, puso. V půl osmý buď připravená, do školy tě vezu já." vloží se do hovoru Ethan. Nenamáhám se s odpovědí, pouze popřeju Thomasovi dobrou noc a odeberu se k sobě do pokoje.

Teprve za dveřmi mého pokoje zhluboka vydechnu. Popadnu triko na spaní a kraťasy a zmizím v koupelně. V rychlosti si umyju vlasy a pořádně si vydrhnu celé tělo pomerančovým sprchovým gelem. V horké sprše zůstávám delší dobu než je nutná, ale mám pocit, že s odtékající vodou odtékají i všechny špatnosti tohoto světa. Když konečně vylezu ze sprchy mé prsty vypadají jako seschlé hrozinky. Jemně si vymačkám vodu z vlasů, osuším si tělo a převléknu se do mého nočního úboru. Tričko je už velmi staré, oprané a jsou na něm drobné dírky, ale já se ho nikdy nevzdám. Na to ho mám až příliš ráda. Vlasy si pořádně rozčešu, vyčistím si zuby a odeberu se do postele. Dlouho nemůžu usnout, proto si vezmu do ruky telefon a vypnu režim letadlo. Zapomněla jsem ho vypnout, po příjezdu jsem si na mobil ani nevzpomněla. Mobil se rozpípá jako splašený. Devět nepřijatých hovorů, šest zpráv a nespočet zpráv ve skupinové konverzaci. Při pročítání zpráv od mých přátel se mi nahrnou slzy do očí. Dnes už nemůžu brečet. Už ne, proto pouze napíšu: zavolám zítra a mobil vypnu. Smutek je však silnější než já a já nakonec usnu vyčerpáním z pláče.