Autumn meeting ✔

.34.

Ava na mě a Beccu čeká před školou schovaná pod deštníkem. „Kdyby alespoň sněžilo. Ale to ne, ono v prosinci musí pršet." odfrkne si hned, jakmile k ní přijdeme. „Mohla jsi na nás počkat ve škole." podotkne Becca a Ava se jen uchechtne. „Čekáš na nás dlouho?" zeptám se Avy poněkud smířlivějším hlasem. „Ani ne. Sice mi odpadla poslední hodina, ale skočila jsem si ještě na oběd." usměje se. Becca ze dna svého batohu vytáhne deštník, pod který se obě schováme. „Tak půjdeme?" zeptá se Ava, ale já ji zadržím: „Ještě chvíli počkej, zaveze nás tam Ethan, už by tady měl být...". Sotva to dořeknu, zastaví kousek od nás černé auto, ze kterého vystoupí Ethan. Rukou nám naznačí, abychom si rychle nasedly do auta. „Ahoj." pípnu potom, co si nasednu do auta a vlepím Ethanovi na rty rychlý polibek. „Ahoj." odpoví a nastartuje. Déšť cestou do obchodu zesílil natolik, že stěrače sotva zvládají udržovat čelní sklo průhledným. „To je počasí..." zamumlá Ethan, když zastaví co nejblíže k obchodu. „Hnusný co? A to mě tyhle dvě nechaly v tom dešti čekat venku!" postěžuje si ironicky Ava a Becca do ní se smíchem dloubne ramenem. Se úsměvem nad nimi zavrtím hlavou, přetáhnu si přes hlavu kapuci a připravím se na výstup z auta. „Připraveny?" otočím se na holky a potom, co Becca přikývne a Ava na mě zamává deštníkem, vystoupíme.

Do obchodu doběhneme promáčeni na kost. Ethan si vezme jeden z vozíků a schválně jím do mě lehce najede. „Hele!" zasměju se a Ethan do mě znova najede. „Nemůžu za to, že je tvůj zadek všude." zasměje se a já si pohoršeně odfrknu. „Ale no tak. Ty víš, že se mi líbí." usměje se, ale já jsem naoko uražená dál. Založím si ruce na hrudi a zeptám se ho: „I když je velký?" „Právě proto." zasměje se, přitáhne si mě k sobě a políbí mě do vlasů. „Bože, je mi z vás zle." zaúpí Ava a sebere Ethanovi vozík. Rozejde se k jednomu z regálů, a když si všimne, že všichni stále stojíme na místě, otočí se na nás: „No jinak bychom tady byli celou věčnost!" „Vždyť už jdeme." uchechtne se Becca a rozejde se za Avou. Ava zamíří jak jinak, k regálům s alkoholem. Do vozíků začne dávat nejrůznější druhy alkoholu a je toho tolik, že mám strach, abychom to dovezli domů. Když si všimne mého frustrovaného obličeje, pokusí se mě uklidnit: „Já vím, je toho málo, ale ostatní taky něco přinesou." „Málo?" zopakuju nevěřícně a Ava přikývne. „Tak, teď ještě pivo!" tleskne nadšeně Ava a s Beccou se na sebe vystrašeně podíváme. „A co třeba nějaký džusy?" navrhnu Avě opatrně a ta přikývne: „Jasně, všechno bude, ale pivo je základ."

Při pokládání věcí na kuchyňskou linku se mi nechce věřit vlastním očím. Všechno jsme zaplatili s Avou napůl, Beccu jsem do toho nechtěla zatahovat a Ava se rozhodla nakupovat opravdu ve velkém. „Pozor, neseme poslední věci." zafuní Ethan a na zem položí piva, zatímco Becca nese tašku s různými dekoracemi. „Vážně bylo nutný kupovat i balonky?" zeptám se a Becca pokrčí rameny. Odpovědi se mi dostane záhy, jakmile Ava vejde do kuchyně s taškou plnou brambůrek a nevím čeho ještě. „Bylo. Tak začneme s přípravami, ne? Becca a Ethan si vezmou na starost kuchyni a ty mi Melisso pomůžeš v obýváku." rozhodne Ava a nám nezbývá nic jiného než souhlasit. Od Beccy si vezmu tašku s dekoracemi a s Avou odejdu do obýváku. „Proč nám pomáháš?" zeptám se po chvíli ticha. „Stella je moje sestřenice a já ji nesnáším." řekne a obě se rozesmějeme. Ava si obývák několikrát projde, než usoudí, že musíme přemístit nábytek. „Pomůžeš mi posunout trochu ten gauč?" zeptá se a já přikývnu. Každá si stoupneme z jedné strany, vší silou zatlačíme a gauč posuneme k jedné ze stěn. Ava spokojeně kývne a ukáže rukou na stolek. „Ještě ten stolek a začneme s výzdobou." řekne a já zaúpím.