Autumn meeting ✔

.9.

Nikdy jsem tělocvik neměla ráda. Ani na minulý škole, ani tady. To, že pouhé jméno mého otce vyvolá u lidí jistou reakci, ať už pozitivní, nebo negativní, na to jsem si už zvykla, ale nikdy by mě nenapadlo, že bude trnem v oku některých mých spolužaček. Moje spolužačky s dokonalými vlasy, tělem a zuby jsou docela tvrdé, rozhodně míč hází velice prudce. Promnu si paži, kam mě míč udeřil a postěžuju si Becce. Alespoň, že s Beccou sdílím většinu předmětů. „Co to do nich vjelo?" „Tvůj otec má hodně peněz. Mohly tě buď zbožňovat, anebo nenávidět." pokrčí rameny a chytí míč, který na ní letěl. „Hádám, že si vybrali tu druhou možnost." uchechtnu se. „Nepovídej." zasměje se a začne se ovívat. „Myslím." Vydechne, „Že budu potřebovat dobrou kávu a sprchu." „To jsme dvě." mrknu na ní a vydechnu úlevou, když uslyším zvonek oznamující konec hodiny. Bílé triko a šedivé tepláky se znakem školy půjdou doma rovnou do pračky, o tom jsem přesvědčená. Čím, už si nejsem tak jistá, je to, jak se dostanu do silonek. „Nezajdeme na kafe? A kus dortíku?" zeptá se Becca a já přikývnu. „Musí to být ale rychlé kafe. Dneska je u nás ta společenská akce na mojí počest." Když procházíme kolem zrzavé holky, do které jsem omylem vrazila v jídelně, chytne Beccu za ruku. „Vzdej to Becco, stejně sem nepatříš. Ani ty a ani tvoje nová kamarádka." ušklíbne se. Becca se vytrhne z jejího sevření a klidným hlasem pronese: „Polib si."

Jakmile vyjdeme ze školy, okamžitě zamířím za Ethanem, který mi věnuje široký úsměv. „Mohl by jsi tady ještě tak hodinku počkat? S Beccou si chceme zajít na kafe a dortík." „A nechcete tam hodit?" zeptá se a já lehce zavrtím hlavou. „Ta kavárna je prý kousek odsuď, bude bohatě stačit, když počkáš tady." vysvětlím mu a on pokývá hlavou. „Dobře." řekne s úsměvem a zapálí si další cigaretu.

Kavárna se doopravdy nachází kousek od školy v jedné zapadlé uličce. Je malá a útulná. Místo klasických židlí a stolečků se všude nachází různorodá křesla. Každé křeslo je jiné a něčím unikátní. V kavárně nechybí ani bohatě vybavena knihovnička. Já si objednám cappuccino a citrónový košíček, zatímco Becca si objedná latte a čokoládový dort. Kabáty si pověsíme na dřevěný věšák u usadíme se do ušatých křesel v samém rohu kavárny. „Tak co ty a Ethan?" „Ne, ne, začneme nejdřív tebou." usměji se, načež zvážním. „Jak myslela to, že sem nepatříš?" zeptám se a Becca si povzdechne. „Moje rodina není bohatá, ale já si nestěžuju, nevadí mi to." Na chvíli se zastaví, když nám obsluha přinese naši objednávku, ale jakmile je mimo doslech, pokračuje: „Každopádně Stella má pravdu, já doopravdy na naší školu nepatřím." „Jak to myslíš?" „Moji rodiče neplatí školné a kdyby můj táta ve škole nepracoval, nebyla bych tam." pokrčí rameny a upije ze svého hrnku. „Tvůj táta pracuje u nás na škole?" zeptám se překvapeně a Becca přikývne. „Učí volitelnou fyziku a nechápe, že mě učení nejde a nebaví." zasměje se a dovysvětlí: „Chtěla bych být umělkyně. Chci cestovat po světě a malovat to co zrovna uvidím." „Tak proto jsem ho nepotkala! I kdyby bylo na hodinách fyziky místo, v životě bych se tam nepřihlásila." zasměju se a Becca se přidá. „Když táta začal učit a já musela přestoupit, jediný na co jsem se těšila, bylo výtvarné umění. Moc lidí tam nechodilo a paní Stratford byla skvělá." svěří se s úsměvem Becca a já vím, že k sobě máme zase o něco blíž.

Čas v kavárně běží neuvěřitelně rychle a já v ní strávím víc času, než jsem chtěla. K Ethanovi doběhnu celá rudá a zpocená a jestli jsem po tělocviku nepotřebovala sprchu, nyní jí už nutně potřebuji. V autě je ticho a jediný co je slyšet, je můj splašený dech. Já se snažím normálně dýchat a Ethan se snaží nerozesmát. „Bože mě je špatně." řeknu a chytím se za břicho. „Tvoje kondička je na tom vážně špatně." uchechtne se Ethan a já ho zpražím pohledem. „Neříkáš mi nic, co nevím." odseknu. „Každopádně mi není špatně z běhu, ale z té společenské akce. Nemůžeš tam jít místo mě?" „Pokud vím, je to přichystané na tvojí počest." zasměje se Ethan a já zaúpím. „V klidu Melisso, zvládneš to. Navíc nejvíc práce s tím má Thomas. Musí uklidit, navařit..." „Nad tím jsem nepřemýšlela." připustím a najednou mě něco napadne. „Kdy jsi mi přestal říkat puso?" „Ani nevím." pokrčí rameny, „Mám se snad k tomu vrátit?" zasměje se a já zprudka zavrtím hlavou. „Ne, myslím, že si vystačím s Melissou."

Když Ethan zastaví před domem, okamžitě zamířím do koupelny se osprchovat. Jakmile ze sebe smyju veškerý pot, je mi mnohem lépe. Vlasy si pročešu a vysuším fénem. Když jsou vlasy suché, sepnu je v drdol a z batohu vytáhnu mobil. Vytočím Aubreyino číslo a zapnu hlasitý odposlech. Po pár zazvoněních konečně uslyším její hlas. „Strašně mi chybíš." „Ty mě taky Aubrey. Potřebuju pomoct." řeknu a stále zabalená v ručníku přejdu i s telefonem k psacímu stolu. Přinesu si zrcátko a tu trochu make-upu co mám. „Jak?" ozve se z telefonu. „Prostě na mě mluv, vyprávěj mi, prostě cokoliv. Za hodinu mě čeká ta společenská akce a já..." „Jsi nervózní." dokončí za mě Aubrey a já se na ní usměju, i když to nemůže vidět. Aubrey mi tedy začne vyprávět, co je v Montaně nového a já se pokouším zamaskovat pupínky a kruhy pod očima. Měla bych začít chodit dřív spát. Podaří se mi udělat i celkem rovné a stejné linky a já si radostí zatleskám. Řasy přejedu řasenkou a nakonec na rty nanesu trochu balzámu. „Vážně mi strašně chybíš." pronese najednou Aubrey a mě píchne u srdce. „Ty mě taky. Neuvěřitelně moc." „Už budu muset jít, musím pomoct Louisovi s úkoly." povzdechne si Aubrey. „Jasně, chápu. Pozdravuj ho." řeknu s úsměvem a hovor ukončím. Znovu mě píchne u srdce. Zatímco s Beccou jsem se sbližovala, s Aubrey naopak odlučovala. Promnu si spánky a odejdu do šatny. Ručník pohodím na zem, obleču si čisté kalhotky a šaty. Podprsenku musím vynechat, protože by byla pod šaty vidět. Obuju si stříbrné střevíčky a hned zalituji, že jsem si je včera nevyzkoušela. Měla jsem je naposledy na charitativním večírku u mamky v práci a nyní mě tlačí. V koupelně si upletu z vlasů jednoduchý cop a nandám si stříbrné náušnice. V pokoji na mě čeká Thomas. „Je čas." řekne jen a odejde. Já se zhluboka nadechnu a vydám se za Thomasem.