Autumn meeting ✔

.53.

„Tak Lucasi, můžeš mi konečně, odpovědět?" zeptá se Jasmine podruhé a když ani tentokrát kluk v šedé džínové bundě neodpoví, sejde Jasmine ze shora k nám do haly. Jakmile mě spatří, nezatváří se ani tak překvapeně jako spíš potěšeně. „Podívejme se, koho pak to tady máme." ušklíbne se na mě Jasmine. „Co tady děláte?" prsknu na ně a sáhnu si do kabelky pro mobil. „Ani na to nemysli." upozorní mě ostrým tónem Jasmine, přejde ke mně a natáhne přede mě svou ruku. Když ji mobil nepodám, zahýbe prsty a sykne: „Dej mi ihned ten mobil." „Zapomeň." „Nezahrávej si se mnou, Melisso!" zvýší hlas a já se uchechtnu. Jasmine si založí ruce v bok a kývne na Lucase. Ten udělá jeden velký krok směrem ke mně a chytí mi obě ruce. „Pusť mě." nařídím mu a pokusím se ruce ze sevření vytrhnout, ale Lucas nasadí škodolibý výraz a ruce mi začne drtit větší silou, takže mi mobil spadne na zem. Jasmine ho ze země sebere a zamává mi s ním před obličejem. „Tohle se zabavuje." usměje se na mě a strčí si ho do zadní kapsy u kalhot. „Proč?" vydechnu a Jasmine se zatváří překvapeně. Přejde ke mně a prohlédne si mě. „No, asi jsem tvoji inteligenci trochu podcenila. Ale neboj se, za chvíli ti všechno vysvětlím." pohladí mě po tváři a vydá se po schodech nahoru do patra. „Co s ní mám dělat?" promluví poprvé Lucas a Jasmine se na schodech zastaví. Otočí se a naštvaně řekne: „Třeba ji někam přivaž. Hlavně ať ti nezmizí." „Dobře, mami." přikývne Lucas a začne se rozhlížet po něčem, čím by mě svázal.

V šatně vedle hlavních dveřích najde otcovu kravatu. Ihned ji vezme a odvleče mě do kuchyně. Ruce mi kravatou sváže za zády docela pevně a těsně, ale i tak neusyknu bolestí. Nesmím. Když se přesvědčí, že je uzel uvázaný dostatečně pevně, odstrčí mě na židli tak, že se se mnou židle málem převrátí. „Seď." přikáže mi Lucas a já pobaveně nadzvednu obočí. „Teda, svázat někoho kravatou je vážně výkon." vyprsknu posměšně, ale Lucas na to nezareaguje. „Proč to děláš?" zeptám se a Lucas si místo odpovědi natočí do skleničky vodu z kohoutku. „Nemusíš to dělat. Rozvaž mě a já ti zaplatím. Udělám cokoli." pokusím se Lucase přemluvit. On si sundá bundu a odloží si ji na stůl. Potom si vyhrne rukávy u mikiny a mně se při pohledu na jeho levou ruku zastaví krev v žilách. Mám pocit, že i na malou chvíli přestanu dýchat. Tohle tetování bych poznala kdykoli. To tetování mě děsilo a pronásledovalo ve snech. Lucas si všimne, jak se upřeně dívám na jeho levou ruku. „Pěkný tetování, ne?" zašklebí se a ruku mi dá blíž před obličej. „Ne." procedím skrz zuby a odvrátím pohled jinam jenom proto, aby neviděl první slzy, které se začínají drát na povrch. Rychlým mrkáním je zaženu a co nejbolestivěji si zkousnu ret. Až potom se na něho odhodlám znova podívat. S úšklebkem na tváři pokrčí rameny, vezme si jednu židli, otočí ji a posadí se na ni tak, že si ruce opře o záda židle. Prstem pravé ruky si přejede po svém tetování. „To je Ahpuch, bůh smrti." vysvětlí mi a jakmile to vysloví, projede mým tělem husí kůže. Zatnu čelist a Lucas se na mě usměje. „Takže ti to došlo? Víš, když mi matka přikázala, ať zabiju tu tvojí, moc se mi do toho nechtělo. Ale něco ti prozradím," ušklíbne se, vstane ze židle a přijde blíž ke mně, „byl to skvělý pocit." dokončí šeptem větu a já mu plivnu do obličeje. Cítím, jak se mi začínají po tváři valit slzy. Lucas si znechuceně otře obličej a naštvaně mě chytne pod krkem. „Neštvi mě." sykne a strčí do mě. Židle se trochu zapotácí, ale naštěstí nespadne. Lucas si mě pečlivě prohlédne. „Hm, jsi docela hezká. Škoda že jsi moje sestra." ušklíbne se. Jeho slova mi dojdou ve chvíli, kdy do kuchyně vejde Jasmine. „Sestra?" zopakuji nevěřícně a on nadzvedne obočí. „Tvoje sestra?" zeptám se a on místo odpovědi odejde. „Počkej! Vysvětli mi to! Hned!" zakřičím za ním hystericky a v šoku se podívám na Jasmine,která se na mě pomstychtivě usměje.