Our Circus [NEDOKONČENÉ]

5#

Den se pomalu chýlil ke konci, světla města v dálce se pomalu rozsvěcela, a na některé chlapce padla tréma.
Yumi skákal po, teď ještě prázdném kruhovém jevišti.
V jedné polovině byly sedačky pro diváky. Druhá polovina byla ještě rozdělena oponou, kde se nacházelo zákulisí. Nebyl to moc velký prostor, ale na tu chvíli vystačil.
Na poslední chvíli se rozhodli změnit barvy dnešního vystoupení na bílou s modrou.
Opona měla proto kobaltově modrou, zatímco sedadla byla potažená bílým povlakem. Samozřejmě ani o různé typicky cirkusové dekorace nebyla nouze.
Nad jevištěm byla během celého představení natažený hrazda. To proto, že během vystupování se jí nikomu nechtělo natahovat.
Yugi depresoval mezi sedadly, nespatřený světem, za což byl jedině rád. Snažil se vyrovnat s faktem, že zanedlouho bude čelit hromadě lidí.
Velké hromadě lidí...
Kazumi seděl s Kimem okolo ramenou u Akiseho, který spal ve své posteli. Už mu bylo lépe, no pořád se o něj ostatní obávali. A jelikož také dnes nevystupoval, převzal za něj zodpovědnost.
Toruu obhlížel celý cirkus a hledal cokoliv, co by mohlo narušit chod představení. Poklízel okolí, a kontroloval správné vyvážení lanoví. K jeho radosti bylo vše jak má být.
Zatímco všichni tvrdě pracovali, Yanashi se Sayuem zažívali tvrdé chvilky.
Bylo nutné najít někoho, kdo bude za pokladnou, která stála před vchodem.
„ Já prodávám vstupenky vždycky.“ založil si ruce na hrudi Sayu.
„ A mě to zase nebaví.“ pozvedl panovačně obočí Yanashi.
„ No tak.. Jenom dneska.“ rozhodl se změnit strategii Sayu.
„ Prosby na mě neplatí.“ zakroutil hlavou Yanashi.
„ Fajn... Tak kompromis.“ navrhl Sayu.
„ Ty půjdeš za kasu, a já se budu připravovat na vystoupení?“ hádal Yanashi.
„Tak nějak..“ pousmál se Sayu. „ Ale budeš pro mě muset něco udělat.“
„ Co zase?“
„ Zkontroluj kostýmy.. Moc času ti to nezabere.“
Yanashi si teatrálně povzdechl na znanemí, že to přijímá. Všechno bylo lepší, než sedět hodinu před představením na místě, a podávat papírky uslintaným dětem, nebo jejich obézním rodičům..
Navíc nikdo nepozná, jestli kostýmy zkontroloval nebo ne. Vzhledem k tomu, že vždy byly na svých místech, není důvod je opět kontrolovat.
............................................

„ Přijíždějí první auta!“ zavolal Sayu, a šel se připravit. Stejně tak ostatní.
Synchronizovaně vzali z věšáku dnešní převleky, a rozešli se zadním vchodem, převléknout do svých maringotek.
Toruu se nepřevlékal vůbec, jelikož dnes setrval jen v zákulisí.
Nejdéle potom trvalo oblékání Yumimu s Yugim, kteří si na své vystoupení vždy brali makeup.
Sayu se převlékl už dříve, protože by na to jinak během toho frmolu neměl čas.
................................................
V cirkuse se rozhostila úplná tma, která donutila všechny vypnout mobilní telefony.
Postupně se řady diváků utišovali, až ztichli úplně. V tu chvíli světla zamířila doprostřed jeviště, kde stál Sayu, v celé své kráse.
Bílou, zdobenou košili měl zastrčenou do tmavě modrých kalhot, které se schovávaly ve vysokých černých botách po kolena. Přes ramena měl přehozený azurový plášť, s vystuženými rameny.
„ Dámy a pánové.“ upoutal na sebe Sayu pozornost, a rozešel se po místnosti. „ Jsme moc rádi, že jste zavítali právě do našeho cirkusu. Mé jméno je Sayuri, a budu vás dnešním děním provázet. V... Hm?“ Sayu se znenadání zastavil uprostřed kroku, a došel k dívce v pódiu, která si ho fotila jako šílená.
Opřel se o svodidla bránící divákům ke vstupu na scénu, a naklonil se k dané dívce, zakrývajíc jí rukou kameru mobilu. „ Bohužel, focení je zakázáno.“ řekl s úsměvem dost nahlas, aby ho všichni slyšeli. Poté se otočil zády k publiku, a během toho mluvil. „ Oh, ovšem.. Teď by bylo správné uvolnit místo, pro prvního účinkujících, že?“ prudce se otočil, až mu plášť narazil o nohy. „ Nechť se Vám vystoupení líbí.“ s těmito slovy se uklonil, a odešel.
......................................