Autumn meeting ✔

.19.

„V žádném případě to není nejlepší písnička Arctic Monkeys!" zasměju se a hodím po Ethanovi polštářek, který mám na posteli. „Je, jenom to nechceš přiznat." uchechtne se a natáhne se na mojí posteli. „Řekl bych, že spolu v posteli začínáme trávit víc a víc času." zazubí se a já s odfrknutím vstanu z postele. Přejdu k pracovnímu stolu, kde mám položený notebook. Ten zapnu a do vyhledávače zadám určitou písničku. Ta začne hrát, Ethan přivře oči a pravou nohou začne poklepávat do rytmu. „Je skvělá." „Není špatná." připustím, „Ale zdaleka není nejlepší." zašklebím se a Ethan se se zavrtěním hlavy vrátí k poslouchání skladby. Sako má odložené přes židli společně s kravatou, košili má u krku rozepnutou a vlasy má rozcuchané. Rychle si vezmu papír a tužku a zachytím daný moment pomocí kresby. Když dohrává písnička, do pokoje vtrhne otec. Ethan okamžitě vyskočí na nohy a začne si upravovat košili. Otec si uvazuje kravatu a vypadá překvapeně. „Ty ještě nejsi připravená?" zeptá se a pohledem sjede moje oblečení. Očividně na něho tepláky, triko s dlouhým rukávem a teplé ponožky moc nezapůsobily. „Připravená? A na co?" odpovím na otázku otázkou. Otec vymění překvapený výraz za naštvaný. „Je pátek. S Jasmine jdeme na večeři. Ať jsi do patnácti minut připravená. Ethane, ty máš pro dnešek volno, Jasminin řidič nás tam odveze." vysvětlí a odejde se doobléct. „Úplně jsem na to zapomněla." zaúpím a Ethan se rozesměje. „To mě ani nepřekvapuje. Jsi hrozně zapomětlivá, Melisso." Nad tím pouze mávnu rukou a odejdu do šatny. Z pytle na šaty vytáhnu černé koktejlové šaty, které mi v šatně před pár dny zanechal Thomas. Sundám si své oblečení, natáhnu si silonky v tělové barvě a nakonec si obleču šaty. Rychle přeběhnu do koupelny, rozčešu si vlasy a následně je stáhnu do elegantního drdolu. Decentně se namaluju a vrátím se do pokoje. Ethan už tam není, proto si přes šaty přehodím kabátek, do ruky popadnu obyčejné černé baleríny a odejdu za otcem.

Jakmile zastavíme před restaurací, chci automaticky vystoupit, ale otec mě zadrží. Řidič vystoupí z auta a otevře dveře nejprve mě a potom otci. Při vstupu do restaurace mě do nosu praští silná vůně italského jídla. „Přejete si?" osloví nás příjemná žena stojící za pultem. „Jdeme za Jasmine Chambers." řekne chladně otec, žena přikývne a se slovy: „Pojďte, prosím zamnou." nás zavede ke kulatému stolu uprostřed restaurace. Vedle Jasmine sedí prošedivělý pán v tmavě modrém obleku. Svojí pravou ruku má položenou na ruce Jasmine a druhou rukou svírá sklenici s červeným vínem. Kdo však u stolu chybí, je Logan. Jakmile muž spatří mého otce, postaví se a pomůže na nohy Jasmine. „Masone, rád tě vidím." zahřmí hlubokým, zvučným hlasem. „Williame." pozdraví otec muže a podá si s ním ruku. S Jasmine se krátce obejme a vymění si s ní několik políbení na tvář. „Tahle krásná mladá žena musí být tvá dcera." podívá se na mě William a podá mi ruku. „Jsem William." „Melissa." představím se a přijmu nabízenou ruku. S Jasmine se pozdravím pokynutím hlavy, otec mi pomůže z kabátu a usedneme ke stolu. Číšník nám donese jídelní list a otec si objedná skleničku bílého vína. „A pro vás?" „Pouze vodu, děkuji." řeknu a všichni u stolu se zatváří pohoršeně. Číšník přikývne a odejde. William se snaží prolomit nepříjemné ticho, a proto svojí pozornost přesměruje na mě: „Kolik ti je, Melisso?" „Je mi sedmnáct let." odpovím a zavrtím se na židli. „Tak to jsi stejně stará jako Logan, znáš se s ním?" „Chodíme spolu na některé předměty. Kde vlastně je? Myslela jsem, že tu taky bude." zeptám se a slova se ujme Jasmine. „Myslím, že říkal, že bude u Stelly. To je jeho přítelkyně. Mají chystat zítřejší Halloweenskou párty." zasměje se a já se obrátím zpět k Williamovi. „Je možné, že jsem vás neviděla na mém uvítacím večírku?" Jasmine se celá napne, nicméně nic neřekne. „Byl jsem tou dobou na služební cestě a prosím, tykej mi." zasměje se
William a Jasmine ho probodne pohledem. „Co vlastně Melisso, říkáš na školu?" napije se William ze své skleničky a čeká na moji odpověď. „Je to něco jiného, než na co jsem byla zvyklá, ale velice mile mě překvapily hodiny výtvarného umění." řeknu upřímně a otec se vedle mě zakucká. „Výtvarné umění? Myslel jsem, že si vybereš fyziku, nebo biologii." „Nebylo tam volno a stejně by mě to nebavilo." myknu rameny . Opět nastane nepříjemné ticho, proto v kapse u kabátu najdu svůj mobil a pokusím se pod stolem napsat zprávu Becce. Otec si toho všimne a přísně mě napomene. Příchod číšníka je pro mě doslova osvobozením.

Když dojíme, William se s otcem vydá zapálit si doutník. Jasmine se ke mně nahne a falešně se usměje. „Poslouchej, Melisso, musíš přestat dělat problémy." „Já dělám problémy?" uchechtnu se a Jasmine pohodí vlasy. „Tvůj otec je pro moji rodinu velice důležitý." „Důležitý jsou pro vás akorát jeho peníze." odseknu a vstanu ze židle s úmyslem dojít si na záchod. Jasmine mi silně zmáčkne zápěstí, až trochu syknu. „Nezahrávej si se mnou. Nevíš, co dovedu." „A ty nevíš, co dovedu já." prsknu, vymaním svou ruku z jejího sevření a odejdu na záchod.