Our Circus [NEDOKONČENÉ]

4#

Yumi ležel v posteli už dobrou hodinu, ne a ne usnout. Šel spát okolo deváté, a ještě předtím se snažil chytit Toruua, který mu odmítl ukázat co čte. No jak se ukázalo, Toruu byl až moc dobrý běžec, takže to Yumi po chvíli vzdal.
Ale ani tak se necítil unavený. Možná to bylo kvůli tomu, že skoro celý den jen proseděl v autě a jeho tělo se nestihlo nijak unavit.
Už poněkolikáté za večer se převalil na druhý bok, zírajíc na tmu v místnosti.
Jasně, mohl by být na mobilu, ale to by ho nesměl mít vybitý. Co by mohl dělat? Co je dobré na zabavení mysli..?
Hmm.. Kdo je teď asi asi ještě vzhůru? Asi většina..
Donutil se zklidnit tělo vědíc, že když se pořádně nevyspí, bude ráno akorát nevrlý.
................................
Kazumi seděl na zemi, hledal něco v poličce pod teráriem. To něco bylo krmení pro Kima, které tam někam založil. Našel spoustu věcí, co už dlouho postrádal, jen krmení ne.
Krmení pro kočky, psy, rybičky, suchary pro papoušky, dokonce i dávno oplakané listí do Kimova terária.
Krmení z rána mu už došlo, takže neměl čím svého mazlíčka nasytit.
Jasně že si sebou vždy bral hromady jídla, ale to bylo pořád zabalené v černém batůžku, ležícím na posteli.
Kim ho celou dobu bedlivě sledoval, dožadujíc se své večeře.
Kazumi se s nelibostí zvedl a chmátl po batohu. Naštěstí v něm vše bylo úhledně srovnané, krmení se nacházelo hned vedle kartáče na srst.
Zkušeným pohybem ho roztrhl, a nasypal jeho obsah k nedočkavému hadovi, který se na to s rychlostí vrhl.
„ Nedělej jako bych ti nedával najíst.“ usmál se Kazumi, odvracejíc se od terária. Sedl si na postel, čekal, až Kim dojí. Až potom vždy zhasínal.
Felixe už dávno odevzdal jeho majiteli, takže se neměl s kým mazlit.
Už dlouho přemýšlel nad tím, že si pořídí ještě jednoho mazlíčka, ale bylo by to pro něj akorát náročné. Ne každé zvíře si zvykne takhle cestovat. Kim a Felix to zvládali možná i lépe než někteří jeho lidští přátelé, ale Kazumi by se nevydržel dívat na trpící zvíře.
Navíc, kdyby si pořídil byď jen rybičkou, Kim by žárlil.
.....................................
Toruu ležel v posteli, záda opřená o pelest postele, v ruce nově rozečtenou knihu. Když se naposledy díval na hodiny, bylo něco po deváté. No, to mohlo být tak před dvaceti stránkami..
Toruu si povzdechl. Měl by jít spát. Ráno budou muset doupravit všechno v cirkusu, a s tím jim už žádní stěhováci nepomůžou.
Šlo sice jen o pořádné věci, jako umístění hrazdy, hlediska na nainstalování všech věcí, které budou daný den potřebovat, ale i tak to zabralo hodně času a energie. A hlavně taky proto, že většina z nich během příprav záhadně zmizela.
Toruu se vyhrabal z postele, pomalu přešel ke skříni. Z ní vytáhl volné černé tričko s krátkým rukávem, které v létě používal jako pyžamo.
Po cestě zpět se převlékl, zanechávajíc kousky oblečení neznámo kde na podlaze. Během své pouti ještě zhasl světlo.
.................................

Teď, pokud si nepřejete zemřít bolestivou smrtí, bychom vám radili být zticha. Proč? Protože Yugi už spal.
Většinou usl hned jak si lehl do postele, ale nemyslete si. Nebyl ani trochu ranní ptáček. Dokázal spát klidně i 24 hodin, a ještě mu to nestačilo.
.............................................
Yanashi seděl na koberci, s kocourem v klíně a mobilem v ruce.
Jediným zdrojem světla mu byl zářící displej telefonu, který nehodlal jen tak vypnout.
Felix se v jeho klíně rozhodl pootočit, čímž dohnal Yanashiho k zaúpění. Nemusel dávat svou tlapku zrovna na jeho rozkrok.
Ač nerad položil mobil, a jemně přesunul svou kočku na zem, vedle sebe. Moc se mu to nelíbilo, protože se snažil vydobýt si zpět své místo, no Yanashi v budoucnu plánoval hodně sexuálních aktivit, takže ho jen podrbal mezi ušima. Kocour se asi urazil, protože vyskočil na postel, kde určitě i usne.
Byla pěkná noc, hvězdy se na obloze vyjímaly jako se jistě bude brzy vyjímat nějaká ta osoba mezi jeho nohama, jestli mi rozumíte.. Yanashi byl moc unavený, aby své perverzní myšlenky dohnal až úplně do konce.
V takhle pěknou moc by se šel projít, jak to dělával vždy, když jejich cirkus postavili někam mimo civilizaci. No, neměl pořádně tušení kde jsou, a nechtěl se ztratit. Za denního světla, pokud nebude moc velké horko, by to tu mohl jít prozkoumat..
............................................
Sayu dělal pořádek na svém stole aby se ujistil, že nezapomněl na žádnou smlouvu.
Všechno bylo v pořádku.
Starosta ho dnes ubezpečil, že většina města dozajista přijde. Že se sem prý sjíždějí i turisté z okolních měst.
Nejspíš se snažili sehnat co nejvíce lidí, když z toho potom taky měli zisk..
Sayu byl utahaný z celodenního pobíhání kolem.
A povzdechem si protáhl záda. Měl by jít spát, jinak zítřejší vystoupení bude stát za nic..
.............................
Akise rozbalil další karamelku a obal hodil na zem. On to někdo ráno uklidí.. Nevěděl kolik je, byl moc líný se podívat. Ale muselo být dost pozdě, protože když si šel lehnout, byl pytlík se sladkostmi ještě plný. Teď skoro zel prázdnotou.
Akise se zamračil, když strčil ruku do sáčku, a zjistil že je prázdný. Otráveně ho zahodil někam do místnosti, aby se mohl kamarádit se zbylým bordelem.
.......................
.

Slunce pylně svítilo na stožáry cirkusu. Mohlo být něco kolem deváté ráno, ale nemyslete si. Naši herci už dávno nespali. Teda aspoň Yanashi s Yumim ne.
Bylo totiž třeba uvnitř cirkusu zavěsit na kovovou konstrukci lano, pro Yumiho číslo. Většinou jim s tím pomáhal i Toruu, ale ten jen se Sayuem do města, dokoupit něco pro vystoupení.
Yumi upevňoval na žebříku provaz z jedné strany, Yanashi z druhé.
Nějaký čas jim to trvalo, protože tentokrát byl provaz výše než minule. A ani jeden z aktérů si nepřál spadnout. Když Yanashi skončil se svou stranou, vylezl po druhém žebříku, umě skrytém za látkou, a upevnil provaz ještě za svrchní konstrukci. To aby náhodou pod Yumiho váhou nespadl.
Když byl opět na zemi, úlevně se usmál. Tuhle část dne neměl rád. Nic zajímavého se nedělo, všichni buď nscvičovali na své vystoupení, nebo se, jako Yanashi, flákali.
„Díky za pomoc!“ zavolal zezhora Yumi, který už se zkusmo věšel za provaz.
......................................

Yumi si pro sebe něco zamumlal, než položil nohu na provaz.
Mohl by být víc napnutý..
Zhluboka se nadechl, a došlápl na provaz i druhou nohou. Roztáhl ruce, aby náhodou nespadl. Dole sice při nacvičování visela záchranná síť, ale už sem nahoru vylezl tolikrát, že by se před sebou musel stydět, kdyby spadl.
Pak si něco uvědomil.
„Yanashiiiiiiiiiii!“ zavolal, když se nohama vrátil na pevnou zem, neboli plošinku na žebříku.
Ve stanu se objevila hlava, následně také tělo jmenovaného.
„ Asi si za svoje služby začnu vybírat peníze..“ zamručel Yanashi, vědouc, že to Yumi tam nahoře nemůže slyšet.
„ Zapomněl jsi zapojit reproduktoryy!“ zavolal na něj dolů Yumi.
„ To ale vždycky dělá Toruu!“ zavolal nazpátek Yanashi.
„ Ale Toruu tady není... A já chci cvičit teď.“ zakňoural hlasitě Yumi. „ Prosiiiiiim.“
Yanashi jen protočil oči, a šel na druhou stranu cirkusu, kde bude za pár hodin viset plachta, aby sem divákovo oko nedohlédlo.
..........................................

Ještě předtím, než se Yumi s Yanashim pustili do výstavby, Měli Sayu s Toruuem v plánu odjet do nedalekého města, kvůli snídani.
Včera si totiž nikdo ani nevzpomněl, že musí něco jíst. A Toruu stejně musel jít koupit do železářství něco pro jeho číslo s Yumim.
Sayu čekal před svým příbytkem na Toruua, když si všiml Akiseho, zběsile utíkajícím přes dvůr do maringotky, kde byla koupelna.
Sayu ho a obavami pronásledoval pohledem, čekající až vyjde. Po nějaké době zuboženě vyšel.
Sayu se k němu rychlými kroky rozešel.
„ Děje se něco?“ optal se starostlivě.
Akise se na něj podíval s bolestí vepsanou ve tváři. „ Není mi dobřeeee..“
Sayu ho pro jistotu podepřel, obávaje se, že by mohl spadnout. Vypadal opravdu malátně. V tu chvíli otevřel své dveře i Toruu. Když je viděl, ihned k nim přispěchal, a podepřel chudáka Akiseho z druhé strany.
Společnými silami ho dostali do jeho pokoje, kde ho položili do postele.
Sayu mu hned sáhl na čelo. Teplotu neměl. Navíc včera byl v naprostém pořádku..
Akise se v leže skroutil v bolestné křeči.
„Sayu..“ poklepal mu klečící Toruu na stehno. Jmenovaný se otočil jeho směrem, aby spatřil obal od bonbónu mezi prsty druhého chlapce.
Hned mu došlo o co tu jde.
Akise se nejspíš včera přejedl bonbónů, kterými tu bylo doslova pokrytá celá podlaha, a teď mu nebylo dobře.
Toruu začal sbírat papírky na zemi.
Sayu jen zakroitil hlavou, a sedl si k Akisemu na postel.
„ Bolí to hodně?“ optal se potichu, zatímco ho přikrýval. Asi ho bolelo břicho, což bylo pochopitelné..
Akise jen kývl.
„ Za chvíli to přestane. Slibuji.“ sklonil se k němu Sayu, a pohladil ho po tváři.
„ Počkej tu s ním.“ poprosil ho Sayu. Doběhl do svého pokoje pro nějaké prášky, které doufal, že by Akisemu aspoň trochu ulevili od bolesti..

„Jedeme, nebo tady s ním chceš zůstat?“ kývl Toruu směrem k Akiseho maringotce.
„Jedeme. Za chvíli už si ani nevzpomene, že ho něco bolelo.“ usmál se Sayu. „ Ale bojím se, že nebude moct vystupovat...“
„ To probereme s ostatními, až se vrátíme.“ navrhl Toruu. Chytil Sayua za ruku, a táhl ho k autu, protože moc dobře věděl, že by teď šel ještě zkontrolovat zbytek osazenstva, a pro jistotu by ještě jednou šel zkontrolovat spícího Akiseho.
A na to neměli čas..
...................................................

Tsukiyama_fan

@Kawaii_Sadist_ okay, tuhle kapitolu jsem za tebe napsala.. Ale příště píšeš ty..
Jasný?😂