Autumn meeting ✔

.54.

„Copak tobě se Mason s ničím nepochlubil?" zeptá se mě Jasmine a já uhnu pohledem. „Vlastně mě to ani nepřekvapuje. Nemůže se skoro ničím pochlubit. Teda samozřejmě kromě prachů. Těmi se pochlubit může. Těch má náš Mason dost." zasměje se a zatáhne v kuchyni všechny závěsy. „Něco ti řeknu. Vůbec se nezměnil. Je to pořád ten sobecký, namyšlený, bezcharakterní parchant. Tvoje matka byla taky taková..." „Zmlkni!" zakřičím na ni a ona se s pobaveným výrazem na mě otočí. „Copak? Špatně se ti to poslouchá?" „Nemáš právo o ní takhle mluvit!" odseknu a Jasmine se zasměje. Přejde ke kuchyňské lince a otevře vrchní šuplík. Když nenajde to, co hledala, otevře další šuplík. Z šuplíku vytáhne velký kuchyňský nůž s ostrou čepelí a sladce se na mě usměje. Po těle mě poleje studený pot a vyschne mi v krku. Jasmine se s nožem v ruce posadí naproti mně a začne si s nožem pohrávat. „Ne? Já ji znala mnohem líp než ty! Ona mi zničila život!" vyjekne a po tváři ji steče jedna malá slza. „To by máma nikdy nikomu neudělala!" řeknu roztřeseným hlasem a Jasmine zavrtí hlavou. „Pleteš se. Vždycky mi všechno zničila. Všechno mi vzala..." „To nemůže být pravda. Nevěřím tomu." zavrtím hlavou a Jasmine se uchechtne. Nůž odloží na stůl a podívá se mi zpříma do očí. „Tak já ti něco o té dokonalé Cindy povím. Mason byl můj, ne její, ale ona mi ho klidně vzala. To já ho milovala. Když jsem přišla za Masonem s tím, že jsem s ním těhotná, pouze se zasmál. Řekl mi, že on to dítě nechce. Řekl, že se zamiloval do někoho jiného a teď je to čistě můj problém..." uchechtne se a dál pokračuje ve vyprávění: „Chtěla jsem jít za Cindy a všechno ji říct, ale... On mě zastavil. Dal mi nabídku. Nabídl mi, že ze mě udělá svoji partnerku ve věcech ohledně podnikání. Taky řekl, že mi bude platit alimenty, školu pro Lucase... Jenom když nic neřeknu tvé matce, ani nikomu jinému. Souhlasila jsem." „Proto to všechno děláš? Ale to nebyla chyba mojí mámy... Láska je totiž nepředvídatelná, neporučíš jí..." řeknu jemně, ale Jasmine bouchne pěstí do stolu. „Ještě jsem neskončila!" vykřikne, a když vidí, že se už nepokouším nic říct, pokračuje: „Cindy se ale časem o všem dozvěděla. Nejvíc ji vadilo, že Mason zazdil vlastní dítě, a tak ho opustila, protože..." „Už byla sama těhotná." doplním větu za Jasmine. „Strašně zuřil. Obvinil mě. Ale já jsem Cindy nic neřekla, v tu dobu už jsem byla s Williamem a byla jsem šťastná... Jenže Mason mi nevěřil a naší dohodu zrušil. Tehdy jsem se rozhodla, že to tak nenechám. S Williamem jsme založili vlastní firmu a časem jsme s Masonem začali opět spolupracovat." dořekne, ze stolu si vezme nůž a začne si s ním opět hrát. „Cindy se začala před nějakou dobou s Masonem opět vídat. Něco mu nesedělo v účetnictví a chtěl se s Cindy poradit. Mason se začal měnit, byl zase stejně zamilovaný jako před lety, dokonce chtěl opět zrušit naše spojenectví. Všechen svůj majetek chtěl přepsat na Cindy a tebe. A Lucase by tím o vše připravil. Mě by o vše připravil!" „Tak proto jsi nechala zabít mojí mámu?" zeptám se se slzami v očích, a když s úsměvem přikývne, popadne mě hrozná zlost. „Navíc, nemohla jsem dovolit, aby přišla na jeden můj menší podvod v účtech." „Jsi šílená." procedím skrz zuby. Celým mým tělem lomcuje hrozný vztek. Rychle vyskočím ze židle a stále se svázanýma rukama vší silou strčím do Jasmine. Ta se zapotácí, nůž ji vypadne z ruky, ale sama nespadne, stačí se zachytit o kuchyňskou linku. „Ty!" procedí skrz zuby. Chci do ní znovu strčit, ale ona stihne ze země sebrat nůž a zamíří s ním na mě. „Sedni si!" přikáže mi a já ji poslechnu. „Nevíš, kde má tvůj otec schovaný takový tenký, šedivý desky?" zeptá se mě a málem ztratím dech. Thomas si tehdy prohlížel právě takové tenké šedé desky... „Thomas... Jede v tom s tebou?" vykoktám vystrašeně a Jasmine se nahlas rozesměje. „Thomas? Ten starý trouba? Tak ten doopravdy ne." „Díky bohu." zašeptám téměř neslyšně. Když se Jasmine přestane smát, přistoupí blíž ke mně a začne mě obcházet. Občas se lehce špičkou nože dotkne některé části mého těla. „Docela jsi mi práci ulehčila, dochází ti to? Malá, vzpurná holka, která si chce za každou cenu prosadit svoji... Nikoho neposlouchá, ani svého otce ne. Už od začátku jsi mi těmi tvými hádkami s Masonem neskutečně pomáhala. A teď ta tvoje roztomilá hádka s tím ubožákem... Ethanem? Tak ta mi přišla neskutečně vhod." usměje se na mě. „Jak o ní víš?" „Jednoduše. Volal k nám domů. Měl o tebe strach, bylo to vážně moc pěkný. Dokážeš si představit, jak ho zničí, až se dozví, že sis vzala život? Kvůli němu, kvůli Masonovi..." „To se nikdy nestane!" vyprsknu, ale ona se pouze usměje. „Lucasi!" zavolá a ze židle mě srazí na kolena na zem. Lucas ihned přijde a chytne mě za ramena. Jasmine mi rozváže ruce a jakmile to udělám, praštím vší silou Lucase do kolena. On to ale čeká a nepustí mě. Různě sebou házím a snažím se utéct, ale marně. Lucas má velkou sílu, navíc když má Jasmine nůž, jsem jaksi bez šance. Po čele mi začne téct malý pramínek potu i přes to, že se třesu zimou. „Jasmine, nedělej to. Vše můžeme vyřešit jinak..." zkusím vyjednávat, ale Jasmine nechce nic slyšet. Popadne mě za levou ruku a naznačí přejetí nožem po mém zápěstí. „Mýlíš se, Melisso." „Mého otce taky zabijete?" „A přijdu tak o silného obchodního partnera? Nejsem šílená." „Pleteš se. Jsi šílená. Vždyť tohle celé je strašně šílené..." vyjeknu. „Já nejsem šílená!" zakřičí na mě. „Pomoc!" zakřičím nejvíc hlasitě, co dokážu, i když mě nikdo nemůže slyšet. Jasmine mi rychle přejede nožem po zápěstí. V jednu chvíli nic necítím. Žádnou bolest. Pouze cítím, jak mi cosi teplého stéká po ruce a dál kape na podlahu. „Já nejsem šílená!" zopakuje Jasmine se slzami v očích. „Nejsem šílená." zašeptá znovu Jasmine a chce mi po zápěstí přejet ještě jednou, ale v tu chvíli do kuchyně vtrhne Ethan s mým otcem. Jakmile to Ethan všechno uvidí, vrhne se po Lucasovi, ten mě přestane držet a já spadnu na zem. Rychle si chytnu zápěstí druhou rukou, ale krev nepřestává téct a dál teče a teče. „Masone, já nejsem šílená." řekne Jasmine tátovi a chce ho obejmout, ale on jí odstrčí, Jasmine zavrávorá a spadne. Táta si rychle ke mně klekne a podepře mě. „Jsem u tebe, holčičko." zašeptá mi do ucha, ale to se mi už dělají mžitky před očima a já začínám padat do černočerné hlubiny.

Pomalu otevřu oči a první co uvidím, je táta, který sedí v jemně šedivém křesle hned u mé postele a spí. Bílý nemocniční pokoj působí sterilně a je v něm až moc velké světlo. V pokoji jsem sama, moje postel je takřka uprostřed pokoje. Z pravé ruky mi vychází kanyla, díky které jsem napojena na jakousi průhlednou tekutinu. Levé zápěstí je obvázané bílým obvazem. V zápěstí mi mírně táhne a tepe mi v něm. Až na to, že se cítím trochu malátně, mi nic není. „Tati?" oslovím jemně tátu, ten překvapeně zamrká, ale jakmile si uvědomí, co se děje, hned se ke mně nahrne. „Melisso, jak ti je?" vyhrkne a já se na něho pomalu usměju. „Je mi dobře." „Aspoň že tak. Měl jsem o tebe hrozný strach... Když jsem viděl Jasmine s nožem od krve..." „Jasmine... Co je s ní?" zeptám se a zkousnu si ret. Táta mě pohladí po tváři a povzdychne si. „Jasmine je momentálně v blázinci. A Lucas... Už nikdy nikomu neublíží, slibuju." řekne a já přikývnu. Jasmine nebyla jenom šílená. Byla hlavně nemocná... Chtěla nejspíš jen to nejlepší pro své dítě... Myslela jsi, že když zabije mojí mámu a následně mě, všechno vyřeší... Všechen tátův majetek by po jeho smrti připadl Lucasovi a on by měl konečně to, na co měl celou dobu nárok...
„Nejspíš ti dlužím vysvětlení..." řekne po chvíli ticha táta. „Poslouchám." „Sice nevím co všechno ti Jasmine řekla nebo neřekla... Ale hádám, že o Lucasovi už víš." začne a já přikývnu na známku souhlasu. „S Jasmine to byl jen úlet. Přiznávám, že jsem se tehdy nezachoval úplně nejlíp, ale nechtěl jsem přijít o tvou matku. Miloval jsem jí a navždy ji milovat budu." „Já... Úplně nechápu, proč jsi ji nechal odejít. Proč jsi za ní nepřijel, proč jsi nepřijel za mnou? To tě nezajímalo, jak vypadám, jaká jsem...?" zeptám se ho se slzami v očích. „Cindy si to nepřála. Někdy moje obchody nebyly úplně čestný, bezpečný. Tvoje matka tě chtěla vychovat mimo to všechno. Mimo zkaženou společnost... Chtěla tě ochránit. A já jsem její přání plně respektoval." „Jasmine se zmínila o nějakých účtech..." „Něco se mi na tom nezdálo, tak jsem požádal Cindy, aby se na to podívala. Byla neskutečně chytrá. Přišla na to, že mě Jasmine už delší dobu podvádí, ale i tak mi ještě chyběl důkaz proti ní. A ten jsem dostal teprve nedávno." vysvětlí mi a mezi námi nastane dusné ticho. Pohled mi sklouzne na noční stolek, kde ve váze jsou položeny květiny s malým psaníčkem. „Ethan!" uvědomím si najednou a táta se na mě usměje. Vstane z křesla, přejde ke dveřím, které vedou na chodbu, a odejde. Místo něho vstoupí do pokoje Ethan. Opět na hrudníku ucítím tu známou bolest. „Ahoj." řekne nejistě a já na něho kývnu hlavou. Pomalu si sedne do křesla a podívá se mi do očí. „Promiň." „Hm." „Melisso... V tom klubu... Chase neměl pravdu, chtěl se mi jenom pomstít kvůli Sandy." „A to ti mám jako věřit?" prsknu a on svůj pohled zabodne do země. „Možná že jsem ze začátku v tobě viděl jakousi výhodu... Ale pak se to změnilo. Pochopil jsem, jaká opravdu jsi. Přísahám, že Chase neříkal pravdu. Miluju tě, Mel." „Taky tě miluju, ale... Nejsem si teď ničím jistá. Ani námi dvěma." řeknu, i když trochu lžu. Ve chvíli, kdy vběhl do kuchyně, jsem mu všechno odpustila. Všechno. I to, co se nestalo. „Chápu," přikývne, „Nechci na tebe tlačit. Necháme tomu všemu volný průběh. A potom prostě uvidíme, jak se rozhodneš." „Uvidíme." přislíbím mu a on mi věnuje jemné políbení do vlasů. Jedno malé políbení do vlasů a já opět cítím, jak Ethanovi zcela propadám.