Our Circus [NEDOKONČENÉ]

#18

Po několika trapným okamžicích, záludných otázkách, přiopilé atmosféry, i když nikdo z účastníků rozhovoru nic nevypil (typické příznaky talkshow Katie Killjoy) byl rozhovor u konce.

,,To nebylo tak zábavné, jak jsem si myslel," prohlásil důležitě Akise, využívajíc své nadřazenosti k ostatním členům cirkusu, protože ho Tooru nesl za krkem. Akise si nejspíš myslel, že když byl jednou v talkshow, je z něj najednou slavná osobnost (to už ostatně byl, ale znáte Akiseho...) a musí být víc vidět.
,,A cos čekal, hm? Že tě přivítají za zvuku slavnostní fanfáry, pošlou pro tebe slona, co hraje na trumpetu a-" chtěl pokračovat Yanashi, ale Yumi mu zacpal pusu.
,,Jasně, jasně, chápeme tě... ," odfrkl podrážděně Yumi a s jekotem ruku hned svěsil, protože ho do ní Yanashi mírně kousl.
,,Perverzáku!" zasyčel a uraženě nafoukl tvářičky.
,,Uh, pojďme se bavit o něčem jiném...třeba o jídle, mám celkem hlad," rychle změnil téma Honako v předvěsti další úchylné konverzace. Ona ta talkshow taky vykonala své...
,,Co zajít někam na jídlo?" navrhl Sayu, vědouc, že tohle pro jeho kreditku nebude zrovna procházka růžovým sadem...
,,To nezní špatně... ," promluvil tiše Tooru, který byl po rozhovoru nějak podezřele potichu.
,,A kam?" vyzvídal hned Yumi, zavěšený do svého přítele.
,,Netuším...nějam do pizzérky...?" odpověděl Sayu a pokrčil rameny.
,,Co?" zbystřil Yugi, který doteď nevnímal okolí, jelikož zrovna měl v uších sluchátka.
,,Nic, spi dál," odbyl ho mechaniky Yanashi.
,,Já bych spíš někam do restaurace... ," ozval se nesměle Izuru, který do teď jen tiše objímal svého plyšáka a držel se těsně za svým bratrem.
,,Rád bych, ale na to bohužel nemáme peníze," řekl omluvně Sayu. Na to se Yanashi jen záhadně zazubil.
,,To nech na mně~"
Yumi se zamračil.
,,Nebudeš zase svádět servírky, že ne?" vzpomněl si na příhodu z minula. Yanashi mu věnoval jeden ze svých potutelných úsměvů a dál se k tomu nevyjadřoval.
,,Hm, vlastně proč ne, jestli to má Yanashi promyšlené... ," uvažoval Sayu o tom, dá-li se modrovláskovi věřit. Soudě, že ano, pokrčil rameny a rozhodl, že všichni míří do nejbližší restaurace.
Jen Yumi tomu všemu nějak nevěřil. Jak to chce zařídit...?

Po kratším hledání restaurace a jejímu pozdějšímu nalezení se dovnitř všichni nahrnuli jako smečka hladových vlků a začali hledat prázdný stůl. Když ho konečně našli, nastalo velmi zmatené objednávání. Pokud je servírka pochopila správně, objednal si Sayu kuře s rýží, Tooru vegetariánský burger, Akise palačinky s marmeládou a čokoládou, Yugi smažený sýr s hranolkami, Yanashi objednal přes malinké nesouhlasy z Yumiho strany velký talíř špaget pro oba, Zen si dal těstinový salát, Kazumi sushi s okurkou a Honako se rozdělil se svým bratrem o rybu s bramborami. Zatímco čekali na své jídlo, zabavovali se každý jinak. Yanashi pozoroval se zájmem svého přítele, Akise foukal po všech skrze brčko, čímž si vysloužil pomalou vraždu pohledem od Yugiho. Tooru pečlivě zkoumal malby na stěnách restaurace, zatímco Sayu nepřítomně koukal z okna a myslel na bůhvíco.
Kazumi počítal psy, co chodili po ulici a modlil se za to, aby je nezmerčila nějaká fanynka, protože se dnes už socializoval dost. Honako netrpělivě houpal nohama pod stolem a hladově vyhlížel servírku s jejich jídlem, zatímco Izuru si tiše pobrukoval nějakou písničku a kreslil si prstem po stole. Samozřejmě při tom nezapomněl stále tisknout v náručí svého plyšového jednorožce.

Ticho prolomil až Yanashiho mobil, který začal zběsile vibrovat a zpívat ,,Baby I'm preying on you tonight, hunt you down eat you alive, just like-" víc už nikdo neslyšel, protože Yanashi mobil popadl, omluvně se zatvářil a vyšel směrem k záchodům. Až tam hovor přijal. To už ale bylo pozdě a z druhé strany se nic neozývalo. Yanashi zakroutil zmateně hlavou a chystal se vrátit ke svým přátelům, když v tom mu mobil zazvonil znovu.
Jedna přijatá zpráva.
Yanashi váhavě zprávu rozklikl.
Jdi ven~
Pozvedl obočí a nenápadně, aby ho nikdo z členů cirkusu neviděl, vyšel z budovy restaurace. Další zpráva.
Výborně~ teď počkej minutu a pak se ohlédni.
Tohle mě baví, pomyslel si modrovlásek a začal odpočítávat minutu. Přesně v tu chvíli, kdy napočítal do čísla šedesát, ucítil šimravý pocit na zátylku. Prudce se otočil.
Stál za ním muž, tak v jeho věku, skoro stejně velký, jako on. Měl bílé vlasy s černými odrosty, na kterých měl ležérně posazený černý klobouk. Oblečen byl do černého tílka, přez který měl oblečenou bílou košili, u pravého ramene provokativně spuštěnou.
,,Kakuro...?" nevěřil svým očím Yanashi.
,, Přesně tak~" zazubil se jmenovaný.
,,Kde ses tu proboha-"
Víc už Yanashi říct nestačil, protože k nim přispěchal Sayu. Když Kakuru uviděl, zaskřípal zuby.
,,Co tady děláš?" optal se ledově a propaloval oponenta vražedným pohledem. Kakuru to ale očividně nijak z míry nevyvedlo.
,,Coby, přišel jsem pozdravit svoje koťátko~" mrkl na Yanashiho. Ten měl co dělat, aby po něm neskočil a jednu mu nevrazil.
,,Já už nejsem žádný tvoje koťátko!" zasyčel a sevřel pěsti.
Sayu jen mlčel, očividně o všem věděl. Ne tak Yumi, který se k této trojici rychle přispěchal. Cítil z Kakury pobavení...z Yanashiho ponížení, zlost a...
,,Ale ale, kdopak je tohle?~" zašklebil se posměšně Kakura a otočil se k Yumimu.
Ten jen mlčel a stydlivě objal Yanashiho. Ale nesetkal se s obvyklou reakcí...neobal ho nazpět, nepolíbil ho do vlasů a nezašeptal mu do ucha milá slova útěchy...místo toho Yanashi Yumiho jen mlčenlivě pohladil po ramenech.
,,Ah, to je tvůj kluk, Yashi?" výrazně zdůraznil své poslední slovo Kakura. Dostalo se mu předpokládé reakce, vzteklého a strohého ,,Ano," a samozřejmě taky zaťaté pěsti. Bavilo ho, a svým způsobem i vzrušovalo, jak dokáže přesně odhadnout, co Yanashi řekne...znal ho zkrátka až moc dobře, víc, než by si modrovlasý dokázal představit. Znal ho přesně tak, jak se o tom před lety Yanashimu zdálo...
,,Jsi až moc nevěrný~" pobaveně se ušklíbl. Dlouho si ho takhle nevychutnával...
Yumi se zděšeně koukl na Yanashiho a pak na Sayua. Ten mu věnoval pouze pohled, který by se dal přeložit jako 'pak ti všechno vysvětlím, teď ty dva nech'. Poslechnouc Sayovo doporučení rozhodl Yumi, že nejlepší, co tedy může udělat, bude tam jen tak stát a nečinně poslouchat. Ovšem ten Kakura se mu začínal líbit čím dál míň...
,,Neodpovíš?~" provokoval pořád bělovlásek.
To už se Yanashi neudržel, zavrčel, zakřičel Kakurovým směrem sprostou nadávku a praštil ho pěstí do obličeje.

,,Jak se opovažuješ! Po tom všem, co jsi mi udělal, co jsi nám udělal" křičel na něj, v očích slzy.
,,Svině," zavrčel, otočil se a odešel zpátky do restaurace.
Yumi ho okamžitě a rychle následoval, Sayu si Kakuru ještě chvíli prohlížel. Pak se s pozvednutým obočím vrátil k ostatním.

,, ...kdo to byl?" ptal se Honako. Ten týpek mu někoho připomínal, ale koho...?
Tooru pozvedl obočí na Sayua a ten přikývl.
Slova se tedy ujal Tooru.
,,Pokud jsem to správně pochopil, tak...tak to byl Kakura Amaki... Jeden z aktérů naší konkurence, cirkusu Dreameker."
Honako vyprskl smíchy.
,,Co je to za jméno?" chechtal se a mezi výbuchy vlastního smíchu opakoval přidušeně jméno cirkusu pořad dokola.
To už se ale k jejich stolu přišla číšnice s plnýma rukama talířů, a to musela chodit na pětkrát.
Když konečně každý dostal, co chtěl, pustili se všichni do jídla. Yanashi si podepřel rukou hlavu a ustrkával spolu s Yumim špagety a vůbec se nebránil tomu, co takováto situace nabízela. Ale Yumi mu to často kazil, ať už z legrace, studu, nebo pocitu, že jeho přítel si špagety, které se už jeho rtů dotkly, nezaslouží.

Netrvalo dlouho a kolem jejich stolu se seskupila skupinka fanoušků. Tooru tiše zaklel a Sayuri je s námahou odehnal.

Honako se zvědavě naklonil k Tooruovi a zašeptal: ,,Tooru, co bylo mezi Kakurou a naším úchylem?" zvědavě pozvedl obočí a napil se ze své sklenice s pomerančovým džusem.
Tooru se k němu též naklonil a šeptem, aby je ostatní neslyšeli, začal vyprávět.
,,Popravdě to nikdo moc neví... Ale podle všeho se to stalo před tím, než se k nám Yanashi přidal. Tehdy se na tom přiživilo dost bulvárů... Myslím, že Yanashi chtěl, nebo mu to spíš Kakura slíbil, aby Kakura odešel z Dreamekeru a začal se živit jako normální člověk... Odhaduju, že se měl živit jako spisovatel, protože Kakura často píše, jeho povídky a básně vydává nejeden časopis... Ale pak se mezi nimi něco stalo a Yanashi se s ním rozešel. A pak nastoupil k nám," dokončil Tooru vyprávění, pokrčil rameny a dál se věnoval svému burgeru.
Izuru odstrčil talíř s nedojezenou půlkou ryby a brambory a zatahal svého bratra za rukáv.
,,Onii-chan... Já už nemůžu," zašeptal a pohladil svého jednorožce.

Chapter od: @