Our Circus [NEDOKONČENÉ]

2#

Jako obvykle, bys s vybalováním problém.
Vždy si najali nákladní vozy, kam součásti stanu umístili. Samotná přeprava šla hladce, až na nějaká nedorozumění s řidiči. (Jednou například odjel kamion do druhé poloviny republiky, takže se muselo při představení improvizovat..)
Samotná krize nastala, když se měl stan sestavit.
Dnes se jejich karavana nacházela ve větším městečku, Okinasa. Mělo sice jen něco přes tři tisíce obyvatel, no starosta jim za den vystupování platil slušné peníze. I půdu na provoz jim vypůjčil.
Sayu se vydal ke dvěma nahodile zaparkovaným strojům, dohodnout se se stěhováky. Cirkus byl umístěn asi kilometr od města, na travnaté mýtině, kde bylo zjevné, že sem lidé moc nechodí.. Jen aby sem vůbec zítra večer někdo přišel..
„ Pán Sayuri?“ zavolal obtloustlejší muž, s pracovní jmenovkou Jeff.
„ Ano, to jsem já.“ Sayu předvedl za pochodu menší poklonu. „ Pokyny jste od vašeho zaměstnavatele dostali?“
„ Zajisté.“ kývl druhý, plešatějící muž, Bob. „ Pomoct vystavět základy, s placenými přesčasy.“
Sayu spokojeně odešel zkontrolovat jejich domy. No domy..
Když s cirkusem začínali, rezervovali si vždy předem pokoje v nejbližších hotelech. Jenže ubytování na měsíc pro sedm osob, se vám pěkně prodraží. Z peněz co měli stranou, si tedy koupili obytné domy. Každý měl svůj vlastní samozřejmě. (Nebudeme přemýšlet nad tím, jak se na místo přesouvají, @Kawaii_Sadist_ to zapomněla domyslet xdd.. Soo, kouzelník je třeba teleportuje~)
Akise tomu spolu s Torem nasadil korunu, když jejich stěny pomalovali různými starověkými malbami.
.......................
Yanashi s Kazumim vzali všem věci, zatímco zbylí nejmenovaní se šli vyvenčit.
Toruu doběhl Sayua, nabízíc mu svou pomoc s honoráři, Yugi pozoroval z vysoké trávy budující se kovové lešení stanu, Yumi si zalezl k sobě 'domů' a Akise šel pozdravit pány stavebníky.
.........................
Yanashi's POV
Jako vždy jsme s Kazumim pozbírali ostatním věci, a začalo je pomalu roznášet k jejich dveřím. Tahle část je vždycky pekelně nudná. Než se všechno připraví, než se vyřeší všemožné papírování..
Ještě že to nemusím obstarávat já..
Nakonec mi na rameni zůstal zavěšený jen můj vak. Zapátral jsem v kapsách svých roztrhaných džín, hledajíc klíčky. Jako vždy je najdu na úplně jiném místě, než kam jsem si je dával.
„ Zumi-chan, že se mi postaráš o Felixe?“ zavolám na zelenovláska, než zavřu dveře. Nečekám na odpověď, vím že to beztak udělá. Teď chci jedinou věc.
Postel.
Můj příbytek se skládá z postele na levé straně, okna hned naproti dveřím, a skříně s oblečením na pravé. Je to celkem malé, ale zvyknete si. Největší "byt" má asi Akise, kvůli zabudované kuchyňce. Koupelna je pak v samostatné kóji.
Hodím vak na zem, a s heknutím se rozválím na postel.
Pod postelí mám schované dvě krabice. Jednu s nejnovějšími rekvizitami, a druhou.. Hmm.. Plnou trochu zajímavější h věcí.
Oh, ano. Ta první krabice. Jaké že číslo to mám zítra předvádět?
Někdy je otravné, že moje číslo je vždy na programu. Třeba Yugi vystupuje jen zřídka, stejně jako Sayu. Ten je něco jako náš asistent, a hlásač v jednom. Ale i publikum dovede ovládat. Ne tak dobře jako já, ale co už. (ego up xdd)
Po vydatném přemýšlení, na jakých kouzlech jsme se dohodli, si uvědomím něco důležitějšího. Mám skoro vybitý mobil..
Zmučeně se zvednu z postele, a vyhledám jedinou zástrčku v celé místnosti. Za skříní. Ano, tohle mě taky štve.
Při cestě zpět do postele otevřu okno, protože je tu opravdu nedýchatelno.
....................
Kazuma's POV
Když se chystám hodit Kima do terária, uslyším Yanashiho prosbu. Oh, ovšem. Felix. Vezmu jeho přepravku a donesu si ho k sobě do pokoje. Přehodím si Kima na druhé rameno. Je pěkně těžký..
Klidně bych si ho nechal na ramenou, nesnáší totiž samotu, ale venku je na něj příliš teplo. Lépe mu bude v teráriu.. Však už není malý, aby nevydržel pár hodin o samotě.
I tak mě jeho smutný pohled doprovází až ke kleci s Felixem.
Opatrně otevřu dvířka. Hned na mě vykoukne černá kulička chlupů, zvědavě se rozhlížejíc po pokoji. Pousměju se a nechám ho pokoj prozkoumat. Ne že by tady byl poprvé.. Ale kočky, zvlášť Felix, mají takovou povahu, že všechno musejí prozkoumat minimálně dvakrát. A přitom se natěsnat kam jen to jde...
Vylovím z poličky pod Kimovým domečkem dvě misky a kočičí žrádlo.
Přes sklo mě pozoruje jeden pár neodbytných Kimových očí, jasně vyzařujících žárlivost.
'Jak sis mohl dovolit mu dát jídlo dřív než mě?'
„ Je náš host Kime. Buď trochu zdvořilý.“ pokárám ho.
Ten ale udělá to, co je pro něj v téhle situaci typické. Otočí se na druhý bok, ignorujíc mou osobu.
Když jsou oba mazlíčci nakrmení, vytáhnu si z batohu flašku s pitím, a dlouze se napiju.
Je tady moc dusno..
..............................
Sayu's POV
Rychle si doběhnu do auta pro papíry ohledně honoráře, chytrě umístěné v horní přihrádce, která je až po okraj napěchovaná Akiseho sladkostmi.
Toruua jsem zatím poslal pro daňový formulář do mé maringotky.
Toruu je v tomhle zlatíčko. I když nerozumí věcem co právě vyřizuji, snaží se mi pomáhat.
Ne jako ti zbylí.. Zašklebím se nad faktem, že ani nevím kam se poděli. Yugiho čapku jsem zahlédl poskakovat v trávě, nejspíš zase terorizoval nic netušící žáby..
Hmm..
Navíc by se sem měl co nevidět dostavit starosta, aby nám vydal povolení ohledně pozemku. No a samozřejmě nás ve jménu města přivítal, s tučnou platbou předem.
Ano, ve smlouvě stojí že 20% zisku připadne městu, ale pořád je to 80% pro nás. A to není málo..
Zatímco se v teplém dopoledni potácím ke Toruuovi, fascinovaně hledím na stan, který se pomalu rýsuje.
............................
Toruu's POV
Sayuri mě poslal pro nějaké modré desky na jeho stole. Klíčem, který mi pro tuto příležitost věnoval, jsem odemkl. V jeho pokoji už jsme všichni byli tolikrát.. Většinou proto, že jsme něco potřebovali.
Jeho pokoj oplývá hlavně různými rekvizitami, pověšených na stěnách. Postel v pravém rohu kóje je doslova zabarikádovaná krabicemi.
Oh, to musí být ty dopisy od fanoušků, o kterých se zmiňoval. Pod oknem má stůl, plně zarovnaný papíry. Nejspíš se při převozu rozsypaly..
Ve vládnoucí chausu mi chvilku trvá, než najdu kýženou věc. No povedlo se, můžu jít.
.........................
Akise's POV
Chodil jsem kolem dokola stanu, a ptal se těch chytrých pánů na všechno, co mě v danou chvíli napadlo.
„ K čemu je tahle dlouhá věc?“
„ To bude hlavní nosník.“ přispěchal s odpovědí Bob.
„ A ta divná věc?“
„ Tomu se říká šroubovák.“ ukázal Jeff do krabice.
„ A támhleto?“
„ To je moje svačina..“ pokrčil rameny Bob.
„ Můžu si-“ chtěl jsem jenom vědět, jestli si můžu kousek vzít, no byl jsem přerušen ošklivým slůvkem ne.
„ Pane Bobeeeeee? “ zaklepal jsem po chvíli jmenovanému na hlavu.
„ Hmmh..?“ nevnímal Bob, a dál se věnoval své práci.
„ Kolik je 10-3?“
„ Sedm.“ odpověděl bez přemýšlení.
Naprázdno jsem otevřel pusu, nechápaje, jak to tak rychle spočítal. To mě nějakou dobu trvá, než ohňů prst, abych si to mohl odečíst, a on už to ví..
A uznalým pokýváním jsem odešel do auta, pro svou tajnou zásobu dobrůtek.
................................
Yugi's POV
Hned po vylezení z auta jsem se uvelebil ve vysoké trávě. Byla pohodlná, a co bylo nejlepší, nikdo mě neviděl.
Mojí jedinou zábavou na poslední dvě hodiny se stalo pozorování postupně nabívajícího stanu.
Teď už ti dva nohsledi upevňují plachtu. Dnes je to modrá a červená.
Během té doby co tu sedím, sem přijelo auto. Sayu vystupujícího chlapíka přivítal, no o víc jsem se už nestaral.
Po nějaké době jsem se začal nudit, a tak jsem jsem se snažil chytit kobylku, co si mi dovolila sednout na kšiltovku.
Chtěla válku? Má ji mít.
...........................................
Yumi's POV
Asi hodinu jsem spal ve své maringotce, když mě probudilo rachocení kovových trubek.
Otráveně jsem se otočil na druhý bok, jen abych nosem narazil do zdi.
Ouch..
S námahou jsem se zvedl, při čemž mi ve všem křuplo. Hmm, měl bych se večer pořádně rozcvičit, když zítra vystupujeme.
Jinak bych taky mohl skončit jako zmalovaná placka..
Můj žaludek se z ničeho nic ohlásí a já si uvědomím, že už jsem víc jak tři hodiny nejedl.. Pravda, Sayu říkal, že až to všechno vyřeší, zaveze nás do města na jídlo.
Mohl bych také vylést na sluneční světlo, že? Aspoň uvidím, jak se naše budoucí chapitó (šapitó? Chapitoo?) má.

Tsukiyama_fan
Kawaii_Sadist_