Autumn meeting ✔

.31.

-Děkuju! Moc Vám všem děkuju za krásné komentáře a oporu. Díky Vám má moje knížka momentálně přes 10 000 přečtení, což je pro mě neuvěřitelné číslo. Takže děkuju ještě jednou a přeju Vám příjemné čtení. ♥♥♥-

„Stejně ti závidím." zamumlá Becca, podepře si rukou hlavu a dál se dloube ve školním obědě. „Nevím co." myknu rameny a se znechucením od sebe odstrčím tác s jídlem. „Člověk by čekal, že na soukromé škole by mohli někdy vařit i líp." prsknu a zakousnu se do jablka. „Tady se dá čekat ledacos, ale dobré jídlo ne." zasměje se a já s úsměvem zavrtím hlavou.
„Co mi vlastně závidíš?" zeptám se po chvíli ticha a Becca si povzdychne. „Vlastně všechno. Máš bohatýho tátu, který ti všechno koupí a tak. Navíc tě tady nechal úplně samotnou, to mě by se nestalo." „A to je právě to. Peníze jsou jediná věc na světě, která mého otce zajímá." uchechtnu se a Becca se prudce nadechne. Nechápavě se na ní podívám, a když si k nám přisedne Stella s jejími nohsledy, pochopím původ její reakce. „Ahoj holky." zašvitoří Stella a mě najednou není zle jenom z jídla. „Ahoj." „Čau." zavrčí Becca a já jí rychle pod stolem nakopnu. „Vlastně...Ahoj Stello." pokusí se o upřímný úsměv Becca, ale ve finále to vypadá, jakoby dostala křeč. „Slyšela jsem, že máš dům pro sebe, Melisso." řekne Stella a pohodí svými zrzavými vlasy. „Slyšela?" „Řekl mi to Logan." vysvětlí a při zmínce Loganova jména se Becca celá napne. „Aha." hlesnu a napiju se vody. „Přejdu rovnou k věci." začne Stella a já přikývnu na důkaz toho, že má pokračovat. „Chtělo by to uspořádat nějakou párty, Melisso. A klidně by tam mohl být i ten Ethan" olízne si laškovně horní ret. „Ani náhodou." „Víš to jistě?" „Jo, Stello, vím to jistě. Žádná párty se u mě doma konat nebude." „Ještě o tom popřemýšlej." mrkne na mě, zvedne se a odejde. „Co to bylo?" zeptá se Becca, já zavrtím hlavou a postavím se. „Kam jdeš?" „Jdu to odnést. Teď ten hnus nesním už vůbec." odfrknu si a Becca se taky postaví. „Myslíš, že to stihneme do kavárny?" „Když si pospíšíme, tak jo." zazubím se a odnesu tác s jídlem.

Na hodinu výtvarného umění dorazíme s malým zpožděním. Když s Beccou dorazíme do třídy, paní Stratford zrovna míchá tarotové karty. „Jdete pozdě." usměje se na nás a já se musím trochu předklonit a vydýchat se. Becca sotva popadá dech, ale i tak podá vysvětlení: „ Omlouváme se. Byli jsme v kavárně." „Ale neseme vám úplatek." řeknu, z papírového sáčku vyndám dosud teplou kávu a muffin se slaným karamelem a donesu to k paní Stratford na stůl. „Děkuju." řekne, zakousne se do muffinu a po tváři se jí rozleje upřímný úsměv. „Vezměte si plátna. Dnes není žádné zadání. Namalujte, co chcete."

„Jak dlouho je na služební cestě tvůj otec?" „Od pátku." zamumlu a začnu upravovat poslední detaily na mém výtvoru. „No a kdy se vrátí?" „Nevím jistě. Měli by mi zavolat, až se budou vracet." „Aha." vydechne Becca a odejde umýt štětce. „Počkej!" zavolám za Beccou, popadnu svoje štětce a vydám se za ní. „Proč se na to vlastně ptáš?" „Možná má Stella pravdu." „Jak to myslíš?" zeptám se a začnu mýt štětce. „Tak, že bys vážně mohla uspořádat nějakou párty. Byla by to skvělá příležitost, jak se jí pomstít." „Mohl by to odnést někdo jiný, navíc, vážně nechci dům plný opilých lidí." myknu rameny a uklidím štětce. Když procházím okolo profesorky Stratford, chytí mě za ruku a donutí mě posadit se na židli. „Cítím z tebe negativní energii, máš, Melisso, nějaký problém?" „Ne zrovna jeden." zasměju se nervózně a paní Stratford přikývne. „Vyložím ti karty." „Ale já..." „Nemusíš se ničeho bát." vlídně se usměje a začne míchat karty.
„Není to moc dobré, Melisso." mlaskne nespokojeně a já si otřu zpocené dlaně do sukně. „Není někdo z tvé rodiny nemocný?" „Nic o tom nevím." hlesnu a paní Stratford přimhouří oči. „A co tvoji blízcí? Jsou v pořádku?" „Myslím, myslím, že ano." vykoktám a ona si povzdechne. „Buď obezřetná. Tvoje budoucnost je nakloněná špatným směrem. A dávej si na sebe a své blízké dobrý pozor." řekne tajemně, načež nás propustí domů."