Autumn meeting ✔

.45.

Cesta k Jasmine domů proběhne téměř v tichosti. Jasmine se pokusí navázat hovor, ale když opakovaně odpovídám nepříjemným zamručením, vzdá to. Jakmile řidič zastaví před domem Jasmine, okamžitě se rozeběhnu do svého improvizovaného pokoje. Jsem pořád tak naštvaná, že se nedívám před sebe a na schodech do někoho prudce narazím. Kluk má na sobě šedivou mikinu, na tváři několikadenní strniště a je určitě starší než já. „Pardon." vydechnu a on mi pomůže se postavit na nohy. „Omlouvám..." nedořekne větu, protože se mi podívá do obličeje a zbledne. Už neřekne ani slovo, rychle si stáhne rukávy a urychleně ode mě odejde. Všechno je v tomhle domě strašně divný. Jakmile za sebou zavřu dveře od pokoje, něco se mi nezdá. Moje taška s věcmi leží naruby na druhý straně pokoje a vše je jinak, než jsem nechala. Snažím se pro to najít nějaký logický vysvětlení, ale žádný mě nenapadá. Tašku s dárkem pro Ethana položím na zem, z batohu vytáhnu mobil a ihned vytočím Ethanovo číslo. Když to ani na druhý pokus nebere, vzdám to. Mohlo mi dojít to, že když bude s Norou, tak nebude mít na okolí vůbec čas. Becce se ani nenamáhám zavolat, hned by za mnou přijela a skončila by u Logana v pokoji. Ve chvíli, kdy se rozhodnu znovu v pokoji uklidit, vejde se zaklepáním do pokoje Arthur. „Paní Chambers chce s vámi mluvit." řekne a s pozdviženým obočím se porozhlédne po pokoji. „Běžte za ní, je v kuchyni a neměla byste ji nechat dlouho čekat. Já vám tady mezi tím trochu poklidím." odkašle si a ustoupí ode dveří, abych mohla projít. „Děkuju." pípnu, protáhnu se kolem něho a vydám se za Jasmine.

Dveře do kuchyně jsou pootevřený a Jasmine není v kuchyni sama, jak jsem myslela. Ten kluk, se kterým jsem se srazila na schodech, ke mně stojí zády a něco horlivě vysvětluje Jasmine. „Jak můžeš být až takhle hloupý?" vyjede na toho kluka Jasmine a naštvaně bouchne pěstí do kuchyňské linky. „Myslel jsem, že by nám to mohlo pomoct." odsekne kluk. „Jsi strašně nezodpovědný. Mám pocit, že vůbec nepřemýšlíš." „Já? To ty by sis měla dávat pozor na to, jak se chováš! Myslíš, že ji nebude tvoje náhlá změna chování ani trochu podezřelá?" „Na to je až moc hloupá." zasměje se Jasmine a kluk zavrtí záporně hlavou. „Měl bys už raději jít, než si tě všimne." „No..." zadrhne se kluk a Jasmine se zprudka nadechne: „Už vypadni, než uděláš další blbost."

Opatrně se otočím a rychle odběhnu do svého pokoje. Na rozhovor s Jasmine už nemám ani trochu náladu. Z nočního stolku seberu mobil a zavolám osobě, které bych za normální situace nikdy dobrovolně nevolala. „Melisso, co potřebuješ?" ozve se po pár zazvoněních nepříjemný hlas mého otce. „Už tady nebudu." vydechnu a volnou rukou začnu do sportovní tašky házet všechny svoje věci. „Nepovídej hlouposti. Jasně jsem řekl, že tě doma samotnou už nenechám." „Ty mě nechápeš, já tady prostě už nechci být." „A můžeš mi laskavě říct důvod?" sykne otec a já si sednu na postel. „Ne, nemůžu..." zašeptám a uslyším prudký nádech. „Tak to nevím, v čem je zase problém. Prostě zůstaneš u Jasmine." „Ale..." „Už nechci nic slyšet! Musím končit, vyrušila jsi mě uprostřed jednání. Ahoj" řekne a hovor ukončí. Frustrovaně si povzdechnu a do tašky naházím zbytek věcí. Popadnu batoh, tašku si přehodím přes rameno a seběhnu schody dolů do haly. Ve chvíli, kdy si chci obléct bundu, objeví se v hale Logan. „Ty někam jdeš?" zeptá se, když si mě prohlédne. „Jo. Pryč, už tady nebudu." prsknu a zapnu si bundu až ke krku. „Myslíš si, že je to dobrý nápad?" „Ten nejlepší." přikývnu a otevřu venkovní dveře. „Melisso, zamysli se... Jestli chceš dál vídat Ethana, měla by ses pokusit s tvým otcem vycházet. Aspoň do doby, než se vrátí." usměje se na mě a já dveře zase zavřu. „Tvoje máma..." „Nemusí sednout každému. Ale útěkem nic nevyřešíš." řekne a vezme si ode mne moji tašku. Když mi ji položí v pokoji na zem, chce hned odejít, ale já ho zadržím: „Logane? Řekni prosím Jasmine, že jsem unavená.". Logan přikývne, a jakmile odejde, zamknu za ním dveře a naštvaně nakopnu tašku před sebou. V tomhle domě už nesmím nikomu věřit.