Autumn meeting ✔

.42.

Jakmile s Loganem zastavíme v garáži, Logan mi naznačí malým posunkem, že mám být potichu. „Nezapomeň, že máma neví, že jsi byla pryč." zašeptá Logan a potichu otevře dveře vedoucí do haly. Logan vyleze jako první a jakmile se ujistí, že v hale nikdo není, vejdu do haly i já. Potichu si sundáme boty a bundy a uložíme je do šatny. „Máš hlad?" zeptá se mě Logan a já si rukou pohladím břicho. „Strašný." utvrdím ho a Logan mě zavede do kuchyně. Když chce Logan otevřít dveře, z kuchyně vyjde Jasmine s turbanem na hlavě. „Vyspinkaná?" prohodí ironicky Jasmine a urovná si turban. „Ani ne, celou noc se mi zdál sen o zlé čarodějnici, u které musím bydlet. A hele, on to nebyl sen." usměju se sladce a Jasmine zalapá po dechu. „Ty malá..." začne prskat, ale Logan ji smířlivě položí ruku na rameno. „Mami, Melissa je náš host." „Host nebo ne, nebude se chovat takhle!" „Mami, Melissa už bude slušná, že Melisso?" otočí se na mě Logan. Protočím očima, ale přesto přikývnu. Jasmine má nejspíš zajímavější věci na práci, než se bavit se mnou, protože přimhouří oči, pohladí Logana po paži a protáhne se kolem mě. Než však odejde, otočí se na patě a prohlídne si mě. „Neměla si totéž oblečení na sobě i včera?" zeptá se mě a dá si ruce v bok. „Měla." ušklíbnu se a Jasmine znechuceně nakrčí nos. „Na večeři přijď prosím čistě oblečená. A umyj se." řekne chladně a odejde.
„Musela jsi být na ní tak zlá?" vyčte mi Logan, když mi podá pečivo od snídaně. „Zlá?" podivím se a zakousnu se do křupavé bagety. „Ano, Melisso, zlá. Třeba to o té čarodějnici." „Logane, tomu bys nerozuměl." zahuhlám s plnou pusou. Logan nadzvedne obočí a založí si ruce na prsou. „Dobře, slibuju ti, že už budu hodná." zazubím se, nacpu si zbytek bagety do pusy a odejdu se po dlouhé noci strávené v křesle vyspat.

Probudí mě zaklepání na dveře. Otráveně vstanu z postele, dojdu ke dveřím a opatrně je otevřu pro případ, že by to byl někdo jiný než Logan, anebo Arthur. Za dveřmi naštěstí doopravdy stojí blonďatý kluk, který si zapíná titěrné knoflíčky u světle modré košile. „Co potřebuješ, Logane?" zívnu a podrbu se ve vlasech. „Přišel jsem ti říct, že za půl hodiny bude večeře, tak by ses měla připravit." „Dobře." promnu si oči a pobaveně sleduju, jak se Logan snaží zapnout knoflíček na levém rukávě. „Vážně večeříte v tomhle?" uchechtnu se a ukážu rukou na jeho oblečení. „Mě to přijde normální." pokrčí rameny a pokračuje v zapínání. „Ukaž mi to." zasměju se a pár tahy knoflíček zapnu. Logan si mě teprve teď pořádně prohlídne a svraští obočí v ustaraném výrazu. „Ty jsi spala? V tomhle oblečení?" zeptá se a já ledabyle přikývnu. „Byla jsem jednoduše unavená." podám jednoduché vysvětlení. „Tak se hlavně uprav." usměje se Logan a zmizí ve svém pokoji. Rukou si prohrábnu vlasy a dojdu si na stůl pro svou hygienickou taštičku. Musím uznat, že moje vlasy už potřebují umýt. Z tašky si vezmu čistý ručník a zamířím do koupelny. Pokoj pro hosty samozřejmě nemá vlastní koupelnu, což by mi nevadilo, kdybych nebyla v domě s cizími lidmi. Kdybych chtěla, aby koupelna byla vedle mého pokoje, chtěla bych moc. Takhle musím projít kolem několika pokojů, než se do koupelny dostanu. V koupelně se pečlivě zamknu, svléknu se a zalezu do sprchy. Do večeře moc času nezbývá, proto si rychle umyju vlasy a tělo jen tak opláchnu, na delší procedury není čas. Zabalím se do ručníku a vrhnu se po své taštičce. Když si jednou rukou čistím zuby a druhou češu vlasy, vypadám víc než komicky. Vlasy rychle vyfénuju, do jedné ruky posbírám své špinavé oblečení, do druhé ruky si vezmu taštičku s hygienou a ručník musí na mém těle držet jen silou vůle. Při odemykání dveří my vypadne z ruky část oblečení a ručník mi málem spadne. Rychlým krokem zamířím zpět do svého pokoje, ale něco mě donutí zpomalit. Vedle Loganova pokoje má jeden pokoj pootevřené dveře a vychází z něho slabé světlo. Těsně před ním zastavím a zaposlouchám se. „Jak myslíš to, že nesmím jít dolů na večeří?" zahřmí mužský hlas, který neznám. „Zlato, nesmíme nic riskovat. Co kdyby tě poznala?" zašeptá ženský hlas, který identifikuji docela snadno. Jasmine. „A mluv tišeji!" „Můžeš, mi vysvětlit, jak by mě mohla asi tak poznat?." řekne jízlivě ten druhý hlas. „Už jsem ti říkala, že to nemůžeme riskovat! A vůbec bude lepší, když tu teď pár dní nebudeš." „Proč sis jí sem vůbec brala?" „Víš, že nám Mason přestával věřit, takhle si jeho důvěru získáme zpátky." povzdychne si Jasmine. „V tom případě si musíš nejdřív získat důvěru tý holky, mami." „Máš pravdu, zbavit se jí dokážeme později." šeptne rozhodně Jasmine.
Víc z rozhovoru si už nestihnu vyslechnout, protože mi začne padat ručník. Jednu ruku si alespoň přitisknu přes ručník na prsa, a co nejtišeji se rozeběhnu do pokoje. V pokoji se zamknu, opřu se zády o dveře a svezu se na zem. Nohy si přitáhnu blíž k tělu, rukama je obejmu a hlavu si opřu o dveře. Vážně ten mužský hlas řekl mami?